(SANITIZED)UNCLASSIFIED FOREIGN-LANGUAGE BROCHURE ON INSTITUTE OF BIOLOGY(SANITIZED)

• Document Type: CREST
• Collection: General CIA Records
• Document Number (FOIA) /ESDN (CREST): CIA-RDP80T00246A002900500008-7
• Release Decision: RIFPUB
• Original Classification: K
• Document Page Count: 72
• Document Creation Date: December 21, 2016
• Sequence Number: 8
• Content Type: REPORT

Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
C E S K O S L O V E N S K A A K A D E M I E V R D
CESKOSLOVENSKA
MIKROBIOLOGIE
CISLO
2
?A?I O*t I lf7Y(
p
~s1&V
-3)3QK~?
CS. MIKROBIOL.
PRAHA, DUBEN 1957 - STR. 65-128
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
CESKOSLOVENSKA MIKROBIOLOGIE
Akadeuiik DIONYZ BLASKOVI(~, MIKULAS BURGER, JOSEF DYR, MILOS HEROLD,
CTIRAD JOHN, JAN KABELIK, VACLAV K AS, dopisujici Glen NAZV, JI>tt MALEK,
JAROMIR SEIFERT, JAROSLAV ~TERZL
hokos J., Burger M. a Prochazka P.: Vliv chlortetracyklinu ua 6inuosl x-amyh!sy pro-
dukeniho kmene Actinomyces aureofaciens . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
Knedlhansova E.: Experimentalui prispevek Ice vzniku kfizove resistence a stafylokoku
(Micrococcus pyogenes) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71.
Vinter V.: Sporulace bacilu. IV. Ovlivneni tvorby spot- Bacillus megatherium cysteiuem
a cyst i nem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80
.lohanovsky J.: Vyznam shlukovaciho faktoru pro choroboplodnost stafylokoku . . . . . 90
Sterzl .I.: Pfeuos tvorby protilatek bunkami polymorfonuklearniho exsudatu . . . . . . 96
Holub M.: Imunologicke a histologicke zmeny pi?i imunisaci lipoidnirn adjuvans . . . . 103
I)robuik J.: Pouziti respironietrie v pfidni mikrobiologii. I. Metodika makrorespirumetrie 116
Recen sc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12'1
Zpriavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Ceskoslovenska
M I K R O B I O L O G I E
rodnik 2. (1957) '- c'. 2
Vliv chlortetracyklinu na cinnost a-amylasy produkcniho kmene
Actinomyces aureofaciens
JOSEF ROKOS, MIKULA9 BURGER a PAVEL PROCHAZKA
Mikrobiologicke oddeleni, Biologicky ustav, Oeskoslovensk4 akademie v6d, Praha
) ,editel ustavu akademik Ivan M41ek
Doilo 23. 10. 1956
V pfede91e praci jsme zjistili inhibi6ni vliv chlortetracyklinu na a-amylasu plisn6
A8pergillus oryzae (Burger, Rokos a Prochazka 1956). Vypracovali jsme jednoduchou
metodu, kterou je moino tuto inhibici odstranit a mefit aktualni koncentraci
a-amylasy v substratu, kde je pfitomen chlortetracyklin.
V teto praci jsme studovali, zda inhibi6ni fi6inek chlortetracyklinu na 6innost
a-amylasy se projevuje take u a-amylasy z jinych biologickych zdroju, pfi Cemi jame
se soustfedili pfedevAim na to, zda dochazi k inhibici a-amylasy produk6niho kmene
Actinomyces aureo f aciens pfi fermenta6ni pfiprav6 chlortetracyklinu. Proto jsme
sledovali prubeh aktivity a-amylasy behem kultivace kmene produkujiciho chlor-
tetracyklin a stupen inhibice aktivity a-amylasy timto antibiotikem. Dale jsme
studovali vliv chlortetracyklinu na aktivitu pankreaticke a-amylasy.
Material a metody
Analyticke metody. Analytick6 metody byly popsdny v pfedeg16 pr4ci (Burger, Rokos a Prochazka
1956). Jedna jednotka pankreatick6 a-amylasy odpovid4 takov6mu mnodstvi'enzymu v 1 ml roztoku,
kter6 zdextrinuje 1 g Skrobu za jednu hodinu. U a-amylasy produkbniho kmene je jedna jednotka 1000 x
mend, protote je vztahov4na na 1 mg zdextrinovan6ho Akrobu. Aktivita je vztahov6,na na 1 ml ptivod-
niho roztoku enzymatickeho prepar4tu. U Actinomyce8 aureofaciena je to 1 ml filtr4tu kultivaoni tekutiny
a u pankreatick6 a- amylasy je to 1 ml z4kladniho roztoku enzymu, ziskan6ho pFe6ibtgnim pankreatick6ho
extraktu.
Pracovni postup. Pankreatickou a-amylasu jame ptipravili podle Meyera, Fiachera a Bernfelda (1947)
do druh6ho stupn5 pfeLiE;tgni. Inkuba5ni roztoky pankreatick6 a-amylasy byly regulov4ny fosf4tov -m
pufrem o koneen6 koncentraci 7,5. 10- 3M a obsahovaly 0,1 % NaCl; pH roztoku bylo udrtov4no pl i 6,5.
Kultiva6ni podminky produkeniho kmene A. aureofaciena jsme popsali dfive (Rokos, 1,i6ica a Pro-
chazka 1955). Roztok a-amylasy z A. aureo/aciens jsme ziskali odfiltrov4nim kultury. InkubaLni sm6si
obsahovaly fosfatov~ pufr o kone6n6 koncentraci 2,5. 10-9 M.
Ve vlech pokusech jsme konstantn6 udr'iovali pH 6,0. Mnotstvi poutitych enzymu v inkubs6nich
sm6sich jsme volili tak, aby dextrinace Akrobu prob6h1a asi za 60 minut. Jinak se pracovni postup nelieil
od uveden6ho v piede1lg pr4ci (Burger, Rokos a Prochazka 1956).
Vgsledky
Vliv chlortetracyklinu na pankreatickou a-amylasu
Chlortetracyklin brzdi 6innost pankreatick6 a-amylasy obdobn6 jako 6innoat
a-amylasy plisn6 Aspergillus oryzae. Obrazek 1 ukazuje prubeh sveteln6 propustnosti
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
jodoskroboveho komplexu pri hydrolyse skrobu a-amylasou z pankreatu za pritom-
nosti a nepiitomnosti chlortetracyklinu. Aktivita pankreaticke a-amylasy za nepri-
tomnosti chlortetracyklinu byla 222 jednotek. Za pritomnosti 1000 tg chlortetra-
cyklinu v 1 ml roztoku byla 60 jednotek.
Obr. 1. Vliv koncentraci chlortetracyklinu na Obr. 2. Vliv citratu na inhibici pankreaticke
inhibici pankreaticke a-amylasy. Osa x: cas v min., a-amylasy chlortetracyklinem. Osa x: cas v min.,
osa y: propustnost v %; I - kontrola, II - 600,ug, osa y: propustnost v %. Koneena koncentrace
III - 800 ?g, IV - 1000,ug chlortetracyklinu Na-citratu 2 . 10-2 M; I - kontrola, II - 1000 pg
v 1 ml. chlortetracyklinu a Na-citrat, III - 1000 ,ug chlor-
tetracyklinu v 1 ml.
V predesle praci jsme dokazali, ze je mozno odstranit citratem a jinymi anionty
organickych kyselin inhibici vyvolanou chlortetracyklinem. Zkouseli jsme i u tohoto
amylolytickeho systemu, zda citrat bude mit stejny vliv. Obrazek 2 ukazuje, ze pTi-
tomnost citratu ve stejne koncentraci, jake jsme pouzili v prvni praci, odstranuje
inhibieni ileinek chlortetracyklinu. Inhibieni lzeinek chlortetracyklinu na pakrea-
tickou a-amylasu se tedy projevuje stejne jako na a-amylasu z Aspergillus oryzae.
Vliv chlortetracyklinu na aktivitu a-amylasy produkcniho kmene
Actinomyce8 aureo f aciens
Z praci nekolika autorf (Bois a Savary 1945, Waksman 1950) je znamo, ze rada
aktinomycet produkuje a-amylasu. Simpson a Mc Coy (1953) studovali u peti druhu
aktinomycet produkci a-amylasy. Tito autofi zjistili, ze skrob v substratu je hydro-
lysovan pouze a-amylasou, pri eemz maltasa nebyla piitomna. U produkLniho kmene
Actinomyces aureo f aciens vsak nebyla produkce a-amylasy sledovana. U tohoto
kmene jsme rovnez zjistili pritomnost a-amylasy v substratu, nezjistili jsme vsak
maltasu. Nase predchazejici pokusy ukazaly, ze v tomto pripade je nutno poeitat
s inhibici a-amylasy chlortetracyklinem. Proto drive, nez jsme sledovali prubeh
aktivity a-amylasy behem kultivace A. aureofaciens, zjistovali jsme, jak ovlivnuje
aktivitu dalsi pridavek chlortetracyklinu do roztoku a dale, zda pripadnou inhibici
lze odstranit kyselinou citronovou.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
K filtratu fermenta6rii tekutiny ze 72. hodiny kultivace jsme pfidali 1000,ug
chlortetracyklinu na 1 ml kone6neho objemu substratu a zjigtovali jsme stupen
inhibice. V soubeinem pokuse jsme navic pfidali kyselinu citronovou. Obrazek 3
ukazuje, ie chlortetracyklin pfi stejne koncentraci inhiboval mnohem men6 a-amy-
Obr. 3. Vliv chlortetracyklinu na i nnost a-amy-
lasy Actinomyces aureofaeiens a vliv citratu na
inhibici teto a-amylasy chlortetracyklinem. Osa x:
Leas v min., osa y: propustnost v. %. Kone6na
koncentrace Na-citratu 2 . 10-2 M; I - kontrola,
II - 1000 ug chlortetracyklinu a Na-citrat,
III - 1000 ?g chlortetracyklinu na 1 ml.
I I I I 1
1 2 3 4 5
Obr. 4. Prub6h aktivity a-amylasy Actinomyces
aureofaciens a inhibice chlortetracyklinem bghem
kultivace. Osa x: dny fermentace, aktivita a inhi-
biee stanovena ve 24hod. intervalech, osa yo:jed-
notky a-amyl&sove aktivity, osa y5: inhibice
a-amylasy chlortetracyklinem v % sniieni aktivi-
ty vzhledem ke kontrole; nahoie - prub6h aktivi-
ty a-amylasy, dole - prab6h miry inhibice a-amy-
lasy Actinomyce8 aureofacien8 b6hem kultivace.
lasu produk6niho kmene A. aureo f aciens, nei tomu bylo u a-amylasy A. oryzae
a pankreatick6. Chlortetracyklin sniioval v tomto pfipade aktivitu pouze o 26 0,/,.
Take ptidavek kyseliny citronov6 mel jen nepatrny vliv.
Tab. 1. Prub6h aktivity a-amylasy Actinomyce8 aureofaciens b6hem fermentace, inhibice a-amylasy
chlortetracyklinem a odstran6ni inhibice a-amylasy kyselinou citronovou.
Pr
dukee
Piidavky
Hodina
o
chlortetracyklinu
0
chlortetracyklin
fermentace
chlortetracyklin
+
V [L9
kontrola
kyselina citronova
24
-
16,6
13,2
13,1
48
1210
12,7
9,7
9,7
72
1430
15,8
11,6
13,1
96
1030
19,5
13,9
16,0
120
-
22,1
16,4
17,3
Kone6na koncentrace pfidan6ho chlortetracyklinu 2 . 10-3 M, konei na koncentrace citratu sodn6ho
2. 10-2 M. Vyjadieno v a-amylolytickych jednotkach.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Tyto vysledky dokazuji, ze a-amylasa kmene A. aureofaciens pii produkci chlor-
tetracyklinu se podstatne lisi od a-amylasy plisnova a pankreaticke vzhledem
k inhibici chlortetracyklinem.
Prubeh aktivity a-amylasy produkcniho kmene A. aureofaciens pii hloubkova
fermentaci chlortetracyklinu na tiepacim stroji je uveden na obrazku 4 a v tabulce 1.
Obrazek 4 ukazuje, ze piidavek 1000 ,ag chlortetracyklinu k filtratu kultury snizoval
aktivitu v prumeru o 25 ? o .
Je znamo (Waksman 1950), ze pii kultivaci aktinomycet na skrobnatam substrate
se hromadi v mediu a-amylasa. Blize studovali druh amylolytickych fermentu
u nekolika aktinomycet Simpson a Mc Coy (1953). Zjistili, ze tyto kmeny produkovaly
typickou a-amylasu, nikoliv vsak maltasu. U produkcniho kmene Actinomyces aureo-
faciens jsme v substrate zjistili rovnez samotnou a-amylasu bez maltasy. Prubeh
aktivity tohoto enzymu behem fermentace chlortetracyklinu uvadime v experimen-
talni casti prate.
Na rozdil od studia amylas neprodukcnich kmenu vznikla a produkcniho kmene
otazka, zda v substrate nahromadeny chlortetracyklin neovlivni aktivitu a-amylasy.
Tato moznost se zdala byt pravdepodobna, uvazime-li, ze na a-amylasu z jinycli
zdroju, jako z plisne A. oryzae a pankreatickou, projevoval chlortetracyklin inhibicni
vliv v koncentracich od 400 ?g v 1 ml vyse. Metodou odstraneni inhibice (ky-
selinami, dialysou) jsme zjistili, ze chlortetracyklin ma pri velmi vysokych koncen-
tracich (1400 tg/ml) jen velmi malt' vliv na aktivitu a-amylasy produkcniho kmene.
Je tedy a-amylasa produkcniho kmene zcela odlisna od a-amylas plisne A. oryzae
a pankreaticke ve vztahu k chlortetracyklinu. Tato okolnost je zajimava, uvazime-li,
ze mechanismus stepeni ekrobu a-amylasami ruznych zdroju je v zasade stejny
(Myrback a Neumuller 1951). Je vsak znamo, ze v nekolika smerech se a-amylasy
z rtitznych zdroju piece jen lisi (na pi. optimalni pH a teplota, vztah dextrinace
a sacharisace, afinita k ruzne dlouhym ietezcum substratu a pod.). Nektera vlast-
nosti a-amylas jsou promenliva a zavisi na kultivacnich podminkach. Campbell
(1955) zjistil, ze a-amylasy jedna fakultativne termofilni bakterie se lisily pri kultivaci
za ruznyeh teplot pouze v resistenci vuci vysaim teplotam. Isolovana, a piecistena
a-amylasa po kultivaci pii 55 ?C byla resistentni vuci teplote 90 ?C, po kultivaci
ph 30 ?C (jinak za stejnych podminek) vsak a-amylasa tuto resistenci ztracela. Je
velmi pravdepodobna, ze i v nasem pripade je odolnost a-amylasy vtitci chlortetra-
cyklinu dana adaptivni premenou a-amylasy vlivem chlortetracyklinu v prostiedi.
Bude tedy zavazna zjistit, zda a-amylasa neprodukcniho kmene bude v tato souvis-
losti stejnaho charakteru jako a-amylasa kmene produkcniho.
Bylo zjisteno, ze v rand fazi kultivace produkcniho kmene je ovlivnen celkovy
metabolismus kmene, je-li pridan chlortetracyklin v urcita koncentraci (Boretti
a Raggi 1955). Chlortetracyklin ovlivnuje v tato fazi metabolismus v nekolika sme-
rech. Bude zajimava zjistit, zda v tato fazi nedochazi vlivem chlortetracyklinii
k adaptivnim jevum nekterych enzymatickych systemu. Nase prate poukazuje na to,
ze k podobnamu ucinku by mohlo dochazet u a-amylasy produkcniho kmene. Piimou
odpoved na tuto otazku vsak ocekavame ze srovnani vlivu chlortetracyklinu na
a-amylasu produkcniho a neprodukcniho kmene A. aureofaciens. Toto bude iesit
nase piisti prate.
Nase vysledky dokazuji, ze pH produkci chlortetracyklinu nedochazi k inaktivaci
enzymatickaho systemu stepiciho skrob a tedy v tomto smeru jsou deny podminky,
aby veskery uhlohydratovy substrat (tai akrob) byl behem fermentace vyuzit.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Je znamo, ze ph leLbi chlortetracyklinem vznikaji zazivaci potize (Mc Lean 1951,
Kleitsch 1951, Leland a sp. 1951, Muller a sp. 1952, Siegel 1952). Lze predpokladat,
ze tyto potize jsou zpusobeny komplexnim u inkem chlortetracyklinu. SkuteLnost.
ze jsme nalezli v pokusech in vitro silny inhibi6ni vliv chlortetracyklinu na pankrea-
tickou a-amylasu, ktery se dal odstranit citratem, bude nam pobidkou k tomu,
abychom podrobneji prosetFili otazku, zda potize nejsou alespon 5asteMe vyvolany
inhibici travicich enzymu v zaiivacim traktu a zda nelze tyto potize odstranit nebo
alespon zmirnit.
Prokazali jsme inhibieni vliv chlortetracyklinu na dextrina6ni 6innost pankrea-
ticke a-amylasy. Tato inhibice je'reversibilni a lze ji odstranit anionty organickych
kyselin. Naproti tomu jsme zjistili, ze chlortetracyklin ma ph vysokych koncentra-
cich (1400 jug/ml) jen nepatrny vliv na aktivitu a-amylasy produk6niho kmene
A. aureo/aciens. Tato amylasa je tedy zcela odliAna od a-amylasy plisni A. oryzae
a pankreaticke ve vztahu k chlortetracyklinu. Byl studovan prubeh aktivity a-amy-
lasy behem fermentace chlortetracyklinu produk6nim kmenem A. aureo/aciens.
Bois, E., Savary, J.: Les amylases des microorganismes. Can. J. Research B, 23 : 208, 1945.
Boretti, G., Raggi, F.: Efetto della chlortetraciclina sulla respirazione dello Streptomyce8 aureofaeiene.
Giorn. Microb., 1 : 224, 1955.
Burger, M., Rokos, J., Prochhzka, P.: Vliv chlortetracyklinu na aktivitu a-amylasy. N. mikrobiologie
1 :105, 1956.
Campbell, L. L., Jr.: Purification and properties of an a-amylase from facultative thermophilic bacteria.
Arch. Bioch. Biophys. 54 : 154, 1955.
Kleitsch, W. P.: Fatal gastric hemorrhage following aureomycin. Am. J. Digest Dis. 18 : 166, 1951. Ref.
J. A. M. A. 147 : 83, 1951.
Mc Lean, G.: Aureomycin administered with antacids. Am. J. Digest. Dis. 18 : 35, 1951. Ref. Am. Profess
Pharm. 17 : 832, 1951.
Leland, J. L., Allebach, N.: Aureomycin and penicillin in the treatment of bacterial pneumonia. A compa-
rative study. N. Y. St. J. Med. 51 :1159, 1951. Ref. Abstr. World. Med. 10 : 517, 1951.
Meyer, K. H., Fischer, E. H., Bernfeld, P.: Sur lee enzymes amylolytiques. I. L'isolement de I'm-amylase de
pancreas. Helv. Chim. Acta, 30 : 64, 1947.
Muller, R., Vogl, H.: Nebenwirkungen von Aureomycin, Chloromycetin and Terramycin. Ref. Ars. Med.,
42 : 179, 1952.
Myrback, K., Neumuller, G.: Ergebnisse der Enzymforschung. Band XII, Leipzig 1951.
Rokos, J., ,iciea, J., Proehhzka, P.: Studium produkce chlortetracyklinu u Actinomyces aureofaciens. I.
N. biologie, 4 : 333, 1955.
Siegel, A. C.: The rectal administration of aureomycin in childern. New England J. Med., 246 : 447, 1952.
Ref. Medical Times 80 : 727, 1952.
Simpson, F. J., Mc Coy, E.: The amylases of five Streptomycetes. Appl. Microb., 1 : 228, 1953.
Waksman, S. A.: The Actinomyeetes. Waltham 1950.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
BJIHIIHHe XJIOPTeTpaAHI{JIHHa Ha aRTHBHOCTb a-aMHJIa3hI HPOH3BOj(CTBeHH0P0
11ITaMMa Actinomyces aureofaciens
Max goua3aaln (yn[OCTBOBaHne no aBJIHIOu erO jjeiiCTBHH xJlopTeTpal[ni:JlnHa Ha AeKCTpHHn3n-
pylOII]ylO .IKTHBHOCTb a-aMHJIa3br naHKpeaTnileci{oH HCeJIe3bs. 3TO n0[aBJ1en11e oKa3alnaeTCH
o6paTnMbTM: Oro MONCHO yCTpaHHTb C HOMOIIIbIO annOHOB opraHngeC1{HX KHCJIOT. C JJpyrOn CTOpOHaI,
MUI yCTaHOBHJIH, YTO xJIOpTeTpaLxKJInH II npn BUICOKHx KoHoeHTpaljnnx (1400 Ur/Ma) oI{a3bisaeT
:Iffinb He3Hw1HTeJIbH0e BJIIIHHHe Ha aKTHBHOCTb a-aM1JIa3UI IIpOn3BOAcTneHHOI'O IIITalnm Aetino-
myCeS aureofaciens. YITaK, 110 OTHOIneHHIO K XJIOpTeTpagHKJI1Hy 3Ta aMnnasa BVJCT CO6H coBCOM
uHage, 'IeM a-aMuaa3a rpHHKa A. oryzae nJln HaHKpeaTHTecKon nccJIe3hT. Hann n3yYaJIacb Anna-
nffiI{a aI{THBHOCTII a-aMHJIa3h1 B TOYOHne ( OPMCHTaUH1T xJlopTeTpal(nKJI1Ha HpOH3BO;AeTBOII11ISIM
IHTaMMOM Actinomyces aureofaciens.
The Influence of Chlortetracycline on the Activity of a-amylase
of the Production Strain Actinomyces aureo/aciens
The inhibitory influence of chlortetracycline on the dextrination activity of pancreatic a-amylase
was demonstrated. This inhibition is reversible and can be removed by the anions of organic acids. On
the other hand it was found that chlortetracycline in high concentrations (1.400 ?g./ml.) only very
slightly influences the activity of the a-amylase of the production strain, Actinomycea aureofaciens.
This amylase, therefore, is entirely different from the a-amylase of the fungus Aspergillus oryzae and
from pancreatic cc-amylase in relation to chlortetracycline. The course of the activity of a-amylase during
fermentation of chlortetracycline by the production strain Actinomyces aureofaciens was studied.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
G eskoslovenska
M I K R O B I O L O G I E
ro3nik 2. (1957) - 5. 2
Experimentalni prispevek ke vzniku k%izove resistence
u stafylokoku (Micrococcus pyogenes)
EMILIE KNEDLHANSOVA
1'Tstav pro p66i o matku a dit6, Praha-Podoli
)teditel ustavu prof. Dr J. Trapl
DoNo 22. 9. 1956
V posledni dobi je vgeobecn6 znam velky vzestup poLtu kmenu stafylokoku
resistentnich vuei antibiotikitm. Procento kolisa a zavisi na uiivani antibiotik.
Vzniku resistance k uiitym antibiotiktlm a ruznym mechanismiim, ktere ji ovliv-
iiuji, je v literatufe venovana velka pozornost. S postupujici 16 bou antibiotiky pozo-
ruji nektefi pracovnici sou6asny vzestup po6tu kmenu mikroorganismu necitlivych
i na antibiotika k leobe nepouiita, t. zv. kfiiovou resistenci. Tento problem nebyl
doposud podrobni ji prostudovan.
Kfiiova resistence byla pozorovana nejCastbji u antibiotik pribuzne struktury.
Nejvice u tetracyklinovych (Fussilo a sp. 1951, Gauze 1953, Gocke a sp. 1951, Herell
a sp. 1950, Chabbert a sp. 1952, Martin a sp. 1953, Moustardier a sp. 1956, Kaipainen
1951, Levaditi a sp. 1953a, b, Pansy a sp. 1950), u streptomycinu a streptotricinu
(Gauze 1953, N6tien a sp. 1952, Sullivan 1951). Mnohem mane byla zjigti na u anti-
biotik se vzdalenbjAi strukturou. Zaleii to na druhu a kmeni mikroba (Moustardier
a sp. 1956, Levaditi a Eveno 1953a, b) a na mnoistvi antibiotika, na nei jsou mikro-
organismy adaptoviny (Klimek 1948). Z ruznych studovanych mikroorganismtl
(B. coli, Aerobacter, Proteu8, E. typhosa, P8. aerugino8a, Staphylococcus) mely
nejvi tbi ptizpusobivost stafylokoky. Klimek (1948) zjistil, ie stafylokoky adaptovan6
na mengi mnoistvi penicilinu (pouze do 1,ug na 1 ml) nezvysuji resistenci na strepto-
mycin, kdeito kmeny adaptovane na vyAgi mnoistvi zvysuji.
Dykova, Tichy a Knedlhansova (1957) pozorovali pfi dynamickem sledovani
chronickych cervicitid pied 1e bou, b6 hem 166by a po ni, ie se pied le bou nachazeji
u ien mikroby pfevaini citliv6, b6hem 166by a po ni opet kmeny pfevaini resistentni,
a to na veechna zkoumana antibiotika (penicilin, streptomycin, aureomycin, chlor-
amfenikol, penilicin se streptomycinem), aLkoliv ieny byly 166eny jen penicilinem
a streptomycinem. U techto kmenu jsme zatim nemohli prokazat souvislost. Jelikoi
je tato okolnost velmi zavainh, konali jsme pokusy k bliifimu prozkoumani a objas-
ni ni tohoto fikazu.
Material a metody
K pokusum jsme vybrali 10 kmenu stafylokoku, dobte citliv~ch na vbechna nami zkoubena antibio-
tika. Pfehled o puvodu a vlastnostech t6chto kmenu podgvk tab. 1.
Zkoubky citlivosti jsme dglali normaln6 ulivanou papirkovou metodou pfi koncentraci antibiotik:
penicilin 10 jednotek, streptomycin 500 ?g, aureomycin 250 jug a chloramfenikol 250 ?g na 1 ml. Na
papirek jsme dRvali jednu kapku v'1dy stejnou pipetou. PH. kombinaci penicilinu a streptomycinu
jsme davali kapku penicilinu a kapku streptomycinu na jeden papirovy kotou6ek.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Tyto citlive kmeny jsme adaptovali na antibiotika v peti seriich pokusu: v prvni serii jsne kineny
adaptovali na penicilin, v druhe na streptomycin, v tfeti na aureomycin, ve ctvrte na chloramfenikol
a v pate na kombinaci penicilinu a streptomycinu. Vysli jsme vdy od puvodnich kmenu a ka'cdou serii
jsme ukladali do termostatu oddelen6, aby nenastalo ovlivneni ostatnimi antibiotiky. Postupovali jsmo
takto: na krevni agar jsme nanesli hustymi carami mikroba a na pfiloieny papirovy kotoucek jsme
pipetovali zkousene antibiotikum jako pfi normalni zkousce citlivosti (obr. 1). Za 24 hod. jsrne merili
Tab. 1. Rivod a nektere vlastnosti zkoumanych kmenu stafylokoku
Vlastnosti kmene
Kmen
Z ceho byl kmen
Hyaluroni-
stafylokoka
isolovan
haemolysa
plasmakoagu-
dasa
lases
1
hnis z Barthel. zlazy
-j-
-.
-i_ 25
2
sekret z oka
0
0
3
vyt6r z cervixu
-;-
0
0
4
vyt6r z cervixu
-~
30
5
vyter z cervixu
-r
0
6
vytgr z cervixu
0
0
7
vytgr z cervixu
+
0
0
8
vytgr z cervixu
-L
0
0
9
vyter z cervixu
-H
0
0
10
sekret z oka
0
0
inhibicni zonu a skliokovou metodou jsme zjistili plasmakoagulasu. Oddelenou zkouskou jsme sou6asn6,
proveeili citlivost na ostatni antibiotika. Mikroby vyrostl6 nejbli e papiroveho kotoucku jsme pienesli
na novou misku a adaptaci jsme opakovali. Antibiotika jsme davali stale stejna mno stvi. Navyk so
projevil zmensovanim inhibibni zony. Roztoky penicilinu a streptomycinu jsme piipravovali vzdy
cerstve, aureomycinu a chloramfenikolu jednou tydne. Kontroln6 jsme testovali i puvodni kmeny.
Jejich citlivost na jednotliva antibiotika se nemi nila. Paralelni zkousky citlivosti byly delany dvakrat.
V prub6hu adaptace se easto stavalo, le se kmen jevil jako necitlivy, ale v piisti jedne nebo ni kolika
pasAfch se objevila opgt mensi inhibii ni zona. Kmeny jsme znecitlivovali, a'c se nam projevila resistance
beze zmeny v p6ti jib uvedenych pasaliich.
Pysledky
Citlivost vsech kmenu stafylokoku,
pasaiovanych na pudach s jednotlivymi
antibiotiky, se manila. Postupna dochi
zelo ke ztrata citlivosti vuai uiitemu
10 antibiotiku. Resistence se aasto vytva-
iela kolisava. Po prvni adaptaci se
stavalo, ie se opat v pristi nebo na-
kolika pasaiich objevila jests uraita
5 citlivost. Inhibiani zony vsak byly jii
mensi a po uraitem poctu pasazi se
kmeny znovu adaptovaly. Poaet pasazi
potrebnych k adaptaci nebo k resistenci
byl ruzny pro jednotliva antibiotika, ale
P S A CH P+s kolisal u kaideho kmene, jak ukazuje
Obr. 1. Prumerna rychlost adaptace deseti kme- tab. 2. Obrazek 1 dava, prumarnou hod-
nu M. pyogenes na antibiotika. Osa y: polet pasaii. notu pro 10 kmenu. Rozptyl v poatu
Vysvi tleni zna5ek u tab. 2. pasaii byl tak veliky, ie nemuieme pri
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
svych 10 kmenech 6init kone6ne zivery o rozdilech mezi jednotlivymi uiitymi anti-
biotiky. Pomerne nejrychleji nastavala adaptace a resistence vfi6i streptomycinu
(prumerne 7, pripadne 9 pasaii na kmen). U chloramfenikolu byl nejvet?i rozdii
v poetu pasaii, nutnych k dosaienf adaptace a resistence (9 k dosaienf adaptace,
15 k dosaienf resistence). Kombinace streptomycinu s penicilinem oddalila ponekud
adaptaci i resistenci proti jednotlivym antibiotikum. Soueasne se ztratou citlivosti
na antibiotikum, na nei jsme kmen adaptovali, nastaval vzrust kfiiove resistence
i vi16i ostatnim antibiotikum, s nimii adaptovany kmen nepfigel do styku.
Tab. 2. Po6et pasazi na iivn6 pii& s antibiotikem potiebnych k adaptaci a resistenci deseti kmenil
stafylokoku
Iis1o
kmene
Poeet pasiiii potiebnych
k adaptaci a resistenci
P S
A
CH
P + S
1
A
5
9
13
7
14
R1
11
9
13
16
20
2
A
3
11
8
13
12
R1
11
11
14
17
12
3
A
9
6
13
8
5
R1
9
9
18
11
5
4
A
3
1
2
3
3
R1
3
9
2
14
3
5
A
5
6
7
7
8
R1
10
10
18
13
8
6
A
13
10
3
13
10
R1
13
10
13
19
13
7
A
12
5
3
5
6
R,
12
5
13
16
10
8
A
10
9
11
11
11
R1
10
9
20
16
11
9
A
10
10
6
13
10
R1
10
10
13
13
13
10
A
11
7
7
7
13
R1
20
7
13
13
16
A = prvni adaptace, kmen m1i e byt je#tg znovu 64ste5n6 citlivy na u'fit6 antibiotikum.
R1 = po64tek resistence (adaptace ustalena v p6ti nasledujicich pasaiich).
R5 = pata pasa'i: od R1, p6stovana stale v antibiotiku.
C = puvodni citlivost kmene pied adaptaci na jakekoliv antibiotikum.
P = penicilin, S = streptomycin, A = aureomycin, CH chloramfenikol, P + S = sm6s 1 dil
penicilinu a 1 dil streptomycinu.
Tabulka 3 zachycuje prubeh vyvoje kfiiove resistence vu6i ruznym antibiotikum
phi adaptaci kmenu na ur6ite antibiotikum. ZkMiena resistence vznikala vii6i vAem
uiitym antibiotikum, pomerne nejpomaleji vO6i aureomycinu.
U nekterych kmenu jsme pozorovali zmeny v pigmentaci. Behem adaptace Be
menil bily pigment ve 11uty a take byla ovlivnena tvorba plasmakoagulasy tak, ie
kmeny, ktere puvodne plasmu neaglutinovaly, nabyly teto schopnosti.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
a
cc. cc
cc~cc
ooccc
ccocc
occcc
00000
00000
0000
0000
0000
~
oo.-goo
oo~oo
ooo~0
00000
00000
a
oo~oo
oooOO
00000
00000
cocoo
00000
00000
00-OC
o
M
~
0
0
O
0 1
00000
00000
00000
G
V 0
9
d
i
~
O O O O O
O O O O O
O O O O O
O O O O
O CD O O -
-l
y
d~ CV GV d~
M GV GV
d~
0 0 0 0
0 O
0,
0 0
O O O CV O
0 0 0 0
~i
~
c
~
^~
Cl CV d~
O O O O
O O O O O
0 0 0 0 ?d~
0000=
O O IN O
,O+
--~
`d~ M CV d~
M CV M
M CV CV d~
0 0 0 0 0
O O O O
O O O O O
O O O O O
O O O O O
C4
0 0 c~oo
0000
00000
00000
00000
00000
0000
00000
00000
00000
00000
00000
00000
00000
0000
0000
00000
ooN o0
000Iz 0
0000
o~o~
~'
o
?
?'
00000
00000
0000-~
c
a c
~c
i
CV M CV M
0*100
ooo
0 C]10 0
00 ~co0
0~ 0 C1
~E~d~d~~0
' C4
MMd~MM
MMMC7 d~
d~M CV Md~
MM IO
p
Vl
U1
V1
a~~x+
a~~x+
a~~x+
Pq +
av~~x+
a
a
a
tea
N
^+
IN
M
d4
,q
A
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
6
P
40
0
0
0
10
10
40
0
0
0
0
0
0
0
0
0
S
30
20
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
A
30
30
20
20
25
0
20
0
0
0
0
0
0
15
15
15
CH
30
20
0
0
0
0
20
0
0
0
0
0
0
0
0
0
P+ S
40
30
0
0
10
10
20
0
0
0
0
0
0
0
0
0
7
P
50
0
0
0
0
0
0
10
10
0
40
0
0
0
0
0
S
35
0
0
0
0
0
0
0
0
0
30
0
0
0
0
0
A
41
0
0
20
0
10
0
0
0
0
11
20
0
10
12
0
CH
30
0
0
0
10
10
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
P+S
50
0
0
0
0
0
0
10
10
0
50
10
10
0
0
0
8
P
50
0
0
0
0
0
0
10
40
20
0
0
0
0
0
0
S
42
0
0
0
0
0
0
10
0
0
0
0
0
0
0
0
A
32
15
20
15
20
20
20
0
0
0
20
21
20
24
25
10
CH
26
0
10
10
0
0
0
15
30
20
0
0
0
0
0
0
P+S
52
10
0
0
0
0
0
15
30
15
12
0
0
0
0
0
9
P
40
0
0
0
0
0
30
0
0
0
10
0
0
0
0
0
S
35
20
10
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
A
30
30
20
20
20
20
10
0
0
0
22
20
20
15
0
0
CH
34
20
10
10
0
0
20
10
0
0
0
0
0
0
0
0
P+ S
41
20
20
20
0
0
40
0
0
0
10
11
0
0
0
0
10
P
41
0
0
0
30
30
0
0
0
20
40
0
0
0
10
0
S
30
0
10
0
,0
0
0
0
0
10
0
0
0
0
0
0
A
32
0
30
0
20
0
0
0
0
0
25
25
12
21
22
20
CH
40
0
30
'0
25
0
0
0
0
10
0
0
0
0
0
0
P+ S
50
0
30
0
40
0
0
0
0
30
40
0
0
0
0
0
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Velmi rychle prizpusobeni stafylokoku k uzitym antibiotikum, ktereho jsme dosahli
ve svych pokusech, souhlasi s dosavadnimi poznatky klinickymi i s vysledky eetnych
autoru. Tak na pr. Kaipainen (1951) dosahl znecitliveni rti znych kmenu sedmi pasa-
Obr. 3. Citlivost na ostatni antibiotika pii prvni
adaptaci (prechodne resistenci).
Obr. 4 a 5. Resistence vuci ostatnim antibiotikum pH hlubsi adaptaci R1.
zemi v antibiotiku, Pansy (1950) peti az deseti pasazemi. Nami zjistene pooateeni
kolisave vytvaieni resistence mute 6aste6ne osvetlit rozdily mezi vysledkem v labora-
tofi a klinickou zkusenosti. Zachytime-li populaci prevazne citlivou, ale odgtepenou
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
od necitliveho kmene, dostaneme kladnou zkouAku citlivosti v laboratoti, ale anti-
biotikum in vivo maze byt neucinne. Nekdy se setkavame (ovAem mene Lasto)
s opa6nou moznosti. V takovych ptipadech jsme patrne zachytili pro laboratorni
zkousku kmen adaptovany jen ptechodne, ktery byl potom in vivo zneAkodnen vysgi
davkou antibiotika a dobrou obranyschopnosti makroorganismu. Jak pro vytvo-
teni hlubAi resistence vlastni, tak pro vytvoteni ktiiove resistence i mezi vzdalenej-
efmi antibiotiky se nam zda podle naAeho pozorovani velmi dulezitou ureita prahova
hodnota koncentrace antibiotika, na kterou je mikrob adaptovan; jak zjistil jiz
Klimek (1948), koncentrace pouzite i v prubehu adaptace a doba znecitlivovani.
Tato prahova koncentrace mute byt ovAem pro kaidy kmen r$zna.
V nagich pokusech pfi prvni a 6asto ptechodne adaptaci se projevila u nekterych
kmenu jets znaena citlivost na ostatni antibiotika (obr. 3). Hloubeji adaptovany
kmeny byly ptevaine resistentni i vuLi antibiotikum, na ktera adaptovany nebyly
(obr. 4 a 5). Pom6rn6 nejdele se udrzovala citlivost na aureomycin (obr. 4), a to ph
adaptaci na v6echna ostatni antibiotika. Uplna ktizova resistence v nagich pokusech
vznikala velmi rychle a u vAech zkoumanych kmenu.
V dostupne literatute je dosud malo experimentalnich praci, ktere se zabyvaji
problemem vzniku ktfiove resistence vuLi zna6n6 odlignym antibiotikfim. Autoti
vytsinou zji9tuji ktiiovou resistenci u antibiotik pfibuzne struktury, jak jsme uvedli
v fivodu, a jen ojedinyle u strukturaln6 odlignych (na pt. Chabbert a sp. 1952, Eagle
a sp. 1952, Klimek a sp. 1948, Monier a sp. 1951, Moustardier a sp. 1956). Svou praci
se tadime k tymto neLetnym autorum, kteti podobn6 jako my pracovali se stafylo-
koky. Nage vysledky v9ak jsou bezprosttednim dukazem vzniku nespecificke ktiiove
resistence u S. aureus in vitro vi?u i znaynemu po6tu rozdilnych antibiotik.
Zdanlivy rozpor mezi naAimi vysledky a vysledky Gockeho a sp. (1951), ktefi
vyluLuji nespecifickou resistenci vuyi penicilinu a streptomycinu na stran6 jedne
a tetracyklinum na strane druhe, je moino vysvetlit tim, le zminyni autoti si ve sve
jinak obsazne praci zvolili malo vhodne kmeny pro testy ktiiove resistence mezi
tymito antibiotiky. Pro penicilin a tetracykliny testovali pneumokoky a streptokoky
jako zastupce grampositivnich koku, pro streptomycin kmen Klebsiella pneumoniae.
Je vgeobecn6 znamo, ie pneumokoky a streptokoky nemaji takovou ptizpusobivost
k ruznym antibiotikum jako stafylokoky; Klebsiella je primarn6 malo vnimava
na streptomycin. Vysledky Herrela a sp. (1950), Kaipainena a sp. (1951) a Pansyho
a sp. (1950), ktefi rovnez nezjistili ktiiovou resistenci mezi penicilinem, strepto-
mycinem a tetracykliny, si vysvetlujeme tim, ie ptevain6 pracovali se stfevnfmi
gramnegativnimi mikroby a jen ojedin6le se stafylokoky, pfi bemi pouzili jen kratke
doby znecitlivovani.
Zmyny pigmentace, ktere jsme pozorovali v prubyhu adaptace u nykterych kmenu,
souhlasi s vysledky Barberove (1955)'. Autorce, ktera pbstovala bile varianty S. aureu8
na pud6 s odstupnovanym mnozstvim penicilinu (podle Szybalskiho 1952) se odAty-
pily ilute kolonie v mfste vyAAi koncentrace antibiotika, kdezto ph nii9i koncentraci
zustaly bile. VyznaCne zmyny v tvorbe plasmakoagulasy si zaslouii hlubei pozor-
nosti a srovnani s jinymi fysiologickymi vlastnostmi stejnych kmenu. Cetne prate
o uzkem vztahu aglutinace plasmatu a tvorbe ruznych enzyme a toxinu nas podni-
tily k dalsi praci v tomto smeru.
Podobnb jako jini autoti (Fussillo a sp. 1951, Chabbert a sp. 1952, Moustardier
a sp. 1956) i my se ph sve rutinni praci Casto setkavame s kultivaCnimi nalezy mikrobu
pied podanim antibiotika citlivych, byhem leyby nebo po ni necitlivych na being
antibiotika, aCkoliv pacient dostaval v prubehu nemoci jen antibiotikum jedine.
Neni to jen u cervicitid (Dykova, Tichy a Knedlhansova 1957), jez nas pfivedly
na myglenku tychto pokusu, ale i u detskych otitid. Tento zjev neni moino vysvetlit
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
jen pomnozenim primarne necitlivych kmenu, nebot tyto jsou podle dosavadnich
poznatku nevirulentni (Dubos 1948), nebo reinfekci jinymi necitlivymi kmeny tehoz
mikroba.
Nase pokusy alespon zeasti vysvetluji tento zjev. Jde zrejme o pfizpusobeni ne
zeela specificke. Z klinicke zkusenosti, ziskane u recidivujicich onemocneni, kdy
pacienti prichazeji po kratsi ei delsi dobe se stejnym mikrobem znovu citlivym,
soudime, ze ani v pripade resistence prime ani v pfipade resistence zkrizene nejde
vzdy o resistelci trvalou. Pokusy in vitro bude ovsem nutno dokazat, ze navrat
citlivosti nastava u tychz kmenu mikroba.
U deseti kmenu stafylokoku dochazelo k rychle adaptaci a vzniku resistence vuei
penicilinu, streptomycinu, aureomycinu, chloramfenikolu a kombinaci penicilinu
a streptomycinu. Nsteene adaptovane kmeny odgtepovaly jeste kmeny citlive, tyto
opet necitlive. Temer soubekne s resistenci vuei antibiotiku, na nez jsme kmeny
adaptovali, dochazelo k znecitliveni i na ostatni antibiotika ze zkoumane Tady.
Pri vytvareni ki'izove resistence zustavala nejdele citlivost vuei aureomycinu.
V prubehu adaptace se menil bily pigment nekterych kmenu ve zluty.
Za technickou spolupncci dekuji L. Jirouskove, J. Kubalove a J. Rottovi.
Barber, M.: Pigment production by Staphylococci. J. Gen. Mikrobiol. 13 : 338, 1955.
Dubos, R.: Bacterial and mycotic infections of man. Philadelphia 1948.
Dykovh, H., Tiehy, M., Knedlhansovh, E.: Zm6ny v bakteridlni fore v prubMhu leceni chronickgch cervicitid
antibiotiky u sterilnich sen. Cs. gynaekologie 1957, v tisku.
Eagle, H., Fleisehmann, R., Levy, M.: Development of increased bacterial resistence to penicilin, chloram-
fenicol and streptomycin. Continous spectrum of. J. Bact. 63 : 623, 1952.
Fussillo, M., H., Romanovsky, M. J.: The simultaneous increase in resistance of Bacteria to aureomycin
and terramycin upon exposure to either antibiotik. Antib. Chemother. 1 : 472, 1951.
Gauze, H. F.: Lekciji po antibiotikam. Moskva 1953.
Gocke, T. M., Finland, M., Wilcox, C.: Cross ressistance to antibiotics. J. Lab. Clin. Med. 38 : 719, 1951.
Herrel, W. E., Heilmann, F. R., Wellman, W. E.: Some bacteriologic, pharmacologic and clinical obser-
vations on terramycin. Ann. N. Y. Acad. Sci. 53 : 448, 1950.
Chabbert, Y., Terrial, G.: Evolution actuelle des types de resistance aux antibiotiques. Chez les Staphylocoques
pathogenes. Ann. Inst. Pasteur, 83 : 499, 1952.
Kaipainen, W. J.: Does induced resistance of Bacteria to one antibiotic result in simultaneous sensitivity to
other antibiotics ? Ann. med. exp. Fenn., Suppl. 1. 29. 1951.
Klimek, J. W., Cavallito, C. J., Bailey, J. H.: Induced resistance of Staphylococcus aureus to various
antibiotics. J. Bact. 55 : 139, 1948.
Levaditi, C., Henry-Eveno, J.: Recherches sur la resistance microbienne. Rev. Immunol. 17 : 108, 1953a.
Levaditi, C., Henry-Eveno, J.: Antibiotiques et resistance microbienne. Ann. Inst. Pasteur, 85 : 108,
1953b.
Martin, R., Chabbert, Y.: La lutte engagee entre le Staphylocoques et les antibiotiques. Presse Med. 61 : 673,
1953.
Monier, J., Schoenbach, E. B.: The resultant sensitivity of microorganisms to various antibiotics after
induced resistance to each of these agents. Antib. Chemoth., 1 : 472, 1951.
Moustardier, G., Bentegeat, J., Lucquiaud, Ch.: Etude de la sensibilite ,in vitro" u l'erythromycine de
germes isles chez l'enfant. Rev. Irnmunol. 20 : 123, 1956.
Netien, G., Viallier, J., Carraz, M., Kalb, J. C.: Action compree de la streptomyeine et de la dihydrostrepto-
mycine sur in croissance. Ann. Inst. Pasteur, 83 : 400, 1952.
Pansy, F. E., Khan, P., Pagano, J. F., Donovick, R.: The relationship between aureomycin, chloramfenicol
and terramycin (18284). Proc. Soc. Exp. Biol. Med. 75 : 618, 1950.
Sullivan, M., Stahly, G. L., Birkeland, J. M., Myers, W. G.: citovhno podle Antibiotiki, Sbornik perevod-
nych statej po proizvodstvu i eksperimentalnomu issledovaniju antibiotikov. Izdatblstvo inostrannoj
literatury, Moskva 1951.
Szybalski, W.: Gradient plate technique for study of bacterial resistence. Science, 116 : 46, 1952.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
K BOnpOCy aHcnepHMeHTaJmHorO H3yqeHHH B03HHKHOBeH14H
nepexpecTHOYi yCTOI LIHBOCTH Y CTa(HJIOKOHKOB (Micrococcus pyogenes)
Y 10 mmTaMMOB CTa(HJIOKOHHOB Ha6JIIOAanocb 6blcTpoe npxcnoc06JleHHe H B03HHKHOBeHHO
yCTOWIIIBOCTH H neHHI(HJIJIHHy, CTpenTOMHAHHy, 3ypeOMHIHHy, XJIopaM4IeHHKOJIy H H KOM6H-
HaI nH neHHAHJIJIHHa H CTpenTOMHI(HHa. OT HaCTHYHo aAanTHpOBaHHwwX IHTBMMOB nponCXOAIIJIH
en;e mTaMMbI, LIyBCTBHTeJIbHbJe K aHTH6HOTHKaM, HO OT HHX - OfHTb He4yBCTBHTOJIbHbie. 1104TH
napaJlLlenbHO C yCTO1I' IBOCTbIO K TOMy aHTH6HOTHKy, K KOTOpOMy HITBMMhI npHCnoca6nHHBanHCb,
cO3AaBa.IOcb npHCnOCO6JIeHHe H K OCTaJIbHbIM aHTH6HOTHKaM HccneAyeMoro pJAa. 11pa BO3HHKHO-
BeHHH nepeKpeCTHOH yCTOI4 IIBOCTH AoJIbIIIe Bcero coxpaHHJlacb gyBCTBHTeJIbHOCTb K aypeOMHI AHHy.
B npogecce aAanTaI[HH 6eabdi HHPMeHT HeKOTOpbIX mTaMMOB H3MeHHJICH B HieJITbIi3.
Experimental Contribution on the Development of Cross Resistance in Staphylococci
(Micrococcu8 pyogenes)
Summary
In ten strains of staphylococci rapid adaptation occurred and resistance developed to penicillin,
streptomycin, aureomycin, chloramphenicol and a combination of penicillin and streptomycin. Partially
adapted strains gave rise to sensitive strains and these in turn to non-sensitive strains. Almost in parallel
with resistance to the antibiotic to which the strains were adapted, desensitization occurred to the other
antibiotics of the series under investigation. During the development of cross resistance, sensitivity to
aureomycin persisted the longest. In the course of adaptation, the white pigment of some strains changed
to yellow.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Oeskoslovenskci
M I K R O B I O L O G I E
rocnik 2. (1957) - c, 2
Sporulace bacilu. IV.
Ovlivneni tvorby spor Bacillus megatherium cysteinem a cystinem
VLADIMIR VINTER
Mikrobiologicke oddeleni, Biologieky ustav, eeskoslovenska akademie ved, Praha
I editel ustavu akademik Ivan Malek
Do.lo 22. 10. 1956
Jednim z procese, charakteristickych pro sporulaci bacilli, je pfevod vapniku
z prostfedi do bunek. V minule praci jsme ukazali, ze snizeni obsahu vapniku
v mediu pfi sporulaci mikroorganismu Bacillus megatherium mute byt pficinou labili-
sace proteolytickych enzyme, vyloucenych do prostfedi behem mnozeni a vyzaduji-
cich pro svou stabilitu vapnik (Vinter 1956b). Zjistili jsme take, ze pfidani cysteinu
pled sporulaci do kultury Bacillus megatherium zabrani poklesu proteolyticke aktivity
media (Vinter 1956a).
Je znctmo, ze cystein aktivuje fadu protects. Zjistili jsme vsak, ze v nasem pfipade
pusobi nikoliv na proteasy media, ale na samotny mechanismus tvorby spor, coz se
projevuje jednak zfetelnymi zmenami morfologickymi, jednak biochemickymi.
Stejne pusobi i cystin. V teto praci popisujeme ovlivneni morfologie tvorby spor
a pfevodu vapniku do sporulujicich bunek Bacillus megatherium cystinem a cysteinem.
Material a metody
Pouzili jsme kmenu Bacillus megatherium ze sbirek Biologiekeho ustavu OSAV. Zpusob ockovani,
kultivace a stanoveni procenta spor v kultufe byly tytk jako v minule praci (Vinter 1955), podobne
i stanoveni proteolyticke aktivity media a stupng zakalu kultury (Slavik a Smetana 1952, Vinter 1956a)
a zpusob barveni spor (Vinter 1956b). Teplota kultivace byla 29 ?C. Tvorbu spor jsme pozorovali
mikroskopem s fa.zovym kontrastem.Givna puda byla v pokusu, v nemi jsme sledovali proteolytickou
aktivitu media, obohacena pfidavkem 2 mg, u ostatnich pokusu 4 mg vapniku v podobe chloridu vape-
nateho na 1 litr pudy. Obsah vapniku v bunkaeh jsme stanovili spektralni analysou plamenovym foto-
metrem po mineralisaci promyteho sedimentu.
Roztoky cystinu a cysteinu jsme pfipravovali tak, ze jsme rozpustili v 1 N-HC1 takove mnoFstvi
techto aminokyselin, abychom dosahli koncentrace 1 . 10--3 M. Roztoky jsme neutralisovali na pH 7,0
a sterilisovali bud filtracf nebo autoklavovanim. Zjistili jsme, Fe v obou pripadech sterilisace vykazovaly
roztoky stejny ucinek na tvorbu spor. Ve vaech pripadech jsme pfidavali do kultury (k 90 ml media)
10 ml roztoku aminokyseliny, tak3.e vysledna koncentrace cysteinu nebo cystinu v kultuie byla vFcdy
1. 10-- 4 M.
Vysledky
Morfologie tvorby spor u kultury Bacillus megatherium ovlivnene cysteinem nebo
cystinem
Normalni tvorba spor u naseho kmene Bacillus megatherium probiha na pude
s kaseinovym hydrolysatem tak, ze mezi 131/._,. az 141/2. hodinou se v protoplasme
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
bunek objevuji na jednom konci svitivajsi mista velikosti spory (praespory). Pii
pozorovani fazovym kontrastem se praespory jevi jako tmavsi, nejasne ohranieena
mista protoplasmy. Praespory rychle nabyvaji svetlolomnosti a vytvareji se mlade
spory, mime protazena, dlouhe asi jednu tfetinu dalky materska bunky, silne lama-
jici svetlo a ztetelne ohranieena vuei okolni protoplasmy bunky. Tyto mlade spory se
.jests nebarvi typicky ph pouziti metod pro barveni spor, tuto vlastnost ziskavaji
teprve po dalsich hodinach kultivace, poeinaje asi 18. hodinou. Celt' proces tvorby
mladych spor trva priblizne dye az tii hodiny.
Pfidani cysteinu nebo cystinu do zivne pudy ph oekovani neovlivni ani dalku
lag-faze, ani rychlost mnozeni bunek. Mnozstvi bunek v kultuie po dokoneeni mno-
zeni je pribliine stejne jako u kontrolni kultury. K tvorby spor dochazi o neco
pozdeji a proces probiha pomaleji. east vytvofenych spor je kulatejsi. Jestlize pfi-
dame cystin nebo cystein v kteroukoliv hodinu kultivace az do 10. hodiny, kdy uz
konei rust kultury, obdrzime stejne vysledky. Po pfidani techto aminokyselin do
kultury stare 11 hodin narusime u easti bunek sporulaeni schopnost. V kultuie se
vytvari vice kulatsjsich spor a east bunek ustrne ve svem vyvoji ve stadiu praespor.
Pridani cystinu nebo cysteinu do kultury stare 12 hodin narusi proces tvorby spor
prakticky u vsech bunek. Kultura v tato dobe uz neni schopna obnovit mnozeni po
pfidani zivin v poeateeni koncentraci do prostredi (Vinter 1956c). Vlivem uvedenych
aminokyselin se opozduje zasatek tvorby spor piiblizne o 2-4 hodiny. Po teto dobe
se zaeinaji zvolna vytvaret praespory, ktera po dalsich hodinach kultivace (poeinaje
asi 20. hodinou) pirechazeji v utvary tem6f podobne mladym sporam, lisici se vsak od
nich nejen mensi svetlolomnosti a kulatejsim tvarem, ale pfedevsim neostrou ohrani-
eennosti spor vuei cytoplasms matefske bunky. Tyto utvary jsme pro zjednoduseni
dalsich popisu prubehu sporulace oznaeili jako ?defektni spory". Tyto ,defektni
Tab. 1. Mnoistvi a charakteristika spor vytvoienych do 24. hodiny kultivace v kultufe ovlivn6ne
cystinem.
Staii kultury
v okamliku
Procento spor
Charakteristika spor
piidani cystinu
v kultuie
v hod.
9
87,9
Normalnl spory, casto kulat5jsi
10
85,0
Normalni spory, casto kulat6jsi
11
76,6
,Defektni spory", vzAcn6 normalni spory
12
52,5
Praespory a ?defektni spory"
13
20,8
Praespory a ?defektni spory"
Kontrola bez cystinu
88,1
Normalni spory
spory" se barvi stejne jako mlade spory a jsou vetsinou kulatajsi. Zatim co normalni
spory jsou pri pozorovani fazovym kontrastem svetle a maji lizky tmavy okraj,
maji ?defektni spory" svetly stied zfetelne mensi, tmavy okraj neostry a jsou mensi
(obr. 1-3). Jestlize pridame cystein nebo cystin do kultury starsi, dojde k silnemu
naruseni tvorby spor, a to tak, ze aim pozdeji byly uvedene aminokyseliny do kul-
tury pied sporulaci pridany, tim silnsji byla' sporulace narusena. Pridani cystinu
nebo cysteinu zastihuje bunky na ruznem stupni predsporulasniho vyvoje, proto
i ovlivneni tvorby spor probiha u bunek ruzne. Za nekolik hodin po pfidani techto
aminokyselin obsahuje kultura smas bunek s praesporami, ,defektnimi sporami"
i normalnimi sporami. PH zjisfovani procenta techto utvaru jsme poeitali vzdy jejich
celkove mnozstvi.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Jako priklad uvadime v tabulce 1 mnozstvi vytvoi'enych spor do 24. hodiny
kultivace u kultur, k nimz byl pfidan cystin v ruznou dobu pied vytvarenim spor.
U normalne vysporulovane kultury dochazi behem dalsich 10- 20 hodin k pozvohle
autolyse bunk, ktere obsahuji sporu; dochazi k uvolnovani spor do prostredi. Volpe
spory naseho kmene Bac. megatherium silne lamou svetlo a jsou mirne protazene
(obr. 4). V kultuie ovlivnene cysteinem nebo cystinem nastava, autolysa bunk,
obsahujicich ,defektni spory" az spory znacne pozdeji. Do to doby autolysuje
obvykle jen cast bunk, ve kterych se spory netvofily vubec. Spory vznikajici v pru-
behu cystinove a cysteinove inhibice zachovavaji pri zrani i po uvolneni ze sporangii
svuj kulatejsi tvar a jsou mensi (obr. 5 a 6). Jsou temer normalne svetlolomne a barvi
se podobne jako zrale spory.
Ovlivneni prevodu vapniku do sporulujicich bunk Bacillus megatherium cystinem
a cysteinem
Pri pokusech, v nichz jsme zjistovali krome procenta spor v kulture a obsahu
vapniku v bunkach tez proteolytickou aktivitu media, jsme jako ovlivnujici amino-
kyseliny pouzili cysteinu.
Obr. 7. Vliv cysteinu na tvorbu spor a pievod vapniku do bunk ptidaneho do kultury Bac. megatherium
pied sporulaci (v 131/2. hodin kultivace.) Osa x: staii kultury v hodinach, osa y: vlevo -
pohet mg kaseinu natravenho za 30 minut, vpravo - obsah vapniku v bunkach, uvnitc grafu -
procento spor v kultufe. - Kfivka 1 - prot. aktivita u kontrolni kultury, kfivka 2 - tvorba spor
u kontrolni kultury, kiivka 3 - obsah Ca v bunkach v procentech vahy su?iny u kontrolni kul-
tury, kfivka 4 - prot. aktivita u kultury s cysteinem, kcivka 5 - tvorba spor u kultury s cystei-
nem, kfivka 6 - obsah Ca v bunkach u kultury s cysteinem.
Do bank s kulturou Bac. megatherium, starou 131/2 hodin, jsme pfidali cystein
do konecne koncentrace 1 . 10-4 M. Do kontrolni kultury jsme pfidali stejne mnozstvi
fysiologickeho roztoku. Pocinaje 131/2. hodinou kultivace zjigtovali jsme kazde tfi
hodiny az do 221/2. hodiny procento spor v kultufe, proteolytickou aktivitu media
a obsah vapniku v bunkach. Tyto analysy jsme provedli i v 38. a 62. hodin kultivace.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
U kontrolnich bank s fysiologickym roztokem doslo mezi 131/2. a 161/2. hodinou
k normalni sporulaci a k obvyklemu pfechodu vapniku z media do bunk, spojenemu
s poklesem proteolyticke aktivity media. U kultury, do ktere jsme pfidali cystein,
probihe proces tvorby spor, jak je uvedeno vyge. ,Defektni spory" se objevuji v kul-
ture teprve od 221/2. hodiny a jejich mnozstvi zustava az do 62. hodiny kultivace
stejne, pfi eemz neprevysuje hodnoty kolem 70 0. Obsah vapniku v bunkach se
nezvygi ani po vytvofeni ,defektnich spor". Teprve po delsi dobe kultivace prechazi
vepnik do 66,sti bunk, ktere jsou ve svem vyvoji zfejme nejdale.
Obr. 8. Vliv cystinu piidaneho bi;hem log-faze
a bghem logaritmickg fRze na tvorbu spor a pie-
vod vapniku do bunk. Osa x: staff kultury v dobe
ptidani cystinu, osa y: obsah v4pniku v buuk&ch
v procentech vuhy suginy, zji?teny 24. hodinu
kultivace. - Kontroly: A - s fysiologickym roz-
tokem, B - cystin pfidan psi oLkovani.
Obr. 9. VIiv cystinu piidaneho do'Bivnb pudy pled
o6kovanim (koneena koncentrace 1. 10-` M) na
rust kultury Bac. megatherium. Osa x: stars kul-
tury v hodinQch, osa y: stupen zukalu kultury,
vyjadieny v hodnotach optickg density x 10.
Kfivka 1 - kultura s cystinem, 2 - kontrola
s fysiologickym roztokem.
Proteolyticka aktivita media se v prvnich hodinach po pfidani cysteinu ponkud
snW, pozdeji zustava prakticky nezmenna. Po nkolika desitkech hodin da1gi
kultivace, kdy Last vapniku pfechazi z media do bunk s ,defektnimi sporami",
dochazi tez k denaturaci easti protects a proteolyticke aktivita media se ponkud
snI I. Vysledky jednoho z techto pokusu jsou vyjctddeny na obr. 7.
Zjistili jsme, ze stejny ueinek na tvorbu spor a zapojovenf vapniku do bunk jako
cystein ma i cystin (Vinter 1956c). Obe aminokyseliny ovliviiuji tvorbu spor a pfevod
vapniku do media i v prostfedi s nadbytkem vapniku (tab. 2). V dalgich pokusech
jsme pouzili jako ovlivnujiciho 6initele cystinu.
Sledovali jsme pfedevAim, jak pridani cystinu do ruin stare kultury ovlivni
zapojovani vapniku do sporulujicich bunk Bac. megatherium. Cystin jsme pfidavali
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
do kultury v koncentraci 1 . 10-4 M pri ockovani, v lag-fazi a v logaritmicke fazi.
Po 24. hodine jsme stanovili obsah vapniku v bunkach a procento spor v kultury.
Ve vsech uvedenych pripadech dodo k normalni tvorby spor a k prevodu vapniku
z media do sporulujicich bunk. Ponekud vice vapniku obsahoval sediment bunk
z kultury, do ktere jsme pfidali cystin v 3. a 6. hodine kultivace. Take procento spor
bylo v techto kulturach o neco vyssi. V kontrolni kultuie, do ktere jsme pridali
cystin az pfed sporulaci (12. hodinu kultivace), dodo k obvyklemu naruseni tvorby
spor (vytvorilo se pouze kolem 40 % praespor az ,defektnich spor"), spojenemu
Obr. 10. Zapojovani vapniku do bunk ph spo-
rulaci Bac. megatherium po pridan cystinu do
ruzne stare kultury. Obsah vapniku jsme zjistili
24. hodinu kultivace. Osa x: stall kultury v dobe,
kdy byl pridan cystin, osa y: obsah vapniku v bun-
kach v procentech vahy susiny.
A B 24 26 28 30 32
Obr. 1.1. Odolnost bunk vuci inhibici tvorby spor
cystinem u kultury vyrostle na pude s cystinein.
Osa x: stall kultury v okamziku, kdy byl steno-
ven obsah vapniku. V prvnim sloupci je vldy
hodnota pfizpusobene kultury, ve druhem kultury
nepiizpusobene. Osa y: obsah vapniku v bunkach
v procentech vahy sukny. Kontroly s fysiolo-
gickym roztokem: A - pfizpitsobena kultura,
B - nepiizpizsobena kultura.
s omezenim vstupu vapniku do bunk (obr. 8). Pridani cystinu do media pri ockovani
nemelo vliv ani na rychlost mnozeni, ani na hodnoty narustu kultury (obr. 9).
V dalsich pokusech jsme pridavali cystin do kultury pozdeji, pocinaje obdobim
ukonceni vegetativniho mnozeni. Kdyz jsme cystin pfidali po ukonceni rustu
kultury (v 9. a 10. hodine kultivace), vytvorily se do 24. hodiny normalni sport'
a vapnik presel do bunk. Ke zlomu v citlivosti kultury vuci cystinu dodo pied
11. hodinou kultivace. Od tohoto obdobi narusilo pridan cystinu do kultury silne
mechanismus tvorby spor i prevod vapniku do sporulujicich bunk. Hodnoty
obsahu vapniku v bunkach, zjistene ve 24. hodine kultivace, jsou uvedeny na
obrazku 10.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Ph dalsi praci jsme zjistili, le pfizpusobeni kultury vii 6i cystinu zvysuje odolnost
kultury vuei teto aminokyseline, pfidane znovu pied sporulaci. Kultivovali jsme
Bac. megatherium jednak v pfitomnosti cystinu (koncentrace 1. 10-4 M), jednak
bez nho. Ve 12. hodinu kultivace jsme do obou serif bank piidali cystin ve stejn
koncentraci, do kontrolnich bank fysiologicky roztok. Obsah vapniku v bunkach
a procento spor v kultufe jsme stanovili poeinaje 24. hodinou kultivace kazde dye
hodiny az do 32. hodiny.
Tab. 2. Vliv cysteinu a cystinu na zapojov4ni vapniku do bunk Bacilu8 megatherium pfi sporulaci
v prostiedi s nadbytkem v4pniku. Obsah v4pniku v buhkhch byl stanoven ve 24. hodin kultivace.
Pro usnadn6ni popisu stavu kultury jsme v tabulce oznacili preaspory pismenem P, ,defektni spory"
DS a norm4lni spory S.
Ve 12. hodin piidano
do kultury
Obsah v4pniku
v bunkach
Procento spor
v kultuie
Fysiologicky roztok (kontrola)
0,263
84,5 S
V4pnik (6. 10-4 M, kontrola)
0,271
87,3 S
Cystein (1 . 10-4 M)
0,035
56,2 P-DS
Cystein (1 . 10-4 M) av4pnik (6 . 10-4 M)
0,041
43,6 P-DS
Cystin (1 . 10-4 M)
0,062
38,5 P-DS
Cystin (1 . 10-4 M) a v4pnik (6. 10-4 M)
0,064
59,6 P-DS
Tab. 3. Zvrat cystinove inhibice tvorby spor Bacillus megatherium nadbytkem glukosy. Pro popis stavu
kultury jsme pouiili stejneho ozna6eni jako v tabulce 2.
Ve 12. hodin piidhno
do kultury
Obsah v4pniku Procento spor
v bunkach v kultuie
Fysiologicky roztok (kontrola)
0,243
88,4 S
Glukosa (kontrola) 5 . 10-4 M
0,236
84,9 S
Glukosa (kontrola) 5. 10-IM
0,248
87,6 S
Cystin (1 . 10-4 M)
0,029
41,3 P-DS
Cystin a glukosa (5. 10-4 M)
0,031
49,7 P-DS
Cystin a glukosa (5. 10-3M)
0,173
83,9 DS-S
Tab. 4. Vliv pfid4ni sirniku sodneho (konecnh koncentrace 1. 10-4M) do ruzn6 stare kultury na zapojo-
v4ni v4pniku do sporulujicich bunk Bacillus megatherium. Popis stavu kultury je stejny jako v tab. 2.
Obsah v4pniku v bunkach byl stanoven 24. hodinu kultivace.
SIAM kultury v okamliku
pfidhni sirniku v hod.
Obsah v4pniku v bunkach
24. hodinu kultivace
Procento spor v kultuie
24. hodinu kultivace
10
0,232
69,4 kulatejeich S
11
0,241
72,1 kulatejeich S
12
0,176
66,2 DS-S
13
0,085
63,7 P-DS
Fysiologicky roztok (kontrola)
0,237
86,9 S
U kontrol doslo k normalni sporulaci a k pfevodu vapniku do bunk. U kultury
vyrostle za piitomnosti cystinu probehla i po opetovnem pfidani cystinu sporulace
normalne a bunky zapojily do sve struktury obvykle mnozstvi vapniku. U kultury
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
vyrostle v mediu bez cystinu doslo po pfidani teto latky pied sporulaci k obvyklemu
naruseni tvorby spor (v kultuie se nevytvofilo vice nea 50 0/ praespor as ,defekt-
nich spor") a mnoastvi vapniku v bunkach zustalo nizke. Vysledky pokusu jsou
uvedeny na obrazku 11.
Silny nadbytek glukosy, piidany soueasne s cystinem, sniauje inhibieni ueinek
teto aminokyseliny na tvorbu spor. Do kultury Bac. megatherium jsme pied sporu-
laci (12. hodinu kultivace) piidali jednak samotny cystin (1 . 10-4 M), jednak cystin
s nadbytkem glukosy. (50. 10-4 M a 5. 10-4 M). Do kontrolnich bank jsme pfidali
glukosu a fysiologicky roztok. Ve 24. hodine kultivace jsme mikroskopicky zjistili
stay kultury a v bunkach stanovili obsah vapniku.
V kontrolnich bankach doslo jak po pfidani glukosy, tak fysiologickeho roztoku
k normalni sporulaci a k zapojeni vapniku do bunk. V kultuie, kam jsme pfidali
cystin samotny nebo s malym nadbytkem glukosy (5. 10-4 M), doslo k shodnemu
naruseni tvorby spor a obsah vapniku v bunkach zustal nizky. V kultuie, kam byla
soueasne s cystinem pfidana glukosa ve znaenem nadbytku (50. 10-4 M), se vytvoiila
smes spor a,, defektnich spor", pii eema spor bylo asi dye tietiny z celkoveho poctu.
Take obsah vapniku v bunkach byl podstatne vyssi. Silny nadbytek glukosy piidane
spolu s cystinem tedy znaene omezil inhibici tvorby spor touto aminokyselinou.
Vysledky jsou uvedeny v tabulce 3.
PH sledovani otazky specificity iucinku cysteinu a cystinu na tvorbu spor jsme
zjistovali tez vliv mnoha jinych latek. Vyzkouseli jsme nektere aminokyseliny
(alanin, methionin, glutamovou kyselinu), glutathion a thioglykolat. Zadna z techto
latek, pfidanych pied sporulaci do kultury, neovlivni tento proces. Sporulaci
neovlivnily ani anorganicke sloueeniny siry jako siran sodny, sirnatan sodny a sifi-
eitan sodny. Pouze po piidani sirniku sodneho v koncentraci 1 . 10-4 M do kultury
pied sporulaci doehazi k podobnemu naruseni tvorby spor jako pii pouaiti cystinu.
V tabulce 4 jsou uvedeny hodnoty vapniku a procenta spor ve 24. hodine kultivace
u kultury, do ktere byl piidan sirnik sodny v ruznou dobu pied sporulaci. Nejvice je
ovlivnena kultura, do nia byl pfidan sirnik pied samotnou tvorbou spor (13. hodinu
kultivace). U kultur, k nima byl pfidan sirnik v 10., 11. nebo 12. hodine, vytvoiilo
pouze asi 70 % bunk spory nebo ,defektni spory". lonty CN- pridane v koncen-
traci 1 . 10-4 M pied sporulaci, nemaji na tento proces tem6f vliv (Vinter 1956c).
Diskuse
Ph sledovani ueinku cysteinu a cystinu na sporulaeni mechanismus jsme zjistili,
ae tyto aminokyseliny pusobi nejsilneji, jsou-li pfidany pied samotnou tvorbou
spor, tedy v dobe, kdy ua je ziejme bunky nemohou rychle metabolisovat.
Nejbeanejsi cestou rozkladu cystinu u mikroorganismn je pravdepodobne redukce
na cystein (Kallio a Porter 1950, Romano a Nickerson 1954) a dale deaminace
a desulfhydrace teto aminokyseliny. Z literatury je znamo, ae prvni faze rozkladu
cysteinu je urychlovana pfidavkem glukosy (Tamiya 1951, 1954). Behem naseho
studia vlivu cysteinu a cystinu na tvorbu spor Bacillus megatherium uvefejnili
Benigno, Visentini a Franceschini (1955) praci, ve ktere popisuji bakteriostaticky
ueinek cysteinu vuci E. coli. Tito autoii uvadeji, ae uein cysteinu je moano zvratit
velkym nadbytkem pyrohroznove kyseliny.
Zasahy, o kterych se domnivame, ae vedou k rychlejsimu rozkladu cystinu, na
pfiklad piizpusobeni kultury teto aminokyseliny, nebo moan zvyseni respirace
vlivem nadbytku glukosy, zvysuji odolnost kultury vuei cystinove inhibici tvorby
spor.
Vysledky pokusu s obema aminokyselinami a sirnikem ukazaly, ae v ucinku techto
latek je jista podobnost. Tato skutecnost by mohla nasvedcovat tomu, ae ucinnym
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Xinitelem ph inhibici tvorby spor jsou skupiny SH, at v podobi cysteinu nebo siro-
vodiku.
Spory bacilu obsahuji mnohem menu SH-skupin nez vegetativni bulky (Mortenson
a Beinert 1953). Cytochemickou metodou zjistil Widra (1956), ze praespory Bacillus
megatherium a Bacillus mycoides obsahuji zvyAene mnoistvi SH-skupin, vazanych
v proteinech, a ze ph pfechodu praespory ve sporu dochazi zfejm6 k snizeni jejich
mnozstvi. Je moin6, ze snizeni obsahu SH-skupin v buiikach behem sporulaoniho
procesu je jednim z mechanismu, kter6 zaji6tuji sporam vysokou odolnost vuei fade
Akodlivych 6initelu.
Domnivame se, le pfidani slouLenin, ktere mohou zvygit obsah SH-skupin v bulxce
at pfimo, nebo po rozkladu, mute v tomto obdobi zna6nych zmen v obsahu SH-skupin
narugit normalni sled biochemickych reakci vedoucich k vytvafenf spor.
Dalgim mechanismem, ktery vede k zvygovani odolnosti spor, je ptechod vapniku
do sporulujicich bunek (Curran, Brunstetter a Myers 1943, Powell 1953, Powell
a Strange 1956, Sugiyama 1951, Tinelli 1955a, b, Vinter 1956b, c). Pri studiu tvorby
spor Bacillus megatherium narugen6 cysteinem nebo eystinem jsme zjistili, ze pfeehod
vapniku z media do bunek je narugen. Vapnik je ve sporach vazan na kyselinu
2,6-dipikolinovou (Perry a Foster 1955, Powell 1953, Powell a Strange 1956, Tinelli
1955a, b). Je mottn6, to ph porugeni sledu praesporulaenfch mechanism-ft vy?e uvede-
nymi latkami je narugena tett syntesa dipikolinov6 kyseliny a nedojde tedy k ptevodu
vapniku do buni k. Ve studiu inhibice tvorby spor Bacillus megatherium cysteinem
a cystinem budeme dale pokraLovat.
1. Pfidani aminokyselin cystinu nebo cysteinu (koneLna koncentrace 1 . 10-4 M)
pied tvorbou spor do kultury Bacillus megatherium siln5 narugi tento proces. Za6Atek
sporulace se opozdi a proces ustrne na deli dobu ve stadiu praespor a utvaru, kter6
jsme ozna6ili jako ,defektni spory". Inhibice tvorby spor je provazena omezenim
vstupu vapniku do sporulujicich bunek. ,Defektni spory" neobsahuji vice vapniku
net vegetativni bufiky.
2. U` inek eystinu na tvorbu spor Bacillus megatherium zavisi na tom, v kter6
dob5 kultivace byl pfidan do kultury. Narugeni tvorby spor se projevuje teprve po
ptidanf cystinu do kultury nachazejicf se v pfedsporula5nim stadiu, a to tak, to Lim
stark je kultura v okam~iku pfidani, tim silnejAi je u5inek.
3. Kultivace Bacillus megatherium za pfltomnosti cystinu zvyguje odolnost
kultury vuLi iILinku teto aminokyseliny, znovu pfidan6 pied sporulaci.
4. Inhibici tvorby spor cystinem muzeme Usteene zvratit pfidanim zna6neho
nadbytku glukosy spolu s touto aminokyselinou.
5. Podobny inhibieni iu inek na tvorbu spor Bacillus megatherium jako cystein
a cystin vykazuje i sirnik sodny.
Autor dhkuje Marii Souckove za technickou spolupraci.
Benigno, P., Visentini, P., Franceschini, V.: Ricerche rut meccanismo della batteriostasi. Modificazioni net
metaboli8mo dell' E. coli per azione della ci8teina. Ricerca Sci. 25 : 828, 1955.
Curran, H. R., Brunstetter, B. C., Myers, A. T.: Spectrochemieal analysis of vegetative cells and spores
of bacteria. J. Bact. 45 : 485, 1943.
Kal.io, R. E., Porter, J. R.: The metabolism of cystine and cysteine by Proteus vulgaris and Proteus mor-
ganii. J. Bact. 60 : 607, 1950.
Mortenson, L. E., Beinert, H.: Appearance of sulfhydryl groups during growth of Bac. globigii. J. Bact.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Perry, J. J., Foster, J. W.: Studies on the biosynthesis of dipicolinic acid in spores of Bacillus cereus var..
mycoides. J. Bact. 69 : 337, 1955.
Powell, J. F.: Isolation of dipicolinic acid (pyridine 2,6-dicarboxylic acid) from spores of Bacillus megathe-
rium. Biochem. J. 54 : 210, 1953.
Powell, J. F., Strange, R. E.: Biochemical changes occuring during sporulation in Bacillus species.
Biochem. J. 63 : 661, 1956.
Romano, A. H., Nickerson, W. J.: Cystine reductase of pea seeds and yeasts. J. Biol. Chem. 208 409,
1954.
Slavik, K., Smetana, R.: Stanoveni aktivity proteolytickgch enzyme biuretovou reakci. Chem. listy 46 : 649,
1952.
Sugiyama, H.: Studies on factors affecting the heat resistance of spores of Clostridium botulinum. J. Bact..
62 : 81, 1951.
Tamiya, N.: Aerobic decomposition of cysteine by Escherichia coli. J. Chem. Soc. Japan., Pure Chem.
Sect. 72 : 118, 1951.
Tamiya, N.: Aerobic decomposition of cysteine by Escherichia coli. I., J. Biochem. (Tokyo) 41 : 199,
1954.
Tinelli, R.: Etude de la biochimie de la sporulation chez Bacillus megaterium. I. Composition des spores
obtenues par carence des differents substrats carbons. Ann. Inst. Pasteur 88 : 212, 1955a. - II. Modifica-
tions biochimiques et echanges gazeux accompagnant la sporulation provoquee par carence de glucose..
Ann. Inst. Pasteur 88 : 364, 1955b.
Vinter, V.: Nerovnocennost bundk Bacillus megatherium v prub6hu sporulace. N. biologie 4 : 294, 1955..
Vinter, V.: Sporulace bacilu. II. Proteolyticke enzymy v procesu sporulace u Bacillus megatherium. es..
mikrobiol. 1 : 63, 1956a. III. Pfechod vapniku do bunik a pokles proteolyticke aktivity prostfedi pfi
sporulaei Bacillus megatherium. is. mikrobiol. 1 : 145, 1956b.
Vinter, V.: Zakladni biologicke a biochemicke projevy pr"i sporulaci. Kandidatska disertabni prate.
Praha 1956c.
Widra, A.: Studies on the cytochemistry of bacteria. J. Bact. 71 : 689, 1956.
Cnopoo6pa30BaHHe 6ar nJT.n. IV.
Bo3ljeicTBHC 1[ncTeHHOM H 91ICTHHONI Ha o6pa3onalHe CHOP y Bacillus megatherium
Ilpu6aBJlenue K HynbType Bacillus megatherium aMHHOKHCJIOT AHCTHHa HJIH AHCTCHHa (H OKOH-
giaTCJIbno14 Hoiir eHTpaAnu 1 . 10-4 M) nepeg o6pa3oBaaneM cnop CHJIbHO xapymaeT 3TOT npor etc:
Haga.Io Cnopoo6paaOnaHHn 3ana3l[LIBaOT, H npOll,ecC Ha l[OJTroe Bpe iH npHOCTaHaBJTHBaeTCn
B CTa5HH istane-Ii na polymorfonuklearnich
leukocytech adsorbovano ni jake nepatrne mnoistvf jii hotovych protilatek, potom
tyto protilatky po pfenosu na mladata serologicky v jejich krvi nelze prokazat.
Bylo by vAak moine, ie i serologicky prokazatelne mnoistvf protilatek, ktere se
adsorbovalo na bunky, se dostava behem pffpravy extraktu mrazenim a tanfm do
vazby s nekterymi komponentami bun6k a ztracf serologickou 66innost. V tom
pffpad6 bychom protilatky, aekoliv by byly pfitomny, serologicky neprokazovali.
Tuto moinost jsme ovi ili smfgenfm centrifugovane suspense bun6k (v 1 ml 30. 106
bunkk), zfskanych z krali&ho exsudatu, se stejnym objemem sera uvedeneho titru.
Iast bun6k jsme rozrusili mrazenim a tanim ihned po smi enf se serem, Lust po
inkubaci 37 ?C po dobu 30 minut. Titr protilatek v seru se nezmenil ani prostou
inkubaci, ani tim, ie jsme bunky s protilatkami smfsili a rozrugili. Tim dokazujeme,
ie buneene komponenty se nevaif se serovymi protilatkami tak, aby maskovaly
jejich serologickou aktivitu.
Z tochto kontrolnich pokusu uzavframe, ie pfedchozimi pokusy zjistena tvorba
protilatek po pfenosu bun6k polymorfonuklearnfho exsudatu mladatum je vyrazem
biologicke aktivity bun6k a nepfedstavuje pasivnf pienos jii vytvofenych proti-
latek.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Literarne jsme otazku tvorby protilatek a spojeni s urcitymi typy bunek pre-
hledli jiz v drivejsi publikaci (~terzl 1954, str. 45-51). Ukazali jsme, ze rada autoru
spojuje tvorbu protilatek jen s ureitymi typy bunek. V posledni dobe, predevsim
od praci severskych autoru (Bjorneboe, Gormsen a Lungquist 1947, Fagraeusova
1948) a prate Ehrichovy (1949), povaiuji nekteri za hlavni misto tvorby protilatek
bunky plasmaticke (na pr. Coons a sp. 1955, Forster 1955). Avsak jine experimen-
talni vysledky svedei o tom, ze tvorby protilatek se ueastni i dalsi buneene typy
(Girard a Murray 1954, Roberts a Dixon 1955, Sinkovics 1955, Stoner a Hale 1955).
Velmi mala pozornost se venuje nejen v iivahach, ale i experimentalne 66asti
fagocytujicich bunek pri tvorbe protilatek. Pokud se sleduje jejich ueast v tvorbe
protilatek, vychazi se z predpokladu uvedeneho Ehrichem, Harrisem a Mertensem
(1946), ze fagocytujici bunky se ueastni pouze pohlceni a natraveni antigenu jako
pfipravy pro bunky skuteene vfonne, lymfocyty a plasmacyty. Protoze vsak Walsh
a Smith (1951) i Roberts (1955) prokazali, ze antigen natraveny fagocyty snizuje
protilatkovou reakci, domnivaji se, ze se neucastni tvorby protilatek. Jako dalsi
dukaz maji slouzit i provedene pokusy (Ehrich a spol. 1946, Roberts 1955), ie fago-
cytujici bunky, ktere vycestovaly do kozniho nebo peritonealniho zanetu a ke
kterym byl potom vpraven antigen, netvori protilatky. Je mozno piedpokladat, ze
vyzrale fagocytujici bunky, ktere vicestuji do umele vyvolaneho zanetu, nejsou
schopny reagovat tvorbou protilatek. To prokazujeme i ve svych pokusech, v nichz
jsme isolovali bunky exsudatu, smisili s antigenem a vpravili kralieim mlacdatum.
Ani v jednom z techto pokusu jsme neprokazali tvorbu protilatek. Naopak jsme
vsak protilatky prenesli stejnymi typy bunek exsudatu tehdy, byly-li odebrany
4 a 5 dni po imunisaci. Domnivame se, ze tyto pokusy potvrzuji nas predpoklad, ze
bunky mesenchymu mohou menit svuj metabolismus tehdy, setkaji-li se s antige-
nem nikoliv jiz ve vyzralem stavu, ale v dobe sveho vyvoje.
Zvlaste je tieba posoudit, zda pfenos tvorby protilatek na mlidata se uskutecnuje
polymorfonuklearnimi bunkami, nebo jsou-li za tvorbu protilatek odpovedny jine
typy bunek, obsazene v exsudatu v malem mnozstvi. K prenosum jsme pouzili
mnozstvi 20. 108-30.106 bunek, coi je nejmensi mnozstvi, ktere se nam osvedeilo
pri prenosu velmi vykonnych bunek sleziny. Je to mnozstvi nekolikanasobne mensi,
nez ktereho pouziva k prenosum Harris (1954), ktery ma nejmensi mnozstvi bunek
150. 106. Protoze pienos tvorby protilatek primo zavisi na mnozstvi prenasenych
bunek, je malo pravdepodobne, ze by se procentualne male mnozstvi lymfocytu
a makrofagu mohlo ueastnit v protilatkove reakci. K definitivnimu zaveru je vsak
treba sledovat i morfologicky osud jednotlivych typo pfenesenych bunek, zda se
v prijemci rozmnozovanim jednoho typu bunek nemeni pomery stanovene rozpoetem
v nateru.
Dosaiene v Isledky jsou nam znovu podnetem, abychom posuzovali tvorbu proti-
latek jako metabolickou zmenu ruznych bunek a tkani. Zvlaste vyznamna je meta-
bolicka zmena behem imunisace u takovych bunek jako jsou polymorfonukleary,
ktere se podstatne a pfimo ueastni obrannych pochodu v organismu.
V praci zjisfujeme, zda je mozno prenest tvorbu protilatek z dospelych imuniso-
vanych kraliku bunkami polymorfonuklearniho exsudatu na 5 dni stars kralieata.
Po jedne imunisacni davice antigenu (108 mikrobu Salmonella paratyphi B) bylo
mozno prenest tvorbu protilatek bunkami polymorfonuklearniho exsudatu mla-
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
datum pouze tehdy, byly-li bunky ziskany z exsudatu nejdtive 4 dny po imunisaci.
Tvorba protilatek u mladat vyvolana bulkami darce imunisovanyho jednou davkou
je kratkodoba a nestandardni.
Bunky polymorfonuklearniho exsudatu ziskane z dospelych darcu, imunisovanych
opakovane nekolika davkami antigenu, vyvolavaji u mladat tvorbu protilatek
vyggi, dole trvajici a standardnejAi nei po pienosu bunkk z darcu, imunisovanych
jednou davkou antigenu.
Bunky polymorfonuklearniho exsudatu ziskane z normalnich neimunisovanych
kralikfi a smf ene s antigenem in vitro po pienosu intraperitonealne krali6im mla-
datum protilatky nikdy nevytvafeji.
Neprokazali jsme adsorpci protilatek na polymorfonuklearni leukocyty ani pFi-
mymi serologickymi testy, ani pfenosem bunkk na krali6i mladata.
Z pokusu uzavirame, ie rovnei bunky polymorfonuklearniho exsudatu jsou
zu6astneny na imunitni pl'estavbe organismu, ale to pouze ty bunky, ktere se
setkaly s antigenem v priibehu sveho vyvoje, nikoliv jii dozrale bunky polymorfo-
nuklearniho exsudatu.
Bjorneboe, M., Gormsen, H., Lundquist, F.: Further experimental studies on the role of plasma cells as
antibody producers. J. Immunol. 55 : 121, 1947.
Coons, A. H., Leduc, E. H., Connolly, J. M.: Studies on antibody production. I. Method for the histechemical
demonstration of specific antibody and its application to a study of the hyperimmune rabbit. J. Exp.
Med. 102 : 49, 1955.
Ehrich, W. E., Harris, T. N., Mertens, E.: The absence of antibody in the macrophages during maximum
antibody formation. J. Exp. Med. 83 : 373, 1946.
Ehrich, W. E., Drabkin, D. L., Forman, C.: Nucleic. acid and production of antibodies by plasma cells.
J. Exp. Med. 90 : 157, 1949.
Ehrich, W. E.: Cellular sources of antibodies. Blood cells and plasma proteins. New York 1953 (str. 187).
Fagraeus, A.: Antibody production in relation to the development of plasma cells. Acta med. scand. Suppl.
204, 1948.
Forbter, F. K.: K voprosu o mechanizme obrazovanija antitel limfoidnymi kletkami. 2MEI (11) : 100,
1955.
Girard, K. F., Murray, E. G. D.: The presence of antibody in macrophage extracts. Canad. J. Biochem.
Physiol. 32 : 14, 1954.
Harris, S., Harris, T. N., Farber, M. B.: Studies on the transfer of lymph node cells. I. Appearance of
antibody in recipients of cells from donor rabbits injected with antigen. J. Immunol 72 : 148, 1954.
Roberts, K. B.: The failure of macrophages to produce antibodies. Brit. J. Exp. Pathol. 36 : 199, 1955.
Roberts, J, C., Dixon, J. F.: The transfer of lymph node cells in the study of the immune response to foreign
proteins. J. Exp. Med. 102 : 379, 1955.
Sinkovies, J.: Virus neutralisation experiments with lymphoid cell and lymph node extracts. Acts micro-
biol. 2 : 385, 1955.
Stoner, R. D., Hale, W. M.: Antibody production by thymus and peyr's patches intraocular transplants.
J. Immunol. 75 : 203, 1955.
Aterzl, J.: Prukaz normdilnich a imunnich globulinie v leukocytech zvifat imunisovanych bilkovinami.
Os. biologie 1 : 285, 1952.
4terzl, J.: Obranni pochody v organismu. Mesenchymd2ni tkaii pfd in ekcd a immunisaci. Praha, 1954.
terzl, J.: Prukaz a biologicki vlastnosti prekursoru serovych protildtek. Cs. biologie 4 : 600, 1955.
Sterzl, J.: Tvorba protilktek isolovanymi buhkami sleziny po smiiend 8 antigenem in vitro. N. mikrobiol.
2 : 1, 1957.
Walsh, T. E., Smith, C.: The influence of polymorphonuclear leucocytes and macrophages on antibody
production. J. Immunol. 66 : 303, 1951.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
IlepexeceHHe o6pasosaHHH alTHTeJI KJIeTKaMH Ho.aHMoplloxyKJaeapxoro aHccyRaTa
H. IHmepll.tib
P e 3 10 me
B CBOCiI pa60TC. Nib[ ollpedeJIHJIH, B03M0>KHO Jill C HOMOH(bIO KJIOTOK HoJlnMop[ )oiiyKJleapHoro
3KccygaTa HepOHeCTH cnOCO611OCTb K o6pa3OBaHHIo allTHTOJI OT B3pOCJIbIX HMMIyHH3IIpOBaHHbIX
KpOJIHKOB Ha 5-;iHeBHux I{poJlbgaT. rlOCJIe o lopa3oBOi3 HNIMyHH3HpyIOHjecI ~d03bi allTnreHa
(108 Mnupo60B Salmonella paratyphi B) ygaBaJiOCa nepegaTb HpoJIbuiaTaM 3Ty cnoco6HOCTb KJIeT-
KaMl noJHMop[)OHyluTeapnoro 3KCCydaTa TO?IbKO B CJIyOac, OcJIH 3TH KJIeTKH 6bIJIH HOJIy'eHb1
113 3KCCyjtaTa, BaT3BaHHoro HC paHbTIle HeM 00pe3 4 AHH uOCJIe HMMyHH3aHHH. Cnoco6HOCTb K o6pa-
3OBaHnio aHTHTOJI, Bbi3hIBaOMag y MOJIOdbIX H{HBOTHb1X KJIeTKaMH AoHOpa, IMbtyHH3npOBaHH0ro
ollHOpa3o130I3 A030ii, OKa3bIBaeTCH HecTaHgapTHOii H CKOpOnpexodn 1lei1. KJIOTKH lIOJIHMOpi o-
nyKJieapHoro 3KCCydaTa, 1OJlyOeHHOrO OT B3pOCJII.IX J[OHOpOB, HOBTOPHO HMMyHH311pOBBBH[HXCH
HeCI{OJIbKHMH Ao3aMH allTHrOHa, BLT3blBaIOT Y MOJIOdbTX ?KHBOTHbIX 60JIee ITITTeHCHBHoe, 6o iee
J;JIHTeJIbHOe H 6oJlee CTBHgapTHOe o6pa30BaHHe aHTHTeJI, *1eM HepeHOC KaeTOK OT jdOHOpOB, HMMyHH-
3HpoBaHHbIX o iioii f[03O1i allTHreHa. F JIeTKH IIOJIHMOpI OHyKJIeapHoro 3KCCydaTa, HOJIyOeHHbI(-'
OT HopMaJIbHbfX, lie nMMyHH3HpOBaHHLIX KpoJIHKOB II CMOHIaHHhIe c allTlireHOM ill vitro, IIOCJIC
Ilepenoca B HOJIOCTb 6PIOLU11HII KpOJlbiiaTaM HH B OdHOM cJlyilae He B1,13bTBaJIH o6pa3OBaHHa aHTHTeJI.
1laiiH*IHe agcop6llln aHTHTCJI Ha HOJIHMop4)OHyRJICapHble JIeI3KO[iITTbT Ile 6buJ[O HaMH doKa3aHo
HIT JI TeM HPHMbIX cepolTornHCCKHX TOCTOB, 1111 HyTCM nepeioea KJICTOK KpoJlbHaTal. 143 OnbITOB
MU ) JIaOM 3aIJIlogeHne, 'ITO H KJIOTKH HOJIHMOpcf)onvKJleapnoro aKccygaTa HPITHHMaIOT y'iacTHe
B HepeCTpOHKe OpraHH3Ma B HanpaBJIeHHH HMMyHHTeTa, 110 3TO 6bIBaIOT TOJIbKO TO KJIeTKH, KOTOpUIO
CTOJIKHyJIIHCb c auTHreHOM B Tlpoli;eCCe CBoero pa3BnTHH, a He C[f)OpMHpOBaBIUHecH pHe KJIeTKH
noJIHMopIfloHyTuieapHOrO 3I{ccygaTa.
The Transfer of Antibody Formation by Means of the Cells
of Polymorphonuclear Exudate
Summary
The communication investigates the possibilities of transferring antibody formation from adult
immunised rabbits to five-day-old rabbits by means of the cells of a polymorphonuclear exudate.
Following a single immunisation dose of the antigen (108 microorganisms of Salmonella paratyphi B),
antibody formation was transferred to young rabbits via the cells of a polymorphonuclear exudate only
if the cells were transferred from the exudate four days after immunisation at the earliest. Antibody
formation produced in young rabbits by the cells of a donor immunised with a single dose was of short
duration and not consistent. The cells obtained from the polymorphonuclear exudate of adult donors
which had been given several doses of the antigen produced a higher degree of antibody formation in
young rabbits, which was also more lasting and more consistent than following the transfer of cells from
donors immunised with only one dose of the antigen. The cells of a polymorphonuclear exudate taken
from normal, non-immunised rabbits and mixed with the antigen in vitro never produced antibody
formation when injected intraperitoneally in young rabbits. Adsorption of antibodies on to polymorpho-
nuclear leucocytes was not demonstrated either by direct serological tests or by transfer of the cells to
young rabbits. It is concluded that the cells of polymorphonuclear exudate also participate in the
formation of antibodies in the organism, but only those cells which come into contact with the antigen
in the course of their development, not mature cells of polymorphonuclear exudate.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Ceskoslovenska
M I K R O B I O L O G I E
ro6nik 2. (1957) 6. 2
Imunologicke a histologicke zmeny pfi imunisaci lipoidnhm adjuvans
MIROSLAV HOLUB
Mikrobiologicke oddeleni, Biologicky ustav, i eskoslovenska akademie v6d, Praha
l editel ustavu akademik Ivan Malek
Do.ilo 5. 9. 1956
Depotni imunisace, a zvliAte imunisace s uiitim ruznych smesi mineralnich Lei
rostlinnych olejil, ma nejen rostouci vyznam ve veterinarni i lidske medicine (na
ptiklad Salk 1952, PatoCCka a sp. 1954), ale je take neobyeejne vhodnym pokusnym
postupem pro ieseni nekterych zakladnich imunologickych otazek, jako je nespeci-
ficka stimulate mesenchymu, zmeny pfi dlouhodobe tvorbe protilatek a vyznam
zanetu a ruznych bunMnych typo pro imunitu.
Od roku 1916, kdy si Le Moignic a Piney poveimli podpurneho iieinku mineralnich oleju smiaenfch
s antigenem na tvorbu protilatek, a zejmena od zakladnich praci Freundovych, v nicht je od roku 1937
analysovan tieinek lipoidniho adjuvans (ve spojeni s usmrcenymi mykobakteriemi), byly vysloveny
o podstat6 teto imunisace ruzne z4v6ry, ktere mu'teme shrnout zhruba do tri skupin:
1. Lipoidni nosie, podobne jako nejruzn6jei eizorode pevne 64stice (tapioka, uheln6 eastebky, myko-
bakterie, erythrocyty, hydroxyd hlinity), umof uje zavleeeni antigenu do bun6k, produkujicich proti-
latky (Sachs 1929, cit. Hummel 1955).
2. Lipoidni adjuvans ma iieinek eist6 depotni, obleiiuje vstrebavani a odbouravani antigenu z mists
vstfiku. Antigen pak mule dlouhodob6 pusobit na bunku tvoiici protilatky, ve smyslu Landsteinerovy
koncepce z roku 1921 (Fischel a spol. 1952). Pfipadne m$'1e dojit k soitani antigenniho draid6ni podle
Zdrodovskeho domn6nky (Vorobev 1955), nebo ke s6it6ni a zvyeenemu d6inku zvolna uvoMovanych
davek antigenu.
3. Lipoidni adjuvans v miste vpichu i na vzdalenych mistech, kam se dostava lymfatickym a krevnim
proudem, driddi tkan k mohutne zanetlive reakci. Zangtlive dr6dd6ni zvyeujici tvorbu protilatek
(Wood 1953) je v zasade stejne u v?ech druhu adjuvans i jinych latek vybavujicich z6,n6t (chlorid vape-
naty, agar, saponin, ale i stafylokokovy toxin - Terentev a Stefanova 1954, Janev 1954, Ramon 1955).
Pfitom je nutno poeitat i s molnosti tvorby protilatek take v miste reakce, kam byl antigen s dra+Edi-
elm olejem vsttiknut nebo zavleeen (Freund 1947, Freund, Schryver, Me Guineas a Geitner 1952, West-
water 1940, Fischel a spol. 1952). Mistni produkce protilatek mu'1e byt pfekryta nahromad6nym anti-
genem.
Freund (1940, 1947, 1948, 1951) shrnuje doklady pro vi;echny tyto faktory, depotni ubinek, ochranu
mikrobniho antigenu v tukovych kapenkach, kde se na pit. mykobakteria usazuji na povrchu a vyvolavaji
i aglutinaci kapenok, zavleeeni kapek i dr4id6ni n6kterou slolkou mineralnlho oleje, kteo neni pln6
nahraditelny oleji rostlinnymi.
Z literarnich f1dajil i s hlediska girgi fysiologicke koncepce imunitnich dejil je
zrejme, ie pusobeni lipoidniho adjuvans je dano souborem einitelu, ktere je nutno
analysovat nejen serologickymi, ale i pokusne morfologickymi a fysiologickymi meto-
dami. Pro zaeatek jsme si dali za ukol ov6fit, jaky je vztah imunisace uplnym adju-
vans k imunisaci normalni nebo k imunisaci, ktera rozloienim davek antigenu
a samostatnym pizsobenim lipoidni substance i5 inek i1plneho adjuvans napodobuje.
A dale, jaky je zakladni histologicky obraz pusobeni lipoidniho adjuvans v orga-
nismu. Zvolili jsme antigen (Salmonella paratyphi B) pro jeho vhodne antigenni
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
vlastnosti. Ostatne prave u salmonel prichazi v uvahu adjuvans bez mykobakteri, jak
jsme ho pouzili my: mykobakterie zde nemaji podobne jako u shigel podpurneho
ueinku (Halbert a spol. 1946, cit. White, Coons a Connoly 1955, Freund a spol. 1948).
Material a metody
A) Hladina protilc tek. 8edesht krhlfku (cincily, samice, o vhze 2400-3500 g na pochtku pokusu) jsme
rozdelili do oslni skupin:
1. Jednadvacet krhlfku (3 podskupiny po peti a 2 podskupiny po tiech) dostalo ttplne lipoidni adju-
vans o slottenf: parafinovy olej - 1,5 ml, lanolin - 0,4 nil, sorbit monooleht - 0,1 ml, vodni suspense
Salmonella paratyphi B (inakt. pri 70 ?C po dobu 1 hod., obsah 2 .109 mikrobu v 1 ml) - 1 ml. Emulse
vody v tuku byla vytvoiena opetovnym vtahovhnim a vytlaeovhnim z injekcnf stfikacky a jednominu-
tovym promichhnfm v mixeru. Kvalitu emulse jsme ovhfili tim, le se jeji kapka udryiela na vodni hla-
ding bez rozptyleni. Tuto emulsi vody v tuku jsme vstiikovali krhlfkum pod kuti zad, tesne za levou
lopatkou. Podskupiny byly brhny do pokusu postupne.
2. Pet krhlfku dostalo pouze 1 ml vodni suspense mikrobu (S. paratyphi B) o stejne koncentraci,
avhak rozdeleny do ctrnhcti stejnych dhvek, vstrikovanych kazdodenne po 14 dnf do stejneho mista,
pod kdi zad, tesne za levou lopatku.
3. Pet krhlfku dostalo podkotcne za levou lopatku 3 ml lipoidnfho adjuvans popsaneho slotteni, avlak
s fysiologickym roztokem misto mikrobni suspense. Do tehott mists jsme vpravovali katidodenne
po 14 dnf suspensi S. paratyphi B stejne koncentrace, v celkovem objemu I ml - jako ve skupine 2.
4. Pet krhliku dostalo adjuvans jako skupina 3, ale antigen jsme vstrikovali ve ctrnhcti dennich
dhvkhch za lopatku pravou, tedy na opaenou stranu net bylo lotisko adjuvans.
5. Pet krhliku dostalo adjuvans jako skupina 3 a 4 a hned pote, bez vytazeni jehly, 1 ml suspense
S. paratyyphi B do loiiska adjuvans za levou lopatku.
6. Pet krhliku dostalo adjuvans jako skupina 5, ale 1 ml antigenu podkolne za lopatku pravou.
7. Pet krhlfku dostalo podkottne za levou lopatku po 2 ml parafinoveho oleje s lanolinem (1,5 a 0,5 ml).
Za 6 dni do tehotc mists 1 ml suspense S. paratyphi B o udane koncentraci.
8. Devet krhlfku (2 podskupiny) jsme imunisovali normhlne, bez lipoidniho adjuvans, podkotcnim
vstiikem 1 ml suspense S. paratyphi B o stejne koncentraci, rovnetc za levou lopatku.
Krev pro stanoveni protilhtek aglutinaci jsme odebfrali z okrajove illy ucha. Titr protilhtek jsme
stanovili pfi ulottenf do lednice (2-4?) po 2, 4 a 6 dnech. U dvou zvifat ze skupiny 1 a u cele skupiny 7
a S jsme odebirali krev a zjihfovali protilhtky jilt od prveho dne po vsthku antigenu, u vhech skupin od
sedmeho dne po imunisaci v tydennfch, pozdeji ctrnhctidennich at mesfcnich intervalech po 1-18 me-
sfcu.
O krhlfku skupiny 1 byly provedeny take vazby hemolytickeho komplementu, pozmenene Coombsovy
testy na inkompletni protilhtky proti bakterijnimu antigenu (Biirki a Fey 1953, ~terzl 1956; hemaglu-
tinacnf titr kieecfho sera proti krhliCim krvinkhm 1 : 4096), testy na adsorpei konglutinacnfho komple-
mentu s kocicfm komplementem a hovezim konglutininem (Hole a Coombs 1947). Tyto reakee byly
provedeny u peti skupin po tiech krhlfcich, a to za 1 tyden, 9 tydnu, 10 tydnu a 5 mesfeu a 61/2 mesfce,
10, 11 a 15 mesfeu po imunisaci.
B) Morfologicke zmJny. Jednactyficet krhlfku (cincily, samice o vhze 2250-3600 g na zachtku po-
kusu) jsme rozdelili do 4 skupin:
1. Dva, et pet krhlfku dostalo podkoine, tesne za levou lopatku, lipoidni adjuvans s bakterijnfm anti-
genem, stejne jako skupina 1 v oddflu A. Krhlfci byli zabiti, zpravidla vzduchovou embolii, hned po
vpichu a za 4, S, 12, 24, 48 hod., 4, 5, 7, 8, 9, 10 dnf, za 2, 3, 4, 7 a 9 tydnu a za 3, 4, 7, 9, 16 mesfeu
po vpichu.
2. Pet krhlfku dostalo 3 ml lipoidniho adjuvans s fysiologickym roztokern mfsto antigenu. Antigen
Pak ve ctrnhcti dhvkhch do loiiska adjuvans nebo na opaenou stranu tela jako skupina 3 a 4 v oddile A.
Krhlfci zabiti za 10 a 14 dni a za 7 mesfeu po vstfiku adjuvans.
3. Devet krhlfku bylo normhlne imunisovhno (1 ml suspense S. paratyphi B o obsahu 2. 109 mikrobii),
a to podkottne, tesne za levou lopatku jako skupina 8 v oddile A. Zvifata zabita za 3, 4, 5, 7, 8, 14 a 21 dnf
po vpichu vzduchovou embolii.
4. Dva krhlfci dostali jen 2 ml parafinoveho oleje s lanolinem s. c. (jako skupina 7 v oddile A) a byli
zabiti po hesti dnech.
Krhlfky vhech skupin jsme hned po smrti pitvali a zjistili - krome celkove vhhy - vhhu sleziny
a nadledvinek. Orghny jsme odebrali pro histologicke vysetieni. Parafinove, po piipade zmrazene
fezy jsme barvili hematoxylinem-eosinem, hematoxylinem-fosforwolframovou . kyselinou podle
Malloryho, hematoxylinem-pikrofuchsinem podle van Giesona, methylovou zeleni - pyroninem
(Unna-Pappenheim v uprave Trevan-Sharrockove), metodou PAS (Hotchkiss-McManus), metodou
s koloidhlnfm telezem podle Haleho, toluidinovou modfi a Sudanem III. Pfi histochemickem stanovenf
kyselych polysacharidu jsme ov6fovali specificnost reakee natrhvenfm testikulhrnf hyaluronidasou
(Hyasa Spofa).
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Obr. 9. Granulom z lipoidniho adjuvans s antigenem za 4 dni. Vlevo nahoie tukove hmoty, tvorici oka
v bunecnern detritu a se zbytky polymorfonuklerirni infiltrate. Zdola sem pronikaji zony granulaeni
tkf ne s makrofr gy, ktere obklopuji a uzaviraji tukovu oka. Ojedinele obrovske bunky, nevelkk piimus
lymfocytu. Hematoxylin-eosin. Zvi tseno 120x.
Obr. 10. Granulom z lipoidniho adjuvans s antigenein za 16 mesieu. System opouzdienj ch dutin, v nick
dochazi k nova proliferaci makrofagu a granulaeni tkane. Vysoka positivita PAS v pouzdrech. Difusni
infiltrate lymfocyty. PAS-hematoxylin. Zvetneno 150 x .
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Obr. 11. Uzlina axilArni na strane injekce lipoidniho adjuvans s antigenein, 8 dni po vstfiku. Zrrainc
dilatovan6 sinusy a eferentni c6vy, kapky tuku i v huste lymfaticke tkani. Retikularni bufiky a endothelia
proliferuji, tvoi'i se ojedinel6 obrovske bunky (na pi. vlevo uprostied). Hein atoxylin-van Gieson.
Zvetseno 85x.
Obr. 12. [Tzlina axilarni na opacne strane nez je lozisko lipoidniho adjuvans s antigenern, za 7 mesicii
po vstiiku. V sousedstvi perifolikularniho splavu lymfocyty, zmnolene prolymfoeyty a piechody
k plasmatick' rn bunk6m.:Vlethylovti zelei -pyronin. Zvctseno 1 5 0 0/.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Obr. 13. Slezina 7 m5sicu po vstriku lipoidniho adjuvans s antigenem. Primarni a sekundarni lymfaticky
uzlik s naznarenymi lemy primitivnich retikularnich bungk. Malo snizeny obsah lymfocytu, skupiny
plasmatickych bungk v gerveng pulpg. Methylova zeleii-pyronin. Zvgtseno 150,x.
Obr. 14. Skupiny plasmatickych bungk zmnorienych v tukovgm pojivu sinu ledviny, H mgsicu po vstfiku
lipoidniho adjuvans s antigenem. Hematoxylin-eosin. Zvgtseno 1400 x.
Obr. 15. Perivaskularni lo~isko granulagni tkang v plicich, 3 mgsice po vstriku lipoidniho adjuvans
s antigenem. Difusng zmnoieng makrofagy, ojedinglg plasmatickg bunky a lymfocyty, vlevo dole peri-
bronchiAlni lymfaticky uzlik a tvorba drobnych syncytiAlnich i tvaru. Hematoxylin-eosin. Zvgtseno 100
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
V ysledky
A) Hladina protilatek. Aglutinaci zjigtovan6 protilatky se objevuji nejdfive
u kraliki , kteri byli imunisovani za 6 dni po vpichu oleje a lanolinu (skup. 7), a to
za 2 dny v titru 1 : 4 (u tai kraliku), za 4 dny v titru 1 : 64 (Ltyti kralici) a 1 : 128
(jeden kralik). U normalne podkozn6 imunisovanych (skupina 8) a u vAech ostatnich
skupin je nastup protilatek pozvolnejgi a po6ina ai tietiho dne. Ph dalMim vzestupu
protilatek (obr. 1-8) se skupina 1 (uplne lip. adjuvans) statisticky vyznamn6 odligi
Tab. 1. Porovnani titriu protilatek, zjiAtgnych primou aglutinaci, pozm6n6nym Coombsonovym testem,
testem s absorpci konglutinaaniho komplementu (COAT) a vazbou hemolytick6ho komplementu.
VAechna zviiata ze skupiny A 1.
Doba po imunisaci,
oznakeni kra#lika
Aglutinace
Coombsuv
test
Absorpee
konglutina5niho
komplementu
Vazba
hemolytickeho
komplementu
1 tyden
167
512
512
1024 64
340
.512
512
512 32
362
512
512
1024 64
9 tydnfi
625
256
4096
158
512
2048
nezjilfovano
159
512
2048
10 tydnu
348
512
1024
1024
349
512
2048
1024 64
369
512
1024
512 64
I
5 mOsicu
619
512
1024
I
623
512
2048
nezjiAfovano
687
128
2048
7 m6sicti
625
128
1024
512 128
158
256
512
512 32
159
256
2048
2048 64
10 m6sich
619
128
512
256 32
623
128
2048
256
687
128
1024
256 64
11 m6sicu
91
64
2048
533
32
1024
nezjiltovano
528
64
2048
15 m6sicu
91
16
256
512 64
533
32
512
256 32
528
32
512
256 32
vyggimi titry za dva tydny od skupiny 5, za th a pet tydnfi od skupin 5-8, za
7 tydnfi i od skupiny 4. Od 9. tydne je rozdil hladiny protilatek u skupiny 1 proti
vem ostatnim skupinam statisticky vysoce vyznamny. Skupiny 7 a 8 maji od druheho
do pateho tydne vyznamn6 niigi titry i proti skupinam 2-4 (s opakovanym vpichova-
nim antigenu, s vyjimkou skupiny 4 za tii tydny a s vyjimkou rozdilu mezi skupinami
3 a 7 za dva tydny). Skupina 5 ma vyznamne niigi titry i proti skupin6 1-4 za dva
a tfi tydny a proti skupine 3 za 7 a 9 tydnu. Po osmnacti ai dvaadvaceti tydnech
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
klesaji titry protilatek vsech skupin krome 1 na hodnoty trvale nizsi nez 1 : 8. Ve
skupine 1 klesa na tuto hodnotu titr protilatek az po sedmdesati tydnech. Skupiny
jsme navzajem statisticky porovnavali Masseyovym testem pro srovnani dvou
vyberovych distribucnich funkci.
Vysledky ostatnich serologickych zkousek jsou v porovnani s titry aglutinaci
zjistovanych protilatek sestaveny v tabulce 1.
Obr. 1. Hladina aglutinaci zjisfovanych protilatek u p6ti kraliku s uplnym lipoidnim adjuvans, v ngm~
byla emulgovana vodni suspense inakt. S. paratyphi B. Osa x: as v tydnech (od tiicateho tydne jsou
dilky redukovhny na pgtinu), osa y: titr protilatek.
1024
572
256
128
64
32
16
48
Obr. 2. Hladina aglutinaci zjigfovanych protilatek u pi ti kraliku, kterym byl vstiiknut antigen (suspense
S. paratyphi B) samotny, ve ctrnacti dilcich dhvkhch s. c. (prvy vpich v bode 0).
Obr. 3. Hladina protilhtek u pCti kraliku, kterym bylo vstfiknuto samotne lipoidni adjuvans a do jeho
1oMska, pocinaje dnem vstiiku adjuvans (bod 0), ctrnhctdilcich dhvek antigenu (suspense S. paratyphi B)
B) Morfologicke zmeny. Pitva ukazuje v miste vstiiku uplneho lipoidniho adjuvans
prosaknuti podkozniho pojiva a hyperemii, s maximem po dvanacti hodinach.
Lymfatika jsou az do 4. dne vyrazne rozsirena, suieni lipoidnich hmot smerem do
axily je makroskopicky patrne. Za 8 hodin lze pozorovat fibrinovy exsudat, po 24 hod.
se rosolovita hmota adjuvans jiz neda setiit, po dvou dnech je polotekute centrum
obdano tuzsim belavym valem. Loiisko se nekdy - podle zpusobu vstiiku - poeina
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Wit na 2-4 uzle, kter6 jsou za 10 dni jasne ohrani6eny, 0,5 ai 3 cm dlouhe, vej6it6,
nekdy jantarov6 flute a tvrd6. Po m6sici, a stejn6 po tfech ai Aestnacti mesicich, je
mazlava centralni hmota uzavfena v tuhem vazivovem pouzdru s vyhlazenou
vnitfni stenou. Jindy dochazi k ploAn6 organisaci adjuvans a v podkoii se tvofi
rozsahly plaMM granulaeni, pozd6ji fibrosnf tkane. U stejnostrannych axilarnich
lymfatickych uzlin je patrn6 ai dvojnasobn6 zvet?enf proti uzlinam druhe strany,
Obr. 4. Hladina protilatek u p6ti kr,liku, kterym bylo vstiiknuto samotn6 lipoidni adjuvans a na opa6-
nou stranu t6la 5trnhct dilitich davek antigenu jako u obr. 3.
13 15
Obr. 5. Hladina protil6tek u p6ti kraliku, kterym bylo vstfiknuto samotn6 lipoidni adjuvans a po n6m
do teholc mista 1 ml suspense S. paratyphi B.
Obr. 6. Hladina protilhtek u phti krAliku, kterym bylo vstiiknuto samotne lipoidni adjuvans a na opaS-
nou stranu thla antigen jako u obr. 5.
a to od prveho dne ai po 4 mesice. Slezina se u vetginy zviiat mirn6 zvet?uje, ma
zaoblen6 okraje a v prvych tydnech mime seti?elou kresbu malpighickych telisek.
V plicich jsou po 48 hod. patrna Aedoiluta loiiska, mirn6 se vyklenujici pod pleurou
na basich plicnich.
Relativni vaha sleziny se pohybuje nad normalnimi hodnotami (0,4 ai 0,6 0/00
u nagich kraliku teto racy) od pateho dne po imunisaci, dosahuje ai 2,05 0/00
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
osmeho dne a 1,468 0/00 za ctyri mesice. Pozdeji klesa na normalni hodnoty, aekoli
slezina je makroskopicky i mikroskopicky dosud hyperplasticka: zvirata po tak
dlouhe dobe zvysuji svou vahu na 4.500 g, maji mohutne tukove polstaie a relativni
vaha organs jiz neni soumeritelna s pomery u mladych a pohyblivych zvirat.
Absolutni vaha sleziny je v teto dobe vysoka (pies 2 g). Nadledvinky se udrzuji svou
relativni vahou nad prumerem, zjistenym u techto kraliku (0,1 az 0,2 0/00 od osmeho
Obr. 7. Hladina protilhtek u p6ti kraliku, kterym byl vstfiknut podkoln6 jen parafinovy olej s lanolinem
(2 ml celkem) a za 6 dni do tehoi mists 1 ml suspense S. paratyphi B. Vpich antigenu je v bodu 0.
f 1 3 4 5 7 9 if 13 15 18 Zf .7
Obr. 8. Hladina protilhtek u pi ti kraliku normhlnt podko ne imunisovanych 1 ml suspense
S. paratyphi B.
dne az do ukonceni pokusu (relativni vahy 0,204 az 0,340 o/pp). Uvazime-1i normalni
snizovani vahy nadledvinek u kraliku starsich patnacti mesice, je zvyseni vahy
nadledvinek u pokusnych zvirat jests vyznaenejsi. U ostatnich pokusnych skupin
je tendence k zvyseni relativni vahy nadledvinky u zvirat s lipoidnim adjuvans
a antigenem vstrikhutym s. c. ve ctrnacti davkach (0,221 az 0,301 ?/oo)?
Histologicky obraz jednotlivych oblasti a organu:
Loiisko lipoidniho adjuvans. Krome edemu, piekrveni a fragmentace tkhnh je kolem tukovych hmot
patrnh za 4 hod. aktivace makrofhgu. Za 12 hod. tvofi tuk velkh oka ve vyronenem fibrinu, v ngmz
jsou mocne shluky polymorfonuklehrnich leukocyte, zchsti jib odumirajicich, a jadernych fragmentu.
Z periferie pfibyvh makrofhgu a lymfocyte. Za 2 dny je destrukce polymorfonuklehre veeobecnh;
z periferie tukovych 1o isek a kolem tukovych ok po6in6, proliferate fibroblasts a tvorba granulaeni
tkhne. Prozatimni opouzdi?eni tukovych ok je dokonceno za 7 dni. Oka jsou lemovhna tenkymi
vrstvami epitheloidnich bunek, oddelena mocnymi snopci granulaeni tkhne. V okoli ok jsou eetne lipo-
fhgy, kolem cev shluky lymfocyte, ojedinele plasmaticke bunky, eosinofily a zirne bunky. Makrofhgy
nabyvaji nejpestiejsich tvaru, a n6kdy dochazi k tvorbe mnohojadernych bunek. V ntkterych pfi-
padeeh jsou tyto bufiky zcela vyjimecne. Zvysuje se pyroninofilie plasmy fibroblastu, nefagocytujicich
makrofhgu a obrovskych bunek. Mezibungene hmoty s vyjimkou ostruvku kolem lymfocythrnich shluku
a kolem makrofagu zvysuji svou metachromasii a positivitu v barveni PAS. Za 9 dni je naznaceno
kolagennimi vlakny opouzdfeni jednotlivych ok i celych lotisek, ktera maji nt kdy charakter abscesu
s centrhlnim nahromad6nim detritu. TypictCjsi je vsak system tenkost6nnych dutin o premeru
300-400,x, ktere se novymi a novymi nhrazy proliferate fibroblastu z periferie zvolna pi'?ekryvaji
fibrilhrnimi sitemi a infiltraci makrofhgu a lymfocyt, v prvem mesici i polymorfonuklehru, u nichz je
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
patrna nova vet6i invase mezi des4tym a 6trn4ctym dnem. Popsan6 systemy dutin nachazime i po sedmi,
deviti a 6estn4cti mesfcich, kdy take dosud trv4 ziejm6 usili novych a novych zon granula6ni tk4ne
a novych generaci makrofaga (mezi nimii ubyv4 obrovskych a epitheloidnich bunek) o pfekryti a pohl-
cenf tuku, ktery je dosud bezpe6ne prokazatelny. Ve sten4ch techto dutin, ve sten4ch c6v a ve vnitlnich
vrstv6,ch steny abscesA tvoienych melo bunMnym vazivem, ale mimo nov6 zony granula6ni tkMne, jo
vysok4 gama metachromasie a vysok4 barvitelnost PAS. PH vazivove piemene granula6ni tk6,ne se
vytv4ieji 6etn6 rozs4hl6 krevnf prostory, ktere pietrvavajf i v nekterych partiich vaziva a dod6.vaji
tk4ni at vzhledu hemangiomu. Kolem cev jsou od sedm6ho dne at do konce pokusu stale ostravky
lymfocyt&, mezi nimi't jsou trvale ojedinele buaky plasmatick6. Pyroninofilie ostatnich bunek so po
sedmi mesfcich zvolna sni'luje. (V podstate stejny obraz 6asn6 reakce na lip. adjuvans s brucelovym
antigenem popsali u n4s Vane6ek a spol. 1954.)
Lymfaticke uzliny. Ve sptdovych axiltrnich uzlintch, jejichl okoli je zthy infiltrovtno lymfocyty,
rnakroftgy a polymorfonukletry, je za 6tyii hodiny zna6n4 dilatace splavii. Ve splavech korovych
i dieiiovych jsou kapky tuku, kter6 ve dieni tvoif at system tukovych ok, kolem nehol pak po6fn4 stejny
proses lipofagie a granula6nfho a kolagenniho opouzdi?eni jako v mists vpichu adjuvans. Zejm6na ve
diem je v prvych dnech patrny ed6m, infiltrate polymorfonukle4ra, kter6 jsou rychle fagocytovtny
znaLne zmnoienymi makrof4gy. Obrovsk6 bufiky jsou ojedinel6 a jen u nekterych krtliku. Je sullen
obsah lymfocyty v diem i kofe uzlin, za 5 dni vbak proliferate primitivnich retikultrnich bunek a pro-
lymfocytu (ve veteich uzlintch v rostoucich folikulech) ztrtty nahrazuje. Ve diem Be objevuji 6etn6
bui'iky s pyroninofilni plasmou a velkymi jtdry o jemn6 chromatinov6 struktufe, z nichl v6t&ina se
d4 identifikovat jako lymfoblasty a plasmablasty, a od sedm6ho dne at do 6estntct6ho mesice je zde
m41o kolisajici podil plasmatickkeh bunek (ve diem perivaskultrne a na okrajich dfeaovych provazea
asi 10 %). Pouzdro uzliny so vazivove zesiluje a stoup4 jeho metachromasie (positivita PAS). V tukov6
tktni v okoli uzlin je za 4-14 dni po vstiiku lipoidniho adjuvans patrna novotvorba lymfatickych
uzlfka, perivaskul4rne i tvorba drobnych granuloma a aktivace makroftga.
V uzlintch axil4rnich druhe strany, jakol i v uzlintch paraaortickkch bii6nich a poplitetlnich
doch4zi k analogicke reakci plasmatickych bunek a k mfrnemu zmnolenf hust6 lymfatick6 tktne.
Slezina. Tuk je prokazatelny kolem splava, piedevbim subkapsultrne, kap6nky jsou uloleny vetbinou
intracelul4rne v makrof4zich, ojedinele, u nekterych pokusnych zvfiat, dochtzi k tvorbe vet?ich mimo-
bune6nych kapenek a tvorbe drobnych granuloma kolem nich. Tukov6 kap6nky v makrof4zfch jsou
prokazatelny jebte za 16 mesica. V prvych dnech dochtzf difusne v 6erven6 pulps k aktivaci endothelii
a zmnoleni makrof4ga. V subkapsul4rnfch splavech je polymorfonukletrni infiltrace. Lymfaticky
folikuly se zmerAuji a zvy6uje se podil eerven6 pulpy. Po6fnaji se tvoiit margintlni zony z primitivnich
retikultmich bunek s pyroninofilnim plasmatem, kter6 nabyvaji po tydnu zna6n6 hie. Po 6tyiech
dnech so objevuji v 6ervene pulps u nekterych kr4lika 6etne obrovsk6 buftky, roste podil sekund4rnich
folikula, tvoii se novy folikuly. Bf14 pulps v6ak at po &esti mesicich vyrovntv4 zvybeny podil pulpy
cerven6, v nil perivaskul4rne a v rozs4hlych lemech primarnich retikul6,rnfch bunek kolem folikula je
za of tydny 10 %, za 3 at 7 mesica 10- 22 % a za liestn4ct mesica 4 % proplasmatickych a plasma-
tickyeh bunek, zpravidla ve shlucich. Mezi prolymfocyty proliferujici bile pulpy jsou konstantne 6etn6
piechody k plasmatickym buiiktm.
Kostni die i (z lev6ho femuru). Od druheho dne je krvetvorn4 died hyperplastick4, s pi'evahou bile
lady a a metamyelocytovym charakterem. Hyperplasie odezniv4 za dva mesice:
Ileum. Zmeny v lymfatiek6m aparttu jsme nepozorovali.
Plice. Tukov6 kap6nky nal6ztme od prvych dna v lymfatickkeh cesttch. Subpleur41n6, m6ne pak
peribronohialne so tvofi drobn4 loliska tukovych hmot, kolem nich se vytvtif granula6ni tkidi s 6etnymi
syncystitlnfmi atvary. Tyto granulomy se vyskytuji i za 9 a 16 mesicu. Subpleur41n6 se tvoif nevzdu&n4
loliska s mohutnym zmnolenim sept4lnich makrof4ga, roz&ituji se difusne septa, v nichl v prvych
dnech nachtzfine ne6etne polymorfonukletry. Zvet6uji se t6l peribronchitlni uzliny lymfocytu5 s vtroube-
nymi plasmatickymi bufikami. I tento stay trv4 at do 6estnfcteho m6sice.
Jdtra. Ojedinele nachtzime po 6tyiech dnech v portobili4rnfch prostorech drobn6 kapenky tuku,
u vyech pokusnych zvfiat jsou zde vliak lymfocytfrni shluky. Po tydnu dochtzi i k tvorbe drobnych
granuloma. Kupfferovy bulky jsou vet?inou aktivovfny. Je zvy$eny prostup lymfocytu do llu6ovod6.
U zvfiat nejd6le chovanych v pokusu nalyzfine take nespecifick6 loliskov6 drobnokap6nkov6 ztukova-
teni jaternfch bunek.
Ledviny. Krome proliferate endothelii glomerulfmich v prvych dnech a mime infiltrate glomerula
lymfocyty neni pfizna6nych zmen. V tuku ptnvi6ky ledvinne dochtzf mezi 6tvrtym at des4tym dnem
k podstatnymu zmnoleni plasmatickych bunek, kter6 zastihujeme jeyte po osmi mesicich.
Nadledvinky. Po piechodn6m snf'lenf obsahu tuku v zevnieh zon4eh kory n4sleduje po mesiei pokra-
Zaujicf rozliifov6,ni glomerulosy i fasciculaty (nekdy i subkapsultrnfho blastemu) s vyslednym zvetbenfm
orgtnu. Od druh6ho dne do of tydnu je patrna proliferate litortlnfch bun6k sinusoilu.
Hypofyaa. Bez phzna6nych zmen.
U krtlikii, jiml bylo do loliska lipoidniho adjuvans nebo kontralaterfhie vpraveno 6trntct dfvek
antigenu (skupina B 2), je opouzdfeni granulonu rychlejAi a za sedm mesica zbyv4 jen drobne lolisko
tukovych hmot v pevnych kolagennich pouzdrech bez ntznaku novych granulaci. U nich i u skupiny
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
normaln6 podkozne imunisovanych (skupina B 3) se vyrovnr podil cervene a bile pulpy sleziny a ubyv;t
plasmatickych bunek sleziny (po maximu 5-12 % v `cervene pulpy a v lemech kolem folikulu) za tri
tydny po ukonceni imunisace. Stejn6 ubyva plasmatickych bunek i v mistnich uzlinach, jejichz reakee
na tukove hmoty (skupina B 2) je rovn6t nizsi. V plicich krom6 polymorfonuklearni infiltrate sept
v prvem dnu a zmnozeni makrofagu neni trvalejsich zmen. Hyperplasie a hypertrofie kory nadledvinek
je naznacena u kraliku skupiny B 2.
U kraliku, jimz byl vstriknut jen parafinovy olej s lanolinein (B 4), je za 6 dni rozvinut obvykly
proces opouzdtovani granulacnich tkani, av?ak s mend tendenci k tvorb6 epitheloidnich lemu, bez
obrovskych bunek a s mensi infiltraci lymfocytarni. V uzlinach mistnich a ve sleziny jsou zmno'zeny
makrofagy, retikularni bunky a naznaceny granulace.
Z vysledku u jednotlivych pokusnych skupin vyplyva, ze ucinek lipoidniho adju-
vans nelze napodobit isolovanym vpravenim lipoidni latky a antigenu, ani opakova-
nymi injekcemi malych davek antigenu po dobu, kdy asi trva vstrebavani nejvet-
siho mnozstvi antigenu z loziska adjuvans (14 dni).
Krom6 mend plikrosti sestupneho ramene kHvky protilatek nebylo vetsiho rozdilu ani mezi imuni-
saei etrnacti ka?dodennimi davkami antigenu o obsahu 2/14. 109 mikrobu a mezi normalni podkotni
imunisaei jedinou davkou 2 .109 mikrobu. Na?el-li na pi. Carlinfanti (1951) naopak znaenSj?i zvy?eni
titru protilatek dLlenim davek antigenu (zvla?t6 phi vstHkovani do ruznych mist), je to vysvetlitelne,
tim, to u difterickeho toxoidu, s niml pracoval, jsou podminky antigenniho pusobeni, destrukce a elimi-
nace antigenu jine net u antigenu korpuskularniho.
Skola Zdrodovskeho ukazuje u toxoidu i u korpuskularnich vakcin (Chaljapina 1954, Klimentova
1954, Vorobev 1955) zvy?eni titru protilatek a podstatne zvy?eni imunologicke reaktivity phi dlouho-
dobem (dvoumgsienim) vsthikovani pom6rn6 velkych davek antigenu v p6tidennich intervalech. Uspo-
hadani na?i imunisace opakovanymi davkami je ov?em odchylne a nemueme proto oba zpusoby porov-
navat. Neni v?ak mono souhlasit se zaverem Chaljapiny a Zdrodovskeho, 'ce depotni imunisace je
v podstat6 pouze mnohonasobnym dra'cdenim davkami antigenu. Vidime zasadni rozdil mezi v?emi
na?imi skupinami s opakovanym vpravovanim antigenu a mezi skupinou s lipoidnim adjuvans. Bylo by
snad nutno del?i dobu vpravovat nepatrne davky antigenu do nejruzn6j?ich mist, kam lipoidni adjuvans
antigen zavleka, aby se odpoved phi imunisaei opakovanymi davkami pon5kud phiblilcila odpovedi phi
pouNti uplneho lipoidniho adjuvans a aby se vice odli?ila od proste, jednorazove imunisace.
Chaljapina phitom phimo vylueuje ucast zanetliveho dra Beni. To je, myslim, nespravn6 u vet?iny
druhu depotni imunisace a u imunisace lipoidnim adjuvans zvla?t6, nebof parafinovy olej je klasickym
zangtotvornym einitelem. Citovani ji'l jini autoh (Terentev a Stefanova 1954, Ramon 1955), a mnohe
stark prate naopak zduraziiuji vyznam zanetu a dra'cd6ni ze zangtliveho loliska, of ull nervovou ei take
jinou cestou. Je nutno uva~ovat o zvy?ene metabolicke urovni, navozene zangtem, o mobilisaci tkauo-
vych systemu, na nit by navazoval specificky uisinek antigenu. Wood (1953) nasel korelaci mezi
mno'tstvim Cx reaktivni bilkoviny, vyvolane zanetem z lipoidniho adjuvans, a produkci procipitinfi na
slaby antigen vsthiknuty do 'zily.
Skutecne take kralici pripraveni pusobenim samotneho oleje a lanolinu (sku-
pina B 4) maji zvyseny poeet retikularnich, fibroblastickych a makrofagovych
elementu vAude, kde pusobily lipoidni cizorode latky a tvori take rychleji protilatky
po antigennim podnetu. Samotny zanet nadto maze stimulovat nadrazene regulaeni
soustavy organismu a vzbudit vetsi ei mensi celkovou reakci (s negativni a positivni
fazi), ktera zahrnuje i zmeny lymfaticke tkane, po pr. i s vyzravanim plasmatickych
elementu, jak to nasli po injekcich formolu Lundin, Schelin, Pellegrini a Mellgren
(1954). V nasem materialu je krome rychlejsiho nastupu protilatek ve skupine 7.
jen nevyznamne zvyseni titre protilatek tam, kde spolupusobil zanet z lipoidniho
adjuvans (skupiny 6, 7, 5).
Existuje tedy ureity podpurny metabolicky ucinek samotneho zanetu, ktery ovsem
nemuze naprosto sam vysvetlit mohutny ucinek vodni suspense antigenu v lipoid-
nim adjuvans.
Lozisko proliferativniho zanetu ma vsak jeste dalai, mechanickou funkci: zadrzo-
vani antigenu v miste vstriku, ponekud chranenem fibrinovymi masami, zachyco-
vani cirkulujiciho antigenu (pokud byl vpraven v dobe, kdy Lozisko neni dosud
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
zacloneno fibrilarnim valem, jak je tomu ve skupine 7) a zachycovani cirkulujicich
a difundujicich protilatek, jei je prave jednou z podstatntch imunologicktch funkci
zanetu (Menkin 1953). Touto funkci zanetlivtch loiisek si vysvetluji ur6ite obleneni
poklesu titru protilatek ve skupinach 5 a 6 a take ve skupine 3. PH detekci protilatek
fluoresceneni metodou (White, Coons a Connoly 1955) davaji tvofici se vlaknite
struktury vtznaene positivni reakci. Zachycovani kolujiciho antigenu ma oveem
jen podminent podpurnt vtznam: vede ve zmnoientch makrofazich take k rychlejei
destrukci antigenu, jak to vidime u naei skupiny 5. PH opetovantch vpieich anti-
genu (skupina 3 a 4) do granulomu se nezastihne asi vidy jeho centrum a kontakt
antigenu s bun66nou reakci neni tak bezprostfedni. K temui zaveru dochazeji
i White, Coons a Connoly (1955). Take Walsh a Smith (1951) naeli po pfedchozim
pusobeni makrofagu a polymorfonuklearu na antigen (in vitro) sniienou jeho liein-
nost po vpraveni do tela.
Existuje tedy i malt podpurnt ueinek samotneho zanetu v adsorpci protilatek
a v zadriovani antigenu.
Posleze chemicky vyvolant zanet sniiuje - aspol doeasne - i proteolyticke
vlastnosti sera (Moll 1956). Ani to veak nestoji v popfedi pii piisobeni lipoidniho
-adjuvans.
Injekce lipoidniho adjuvans s emulgovantm antigenem vede - na rozdil od isolova
neho vpraveni obou sloiek - k vytvofeni granuloma, v nichi po dobu nejmene pill
druheho roku (pro zde popsane sloieni adjuvans se S. paratyphi B) probiha inter-
akce mezi tkani a vpraventm mineralnim olejem a jim chranentm antigenem.
Stale a stale pronikajici svazy bunek granulaCni tkane a fagocytii uvolruji postupne
eastice antigenu a umoi'uji, at ui samy nebo prostfednictvim specialisovantch
bunek ve stimulovantch lymfoidnich tkanich, dlouhodobou tvorbu protilatek.
PH ni se tvohi v relativne vyeeim mnoistvi protilatky inkompletni, jak
nazna6uji i naee orienta6ni zkoueky (zejmena CCAT) a jak to pfedpokladaji
mnozi autofi (souborne Schmidt 1954). Inkompletni protilatky mohou pak
byt reakci na komplexy vznikajici vazbou antigenu s protilatkami dfive vytvo-
fentmi (Najjar a Fischer 1955). Vysokomolekularni komplexy vznikajiei pii reakci
antigenu s protilatkami mohou vyvolavat dalei proliferate granula6ni tkane
(Meier, Dessaulles a Schar 1955). Tak se snad vybavuje dlouho fungujici reakCni
kruh, v nemi je podstatntm elankem ochrana antigenu teiko metabolisovatelntmi
lipoidnimi latkami a jeni je tlumen teprve vyeerpanim antigenu, po pfipade vznikem
specialisovantch buneentch forem, jako jsou makrofagy s novtmi lipolyticktmi
enzymy (Vogel 1951), nebo obrovsktch bunek. V jejich pomalem vzniku vidi Gindin
a Giv (1955) pfi6inu dlouhodobeho piisobeni antigenu pii depotni imunisaci; podle
naeeho materialu veak jsou obrovske buiky jen doeasn -m zjevem pii deni v granu-
lomech.
Bghem tohoto procesu se pak uvgdi do pohybu mnoho dalbich dinitelu mistnich i celkovych, kterg jej
dale ovlivzuji a modifikuji. Cyklickg pochody depolymerisace a polymerisace mezibung n~ch hmot
(kysel fich polysacharidu) postupuji ruku v ruce se zmgnami bunMnymi a lr tkovymi (Cavallero 1953)
a vedou k tvorbg di innych mechanickych vale mezi granulabnimi lolisky a ostatni tkAni, nebo ph depoly-
merisaci a hydrolyse v reaktivovanych 1o'tiscich k tvorbg latek (glukuronovr kyselina), schopnj'ch
interakce s cizorodj'mi bilkovinami (Duran-Reynals a Mc Crea 1953). Polymerisace je po rognim
trvani granulomu obzvlAgtg vysok#. Vysoka vaskularisace loiisek zvyt uje na druhg strang mo'lnost
difuse protilatek a pusobku z jinych gr sti tgla, pusobkA, mezi nimil ph dlouhotrvajicim procesu (t. zv.
adaptaSni faze zgngtu, Ehrich 1953) pfibyva nepochybng Linitelu anabolisujicich (STH), kterg zgrovefi
podporuji Linnost bunek syntetisujicich protilatky.
Dlouhodobe pietrvavani mistniho procesu (i metastaticktch loiisek) znamena
nesrovnatelne vetei celkovou, specifickou i nespecifickou stimulaci nei samotnt
chemicky vyvolant zanet. Nachazime proto jak hyperplasii lymfaticktch organu
(zejmena sleziny a jeji eervene pulpy), tak i hyperplasii nadledvinkove kory. Regu-
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
lace celeho reakeniho kruhu je nesporne tesne spjata s kortikoidy: pfedavkovani nekte-
reho z adaptaenich hormone vede k utlumu celeho procesu (Fischel a spol. 1953, 1954).
Je vAak tfeba uvaiovat o zvlaftni ueinnosti ruznych mikrobnich principu zavede-
nych s lipoidnim adjuvans. Jako maji podpurny ueinek frakce mykobakterii, tak
i endotoxicke sloiky gramnegativnich bakterii ei jejich lipopolysacharidove frakce
samy zvysuji celkovou reaktivitu retikuloendothelialniho systemu v organech
(Biozzi, Benacerraf a Halpern 1955, Dubos a Schaedler 1956) a maji adjuvantni
ueinek, ktery se zde pravdepodobne seita s ueinkem mineralniho oleje.
Posleze, jak jii naznaeeno, pfimy ueinek lipoidniho adjuvans se rozsifuje z mista
vpichu take zavlekanim kapek oleje s chranenym antigenem do organe. Vyteti
mistnich loiisek v dobe, kdy jii poeal tento rozsev a celkove stimulaeni pesobeni
(to je jii za pul hodiny po vpichu), nepotlaei tvorbu protilatek. Pozdeji, po 1-2 tyd-
nech ji dokonce ani nesniii, jak ukazal sam Freund (1951) nebo Westwater (1940a, b).
Loiisko vznikle vstfikem adjuvans je ovsem hlavnim skladigtem materialu emulse
intaktni ei pozmenene einnosti bunek, sladigtem, ktere ve forme chronickeho
abscesu mule pfetrvat velmi dlouhou dobu. Bakterijni antigen nagli Halbert, Mudd
a Smolens (1946, cit. White asp. ), je to za 22 tydne, bilkovinny antigen Talmage a Dixon
(1953) po dvou tydnech; v chronickem abscesu je popsano uchovani na pf. virulentni
infekce po desitky let. Ale metastasovani do plic, jater a zejmena do lymfatickych
tkani pfivadi zvolna uvolnovany antigen do kontaktu s mnohem veteimi reservami
bunek, ktere davaji vznik plasmatickym prvkem, u nichi je produkce protilatek
stale nejpravdepodobnejsi (White, Coons a Connolly 1955). Granulom sam - soude
podle obsahu plasmatickych bunek - se na tvorbe protilatek vyznamne neueastni.
U moreete a pro rozpustny antigen totei dokazali Askonasova a White (1956).
Souhrn
ueinek lipoidniho adjuvans s emulgovanou inaktivovanou vodni suspensi Salmo-
nella paratyphi B jsme sledovali u kralike serologicky a histologicky po osmnact
mesicu. Porovnavali jsme tento ueinek s rezne sestavenymi injekcemi samotneho
lipoidniho adjuvans a samotneho antigenu. Ani v pfipade etrnact dni opakovanych
injekci antigenu do loiiska adjuvans pod keii pokusneho zvifete nebyl vyvolan
obraz bhMi adjuvantni imunisaci nei normalni podkoini imunisaci. Nalezli jsme jen
malt' podpurny ueinek zanetu ze samotneho lipoidniho adjuvans. Parafinom vyvo-
lany pouze olejem bez antigenu nevykazoval jii po sedmi mesicich granulaeni akti-
vity, zatim co emulse vodni suspense antigenu v oleji vyvolava tvorbu mocnych
kolagennich pouzder kolem loiisek adjuvans, v nichi velmi dlouho (16 mesicu) proni-
kaji zony granulaeni tkane a velmi pozvolne se odbouraba chraneny antigen.
Metastaticka granulaeni loiiska ze zavleeeneho adjuvans byla nalezena v mistnich
uzlinach, slezine, plicich a jatrech. Dochazelo k dlouhodobe stimulaci a hyperplasii
lymfatickych tkani s relativne vysokym obsahem plasmatickych bunek v eervene
pulpe sleziny a ve dfeni uzlin, mengim v mistnich granulomech a s pfechodnym jich
zmnoienim v tuku sinu ledvin a k hyperplasii nadledvinek.
Titr aglutinaenich protilatek byl ai do osmnacteho mesice vyg?i nei 1 : 8, titr
inkompletnich protilatek se relativne zvysoval v pozdnich stadiich pesobeni adju-
vantniho procesu.
Adjuvantni proces proto vysvetlujeme piedevgim ochranou antigenu v mistech
deposice a vybavenim dlouhodobeho reakeniho fetezce ze souhry mistnich a celko-
vych einitele, s moinosti stimulaeniho ueinku komplexe vznikajicich pfi reakci
antigenu a protilatek na granulaeni schopnost tkani a s dlouhodobou stimulaci
lymfatickych tkani a bunek produkujicich protilatky. Je nutno poeitat i s podpfir-
nym ueinkem endotoxinu salmonel.
Za technickou spolupra ci di kuji Marcelo KoschoW.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Literature
Askonas, B. A., White, R. G.: Sites of antibody production in the guinea-pig. The relation between in
vitro synthesis of anti-ovalbumin and y-globulin and distribution of antibody containing plasma cells.
Brit. J. Exp. Path. 37 : 61, 1956.
Biozzi, G., Benacerraf, B., Halpern, B. N.: The effect of Salm. typhi and its endotoxin on the phagocytic
activity of the reticuloendothelial system in mice. Brit. J. Exp. Pathol. 36 : 226, 1955.
Biirki. F., Fey, H.: Blockingtest und modifizierter Coombetest in der Serodiagnostik der menachlichen
Brucellosen. Schweiz. Zschr. Aug. Path. Bakt. 16 : 945, 1953.
Cavallero, C.: Etudes sur la regulation hormonale de l'intammation. Rev. Canad. Biol. 12 : 189, 1953.
Carlinfanti, E.: Antitoxin response to repeated (daily) doses of diphteria toxoid. J. Immunol. 66 : 311,
1951.
Chaljapina, K. T.: ImmunogeniUskaja reaktivnost i jeje fiziologi6eskije zakonomernosti. Voprosy infek-
cionnoj patologii i immunologic, Moskva 1954.
Dubos, R. J., Schaedler, R. W.: Reversible changes in the susceptibility of mice to bacterial infections. I.
Changes brought about by injections of pertussis vaccine or of bacterial endotoxins. J. Exp. Med. 104 : 53,
1956.
Duran-Reynals, F., Mc Crea, J. F.: The ground substance of the mesenchyme in inflammation. Rev. Caned.
Biol. 12 : 262, 1953.
Ehrich, W. E.: Adaptation phase in inflammation. Rev. Canad. Biol. 12 : 127, 1953.
Fischel, E. E., Kabat, E. A., Stoerk, H. C., Bezer, A. E.: The role of tubercle bacilli in adjuvant emulsions
in antibody production to egg albumin. J. Immunol. 69 : 611, 1952.
Fischel, E. E., Kabat, E. A., Stoerk, H. C., Skolnick, M., Bezer, A. E.: Suppression by cortisone of granu-
loma formation and antibody in guinea pigs receiving egg albumin with Freund adjuvants. Fed. Pro-
ceedings 12 : 442, 1953, J. Allergy 25 : 195, 1954.
Freund, J.: Some aspects of active immunisation. Ann. Rev. Microbiol. 1 : 291, 1947.
Freund, J.: The effect of paraffin oil and tubercle bacilli on antibody formation and sensitization. Amer. J.
Clin. Path. 21 :645, 1951.
Freund, J., Casals-Ariet, J., Genghof, D. S.: The synergistic effect of paraffin oil combined with heat killed
tubercle bacilli. J. Immunol. 38 : 67, 1940.
Freund, J., Lipton, M. M., Pisani, T. M.: Immune response to rabies vaccine in water-in-oil emulsion. Pros.
Soc. Exp. Biol. Med. 68 : 609, 1948.
Freund, J., Schryver, E. M., Me Guiness, M. B., Geitner, M. B.: Diphteric antitoxin formation in the horse
at the site of toxoid and adjuvants. Pros. Soc. Exp. Biol. Med. 81 : 657, 1952.
Freund, J., Stem, E. R., Pisani, T. M.: Isoalergic encephalomyelitis and radiculitis in guinea pigs after one
injection of brain and myoobacteria in water-in-oil emulsion. J. Immunol. 57 : 179, 1947.
Freund, J., Thomson, K. J., Sommer, H. E., Walter, A. W., Pisani, T. M.: Antibody formation and
sensitization with aid of adjuvants. J. Immunol. 60 : 383, 1948.
Gindin, A. P., 2iv, B. V.: Morfologic'eskoje izutenije mestnoj reakcii na vvedenie kdetnych vakcin. Voprosy
aktivnoj immunizacii protiv kieebnych infekeii, Moskva 1955.
Hole, N. H., Coombs, R. R. A.: The conglutination phenomenon. J. Hyg. 45 : 480, 490, 497, 1947.
Hummel, K.: Die inkompleten Antikorper in der Immunobiologie. Stuttgart 1955.
Janev, E.: Sdbleni na imunologickb konferenci OSAV, Liblice, 1954.
Klimentova, A. A.: Summacija razdratenii pri immunizacii korpuskuljarnymi antigenami. Voprosy
infekcionnoj patologii i immunologii, Moskva 1954.
Lundin, P. M., Schelin, U., Pellegrini, F., Mellgren, J.: Plasma cell production in the adaptation syndrome.
Acts Path. Microbiol. Scand. 35 : 339, 1954.
Meier, R., Desaulles, P., Seh6,r, B.: Uber die Wirkung von Mischungen eines antigenhaltigen Plasmas mit
einem antikorperhaltigen Serum auf die Entwicklung des Fremdkorpergranulome, Experientia 11 : 442,
1955.
Menkin, V.: Modern views of inflammation. Int. Arch. Allergy 4: 131, 1953.
Moll, F. C.: Studies on serum proteolytic enzyme inhibion. Effect of tissue destruction, cortison acetate, and
spleneetomy on the serum trypsin inhibitor. J. Exp. Med. 103 : 363, 1956.
Najjar, V. A., Fischer, J.: The mechanism of antibody-antigen reaction. Science 122 : 1272, 1955, Biochim.,
Biophys. Acta 20: 158, 1956.
Patobka, F., Slonim, D.: Pokus o imunisaci proti chfipce za pouliti lipoidnich adjuvancii. N. hyg. epid.
mikrobiol. imunol. 3 : 121, 1954.
Patobka, F. a kolektiv: Node dosavadni vjsledky imunisace za pomoci lipoidnich adjuvancii, Sdbleni na
imunologickb konferenci (SAV, Liblice, 1954.
Ramon, G.: Le principe des substances adjuvantes et stimulantes de l'immuniti a std pond it y a trente an..
See bases. See applications. Bull. Acad. Vet. Fr. 28 : 337, 1955.
Salk, J. E., Laurent, A. M.: The use of adjuvants in studies on influenza immunisation. J. Exp. Med. 95 :
:429, 1952.
Schmidt, H.: Natur und Verhalten von unvolletandigen Antikorpern im Allgemeinen. Schweiz. Zschr. Allg.
Path. Bakt. 17 : 400, 1954.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Sterzl, J.: Dlouhodoba imunisace I. Utlum tvorby protilktek pfi kaidodenni imunisaci. Cs. mikrobiol. 1 : 7,
1956.
Talmage, D. W., Dixon, F. J.: The influence of adjuvants on the elimination of soluble protein antigens and
the associated antibody response. J. Infect. Dis. 93 : 176, 1953.
Terentev, F. A., Stefanova, E. P.: K voprosu o roli nervnoj sistemy v immunogenese pri vakcinacii ubitymi
mikrobnymi kulturami. 'LMEI (2) : 20, 1954.
Vanhbek, R., Schindler, J., John, C.: Tkaltovi reakce pfi imunisaci lipoidnimi adjuvanciemi. Sdhleni
na imunologicke konferenci ( SAV, Liblice, 1954.
Vogel, F. S.: A lipolytic enzyme in reactive histiocyte8 of guinea pigs with experimental encephalomyelitis.
J. Exp. Med. 93 : 305, 1951.
Vorobev, L. A.: Immunogennost deponirovanovo anatoxina v zavisimosti of stepeni sorbcii antigena. Bjul.
Exper. Biol. Med. 39 : 71, 1955.
Walsh, T. E., Smith, A. 0.: The influence of polymorphonuclear leucocyte8 and macrophages on antibody
production. J. Immunol. 66 : 303, 1951.
Westwater, J. 0.: Antibody formation in a tuberculous lesion at the site of inoculation. J. Exp. Med. 71 : 455,
1940a.
Westwater, J. 0.: Antibody formation in a lesion produced by tuberculous bacilli suspended in paraffin oil:
excision of the antigenic depot. J. Immunol. 38 : 267, 1940b.
White, R. G., Coons, A. H., Connoly, J. M.: Studies on antibody production. IV. The role of a wax fraction
of Mycobacterium tuberculosis in adjuvant emulsions in the production of antibody to egg albumin.
J. Exp. Med. 102 : 83, 1955.
Wood, H. F.: The relationship between the acute phase response and antibody production in the rabbit.
J. Exp. Med. 98 : 311, 321, 1953.
YIMMyHOJIorHgeCHHe H rHCTOJIOPHtIecHHe H3MeHeH14H HpH HMMyHH3a1(HH JIHII0I4 HbIM
adiuvans
AeHCTBHe JIHnoHJJ;noro adiuvans (napa4)aHOBOe Macao c aaHOJIaHOM) C 3MyJIbCa 1HIuHpOBaHHoii
HHaKTHBHpOBaHHOH BO HO B3BeCLIO Salmonella paratyphi B HccneAOBaJIocb HaMH y xporlnxoB
cepoiiorHgecia H rHCTOnorHqecKH B TegemHe 18 MeciqueB. Hpon3BOAHJIOCb cpasnenne 3Toro Jlefl-
cTBHH C yxo1laMH pa3JIHuaoro cocTasa JIHnoHgHOrO adiuvans H aHTHreHa. ,Ja s e npH 2-Hej[eJlbnbix
ealejlHeBHuIX yIO7ax aHTHreHa B nogRomHbn3 ouar adiuvans y noj[onhITHOro HiHBOTHOro He Bo3-
HnHaaa KapTHHa, KOTOpaa 6m 6onhi Ie HanoMHHaJIa ag LioBaHTHyIO HMMyHH3aIZHIO, qeM HOpMaJILHy1O
nogHo CHYIO HMMyHII3atIHI0. BbIJIO OTMeueHO TOJILHO He3HagHTeJIbHOe BCnoMoraTeJIbHOe j[euCTBHC
BocnalleHHa OT caMoro aluoHgHoro adiuvans. Hapacrnaoaa, BhI3bmBaioiganca OjIHHM TOJIbKO
MacJIOM, 6C3 aHTHreHa, yme tiepe3 7 MecaIIeB He nponBJIHJia rpaHyJInIIHOHHOH aHTHBHOCTn.
3MyJIbCHa BOAHOH B3BeCH aHTHreHa B MaCJIe Bbi3bIBaeT 06pa3oBaHHe nojl non eH nJIOTHaix KOJIna-
reHHbIX xancyJi Bonpyr oqara adiuvans, B HOTOpbie 3oHhI rpaayJlailnOHHOH TKamH JJOHHKaIOT
JIHIIIb ogena MegJICHHO (16 MecaIIeB) H B KOTOpMX ogeHb HeCKOpO pa3pymaeTCn xpaHmIIInhCf B HHX
aHTHreH. BTOpagHbIC McTaCTaTHgecKHe rpaHyJlaitaOHHbie o arH adiuvans 66IJIH Haf)IeHbI B JIHM4IaTH-
gecKHX y3naX, B ceJIe3eHHe, JIerKHX H negeHH. Ha6mogaiiaca j[JIHTe.imuoe CTHMyJIHpOBaHHC
II rHnepniia3na JmM4IaTHgecKHX TKaHei (c oraocaTeJIbHO BMCOKHM cogepmaaueM n1Ia3MarauecXHX
HJIeTOK B Kpa('HOH nyJIbne CCJIe3eHKH H B M03rOBOM Beu eCTBe JIHM(f aTHgeCKHX y3JIOB, - HO
c MCHbHIHM HX co iepmaaHeM B McCTHaIx rpanyJloaax, - H CO BpeMCHHbIM pa3MHOmeHHeM HX
B HCnpOBOH TKaHH cHHyca nOgeK), a TaKHee rHnepTpOl na H rHnepnJIa3Ha Haj[nOgegHHKOB.
THTp arrJIIOTIIHHpYIOIIIHX allTHTeJI BIIJIOTb ;to 18-r0 MecniIa 6bmBaJI Bhlme, ueM 1 : 8, THTp HenOJI-
HbIX aurure I Hecnojiano nOBa!maJICa B H03jIHIIX CTajIHHX jleMcTBHg aj['bIOBaHTHoro npouecca.
I103TOMy Mbi o6'bncHaeM ag%ioBaHTHMIH npouecc npe}Kjje Bcero KaK 3allHTy aHTHreHa B McCTax
ero OTJIOmeHHR H KaK BoamsimOBenue AJIHHHOH IIena peaKijltii B3alaOjmHCTBHa McCTHhiX H 06LIHX
4aKTOpOB, --- IIpH B03MOHeHOCT111 CTHMVJIHpoBaHHa geHCTBHt Ha rpaHyJIHIIHOHHyIO CII0006HOCTb
THaHei Tex KOMHJieKCOB, KOTOpLIC B03HHKaIOT npH peaKIIHH aHTHreHa c alTHTeJIOM, - KaK H jIJIH-
TeJIbHoro eneIIH(IHgecxoro H HeCneLIH(1agecnoro CTHMyJIHpOBaHHa jleaTeJIbHOCTH JInM4 aTHgeCKHX
TKaHen a HJIeTOK, Bbipa6aThIBaloiHHx aHTHTeJIa. Heo6xo ago ygHThmaTb TaKHCe ajI'MIOBaHTHOe
JIeiCTBHe 3H7IoTOKCHHa Salmonella.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Immunological and Histological Changes in Immunization with a Lipoid Adjuvant
M. Holub
Summary
A serological and histological study was made of the action of an adjuvant (paraffin oil and lanolin)
in combination with an emulsified, inactivated water suspension of Salmonella paratyphi B on rabbits,
over a period of 18 months. A comparison was made of this action with that of isolated injections of the
lipoid and of the antigen, in varying combinations. Even after injecting the antigen for 14 days into
a deposit of the oil under the skin of the experimental animal, only a slight adjuvant effect was obtained
and there was not much difference in antibody formation from that in normal subcutaneous immunisa-
tion. The granuloma from the lipoid adjuvant itself was smaller than the granuloma induced by the
water-in-oil emulsion of antigen and it displayed no granulation activity after seven months.
An emulsion of a water suspension of the antigen in oil induces the subcutaneous formation of large
collagenic capsules round the deposits of the adjuvant, in which zones of granulation tissue penetrate
for a very long time (18 months) and the protected antigen is broken down very gradually. Metastatic
foci of granulation from the adjuvant were found in the local lymph nodes, spleen, lungs and liver.
Prolonged stimulation and hyperplasia of the lymphatic tissues occurred (with a relatively high con-
tent of plasma cells in the red pulp of the spleen and in the medulla of the nodes, a small content of
local ?granulomata and transitory proliferation of these in the fat of the renal sinus) together with hy-
perplasia of the auprarenals.
The titre of a g g l u t i n a t i n g antibodies up to the 18th m o n t h was higher than 1 : 8; the titre of incomplete
antibodies showed a relative increase in the last stages of the action of the adjuvant process.
The adjuvant process is, therefore, explained primarily as a protection of the antigen at the sites of
deposition and as the elicitation of a prolonged chain of reactions from the interplay of local and general
factors, with the possibility of the stimulating effect of complexes developing during the reaction of the
antigen and antibodies on the granulation capacity of the tissues, and with prolonged specific and
nonspecific stimulation of the lymphatic tissues and cells producing the antibodies. The enhancing
effect of endotoxic components of Salmonellas may by included.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Ce.skoslovenska
M I K R O B I O L O G I E
roJnik 2. (1957) - e. 2
Pouziti respirometrie v pudni mikrobiologii. I.
Metodika makrorespirometrie
JAROSLAV DROBNfK
Odd6leni pudni mikrobiologie, Biologicka fakulta Karlovy university, Praha
Dodo 3. 7. 1956
Sledovani vymeny plynii je jednou z test, jak studovat biologicke pochody pilmo
ve vzorku pady. Zatlm co pro meieni tvorby kyslieniku uhlieiteho bylo vypracovano
mnoho metodik, je stanoveni spotfeby kysliku opomljeno, hlavni snad pro nesnad-
n5jhi metodicke zachyceni. PH tom jsou ildaje o spotfebe kysliku spolehlive ve vAech
druzich pad a informuji nas bezprostFedne o mineralisa6nich pochodech.
Mikrorespirometru se pouilva v kratkodobych pokusech. Jde bud o Warburgav
ptlstroj (Gamble, Mayhew a Chappel 1952, Chase 1953, Rovira 1953) nebo jeho
modifikaci (Johnston 1953). Pri dlouhodobych pokusech ve Warburgovis respiro-
metru dochazi k metodickym poti Im (Johnston 1953). Krome toho dovoluje War-
burgav pfistroj pouilvat pouze nekolika gramu vzorku, coi nepiedstavuje pramerny
vzorek pri studiu mineralisace pfirozenych a easto znacnis heterogennich substrata,
jako jsou rostlinne zbytky, mrva a komposty.
Pro studium dele probihajicich pochoda se proto hod! lepe pfistroje, dovolujlci
pracovat s 50 ai 200 i vice gramy pady a umoinujici snadnou nahradu vydychaneho
kysliku. V teto praci popisujeme makrorespirometr, ktery dovoluje pracovat se
100 g pady a po prakticky neomezenou dobu.
Popis pristroje
Jako pokusnych nadob jsme nejdi?ive poulivali Fernbachovych bankk a postrannim tubusem (obr. 1)
o obsahu 1500 all 1800 ml, a prum6rem dna 210 mm. Jelikoli tyto banky nedovoluji poulit absorpcnich
kalisku s dostate6n6 velkym povrchem, probihalo pohlcovani kysli5niku uhli6it6ho v louhu phi vysokych
respiracnich rychlostech pomalu. Proto jsme zhotovili respira5ni komurku, ktera tyto nedostatky nema.
Je to podlouhla plechova ski?inka 200 X 150 x 50 mm velika, uzavfena na uzk6 atran6 kovovym vikem
s gumovym tgsngnim a pritalenym "srouby. V zadni st6n6 ma dv5 trubky, z nichi horni pro pfivod kysliku
Usti v poloviny komurky. Na postrannic st6nach jsou dv5 liety k zasouvani skel se vzorky. Vzorek
zeminy je rozprosti?en na sklen6ne desce rozm6ru 146 x 160 mm na plose asi 120 x 130 mm. Takove
desky mohou byt do komurky zasunuty dve, 5iml lze zv5t?it uzitecnou plochu a tak i citlivost piistroje.
Jako absorpcni nadoby poullivame vika Petriho misky o prumeru 120 mm, do nil daytime 20 ml
5-10% KOH a filtracni papir nebo hrudky pemzy pro zv5teeni povrchu. Pom6r ulitecne plochy
k objemu komurky je asi 312 em2 : 1500 ml (u Fernbachovy banky asi 345 cm2 : 1800 ml). Pro respiraCni
rychlosti pod 2 ml za hodinu neni rozdilu mezi pokusem v bane ci komurce. V teto oblasti muleme
poulit obou typo.
Sklenen6 banky B1, B2 nebo smaltovane plechove komurky (dale jilt jen ?banky") jsou ponoreny
v termostatick6 ltzni L temperovane s pfesnosti desetiny stupn5. Prvni z trubiCek je napojena pies
kohouty K'1, K'2. . . na dopliovaci kyslikovy (na obr. 1 teckovtn) obvod a prochtzi tubusem na druhy
konec banky (do poloviny komurky). Kyslik piiechovtvtme v nadoby P, ktera je tell ponofena v ltzni.
Odtud jo vytlayovan vodou z nadoby V. Za ntdobou P je zai?azen reduktor tlaku R'. Nadobu P plnime
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80TOO246AO02900500008-7
kyslfkem pies kohout K'3. Druha trubiLka vychazf pHmo z tubusu banky a je spojena pies kohouty K1,
K2 ... s mgrnni rameny manometry MI a M2. Kontrolni rameno manometru je zapojeno na prazdnou
nadobu B'. Jako manometrick6 kapaliny poutfvame v manometru M1 obarveneho alkoholu a v mano-
metru M2 rtuti (pro v6t?i rozdfly tlaktii). Manometry lze odpojit uzavienim kohoutu K3 a K4. K vyrov-
nAni tlaku v m6ficim (kontrolnim) obvod6 slouii tla5ka T4 (T3). Tlakky T1 a T2 reguluji hladiny mano-
E. E)
Obr. 1. Schema respirometru. Jsou zakresleny pouze dv6 mg icf banky B1 a B2 a jedna kontrolni B'.
Pouiivany prototyp m6120 mSficfch a 4 kontrolnf banky. K1, K2 - kohouty mgifcfho, K'1 a K'2 kysliko-
veho obvodu; K3, K4 - kohouty manometru; K5 - kohout kontrolniho obvodu; K6 a K7 - kohouty
tlakek; K8 - kohout evakuabni a K'3 - hlavni kohout kyslikoveho obvodu. M1 alkoholov:+, M2 rtu-
tovy manometr. T1 a T2 tlaCky vyrovnavajici hladiny manometru. T3 a T4 tlai ky regulujici tlak plynu
v m6ficfm a kontrolnim obvod6. R - reduktor vakua a R' - reduktor tlaku kysliku. P - reservoir
kysliku.
metrick6 kapaliny. Tlak odeCitAme na mgrnem (t. j. levem) rameni manometru. Abychom v kontrolnfin
obvod8 zachovali stale stejny t1ak, stavime meniskus v kontrolnim rameni na nulu. Timto zapojenim se
site komplikuje rovnice pifstroje, ale udaje pak nemusfine korigovat na zm5nu barometrickgho tlaku.
Barsky evakuujeme pies reduktor vakua R a kohout K8. Spotiebu kyaliku a produkci kysliCniku uhli6i-
t6ho vypoCitame jako u nepiim6 Warburgovy metody.
Teorie pristroje
Pfistroj je tedy zalo'den na obdobn6m principu jako Barcroftuv respirometr s tim rozdilem, '1e kom-
pensaLni rameno upravujeme v'1dy na nulu a kontrolni banka piedstavuje proto prostor s konstantnim
tlakem. Objem mgrng banky neni ovlem konstantni. Je-li p$vodni mnolistvf plyynu (symboly viz Klein-
zeller, Malek a Vrba 1954):
273 - (P- p)+Vka.(P-p)l Poi
VP
pak je koneCne mnodstvf: II
Vt=V0+AV=l_(Vp+hA)27, (P-p+h)+Vka.(P-p-f-h)]Pol
zmgna mnodstvf plynu je tedy:
J V = h. I VP 2T + T'ka + A 2T (P - p + h )1 PO- i 73
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80TOO246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
U na6eho piistroje, ktery ma pom6rn6 slolity rozvod, lze t6lko stanovit piesnk objem. Proto jsme
konstantu stanovili vypo6tem pouze piibliln6 a piesnou hodnotu jsme ziskali metodou Miinzer-Neuman-
novou. Ziskan6 hodnoty se dobie shodovaly a pohybovaly so od 0,112 do 0,120 ml . mm- 1. Rozdily
hodnot pro ruzn6 vygky h byly sestaveny do grafu korekci.
V aerobnich pokusech jo ti?eba zajistit dostate6nou koncentraci kysliku v plynn6 fazi. Pro sv6 pokusy
jsme jako piipustny vkkyv ur6ili kolisani koncentrace kysliku maximaln6 ? 10 % puvodniho mnolstvi.
PH spotfebach 10-20 ml kysliku na 100 g vzorku za hodinu, ktera so v n6kterych pokusech vyskytla,
a pii celkov6m objemu plynne faze okolo 1400 ml to znamena, le kyslik musi byt doplnovan ph t6to
rychlosti respirace nejdele za 90-270 minut. Plyn pou11itk k doplnovani musi byt upraven na teplotu
lazn6 a musi bkt ph t6to teplot6 nasycen vodnimi parami. Puvodni koncentrace kysliku v bance je dana
jeho parcialnim tlakem PO2:
_ P0,
c0' P
Po vydkchani - A Vo, ml kysliku je nutno obnovit jeho po64te6ni koncentraci; pouhjeme k tomu plynu,
v n6mt je koncentrace kysliku:
co, > Co.
K tomu, abychom obnovili vkchozi stay, je nutno pfidat Vx ml tohoto plynu. Vysledny tlak vsak musi
bkt stejny, t. j. kone6nk objem velker6ho plynu musi bkt op6t VO'. Proto je tieba piedem z banky
odebrat Vy ml plynu. Pro banky s louhem v absorp6nim kaliilku, kde pokles tlaku piimo ukazuje spotfebu
kysliku, plati tedy:
Vx = - dV 0, - Vy (4)
Vx = - dVo, - dVco, - Vy (4a)
Jelikol sou6et zm6n mnolstvi kysliku a kysli6niku uhli6it6ho se v t6to bane projevuji jako celkova
zm6na objemu plynn6 fhze d V, maleme rovnici (4a) psat:
Vx = - AV - Vy (4b)
Vyjadhime-li podminku, le dodan6 mno~stvi plynu (nasycen6 vodnimi parami o tensi p) ma obnovit
puvodni koncentraci co. pak ziskame pro Vx:
/
Vx = P P - p cp1 . - AVO, - Vy l CO, + Vo. (5)
P
Vyraz P. (P - p)-1. c-1 je pro dank plyn a danou teplotu konstantni a ozna6ime jej f. Pro banku
s louhem plati, dosadime-li z (4):
- AVo, - Vy=f.l-AVo,-Vy co,?-AV02)1
Vy = AVo.. (1 - f) ? I/ . (co, -4- d V O
V
P 111111
a obdobn6 pro baitku bez louhu
Vy=dV-f.dVo, [f-(co,+dyo')-i,
P
Dali jsme si podminku, ie koncentrace kysliku v plynne fazi nesmi kolisat o vice ned 10 % puvodni
hodnoty. Vychazime-li z po6ate6ni koncentrace co, = 0,2, je pii spln6ni vk1e uveden6 podminky vyraz
AVO,. VP 1 mend nel 0,02 a mu'leme jej proto zanedbat. Vkraz pro Vy se tim zna6n6 zjednodubi,
zavedeme-li nov6 konstanty:
Vy f'.AVo, (7)
Vy=f".(AV- /.AVo,) (7a)
kter6 lze jednodube vyjadfit graficky, nejl6pe pHmo pomoci m6fenych hodnot h. Doplnovani kysliku tedy
nijak nezdriuje m6i?eni. Po ur6it6 dob6 pokusu proplachneme nadoby vzduchem. Tim tak6 zabranime
hromad6ni nepi?esnosti ph doplnovani kysliku, kter6 se v kratbi dob6 nemohou projevit, ale v dlouho-
dob6m pokusu by se mohly se6itat, a sou6asn6 v bance bez louhu vym6nime hromadici se kysli6nik
uhliCitk za dusik.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
V ysledky meieni
Pro vypo&t produkce kysli6niku uhh6it6ho je velmi vyznamna kaida odchylka
v prttb6hu pochodu ve dvou paralelnich bafikach. V tab. 1 proto uvadime pro srov-
nani vysledky m6feni u dvou soubginych opakovanf t6hoi pokusu. Pfi posuzovanf
vysledku v tabulce je tfeba mit na zfeteli mez citlivosti pfistroje (pfi dvouhodino-
vych intervalech ode6itanf je asi 0,03 ml . hod.-1). Pfesto vAak je zfejm6, ie procesy
v druh6m opakovani jsou pon6kud zpoid6ny (asi o 2 hodiny), coi se ve vzestupn6
Usti ktivky projevuje stalym zapornym, po zlomu kfivky pak kladnym rozdilem.
Dale je z tabulky patmo, ie hodnoty pro kysli6nik uhh&ty jsou zatfieny v6tMimi
chybami nei pro kyslik.
Obr. 2. spotteba kysliku a produkoe kysliiniku uhliLitgho piMdou, inkubovanou s 1 % kaseinu.Osax:
zmbna objemu plynu. Kfivka 0s - spoti?eba kyaliku; 01' - hodinovi rychlost spotfeby kysliku v ml.
hod.-IL; CO2 - produkce kyslibniku uhliditgho. CO.' - hodinova rychlost produkce.
Jako pfiklad stanoveni uvedeme spotfebu kyslfku lu6ni pudou, inkubovanou bez
substratu a s glukosou, kaseinem a celulosou. Do baiiky jsme navaiili 100 g na
vzduchu vyschl6 ptidy a rozd6lili ji tak, aby pokryvala plochu asi 250 cm2. Vrstva
byla 1-3 mm vysoka. Organick6 latky jsme pfidavali v mnoistvi 1 %, a to kasein
pra6kovany pffmo do pudy za sucha, pra6kovahou celulosu (pro sloupcovou chromato-
grafii) tymi zpusobem a glukosu ve forme roztoku. Paraleln6 byly nasazeny vidy
dvg baiiky, z nichi jedna obsahovala absorp5ni nadobku s louhem. Ptida byla
ovlh6ena na 60 % maximalni vodni kapacity. Teplota lazn6 20 T. Obsah uhliku na
z& tku a na konci pokusu je v tabulce 2. Dusi6nany nebyly zji6t6ny ani na poMtku
ani na konci pokusu.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Prubeh respirace je uveden na obr. 2 a 3. Na obr. 2 je zachycena respirace pudy
po pridani 1 % kaseinu. Je to priklad takika horni hranice rozsahu pristroje. Respi-
raeni rychlosti nad 15 ml v hodine zpusobuji, jak vidime, nepresnosti v meireni.
We obr. 2 ukazuje, jak nespolehliv6 jsou v tomto pilpade hodnoty pro kyslienik
uhlieity. Klesaji na nulu (500 hodin) i ponekud pod ni; po pridani plynneho CO2
(15 ml do hanky po 650. hodine) jsou zaporne hodnoty jiz zcela zietelne. Je to zpuso-
beno tim, ze pH stouplo behem inkubace z puvodni hodnoty 6,04 na 8,50. Obr. 2 je
Obr. 3. Spoti?eba kysliku pfi inkubaci pudy: K - bez substratu, G - s 1 % glukosy, C s 1 % prabkovane
celulosy. Osa x: hodiny, osa y: zmona objemu plynu. Krivky K, G, C - celkova spotieba v ml, K', G' C'-
rychlost spotieba v ml . hod.-1.
sestrojen tak, ze pro kazde mereni je vypoeitana rychlost produkce. Pro mensi
rychlosti respirace je opet vyhodnejsi druhy zpusob, kdy rychlost produkce je propo-
eitana vzdy pro ureity vetAi lisek. Timto zptilsobem je zakreslen obr. 3, ktery ukazuje
tii dalsi typy kfivek: dvouvrcholovou kfivku pfi respiraci s glukosou, nizke a zpoz-
dene maximum pfi respiraci s celulosou a koneene krivku respirace pouze ovlheene
pudy.
T kolem price bylo sestrojit pristroj k mereni respirace pudy, ktery by vyhovoval
tomto podminkam: byl dostateene eitlivy a plesny, aby bylo mozno podrobne
a kvantitativne sledovat biochemicke piemeny latek v pude; dovoloval easte odeei-
tani, abychom mohli v pfipade potieby sestrojit prakticky kontinualni krivku
respirace; zarueoval, ze behem libovolne dlouheho pokusu se nezmeni vlhkost vzorku
a obsah kysliku v plynne fazi neklesne pod stanovenou hranici; umoznoval bez
zvlastnich naroku na obsluhu soueasne sledovani asi 10 dvojic banek.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Z nekolika typo jii navrienych respirometru jsme nemohli pouift ani jednoho.
Typ respirometru podle Swabyho a Passeye (1953) je sice vtipn6 tegen, nedovoluje
vgak prubeino a spolehliv6 stanoveni produkce kyslionfku uhli6iteho. Volumetricko
pfistroje (Lees 1949 a 1950), kter6 aby byly dostate6n6 pfesn6, by vyiadovaly zdlouhave
manipulace. Rychlo odeMitanf dovoluje jedino manometricky princip. Po mnoha
ptedbeinych zkougkach jsme dospeli k popsanemu tegenf.
Tab. 1. Prub6h spoti'eby kysliku a produkee kysliSniku uhh6iteho ve dvou paralelnich pokusech. Lucni
puda 100 g, glukosa 1 g, NaNO$ 0,243 g, voda 18,5 ml. teplota 20 ?C.
Doba pokusu
hod.
Rychlost spotieby
kysliku ml/hod.
Rozdil
Rychlost produkce
kysliSn uhlibitgho
ml/hod.
I. I
II.
I. I II.
18,05
1,41
1,38
0,03
1,37
1,30
- 0,07
21,05
1,37
1,37
0,-
1,55
1,49
- 0,06
23,10
1,53
1,49
- 0,04
1,83
1,74
- 0,09
25,57
1,61
1,57
- 0,04
2,14
2,08
- 0,06
27,63
1,80
1,75
- 0,05
2,26
2,19
- 0,07
29,55
1,95
1,85
- 0,10
2,50
2,44
- 0,06
31,53
2,12
2,08
- 0,04
2,62
2,59
- 0,03
33,53
2,33
2,26
- 0,07
2,90
2,70
-0,20
36,63
2,45
2,42
- 0,03
2,97
2.90
- 0,07
40,55
2,84
2,77
- 0,07
3,48
3,18
- 0,30
44,48
3,15
3,04
- 0,11
3,53
3,42
- 0,11
46,67
3,48
3,32
- 0,16
3,71
3,64
- 0,07
48,52
3,62
3,42
- 0,20
3,76
3,58
- 0,18
50,50
3,78
3,61
- 0,17
3,85
3,61
-0,24
52,52
3,83
3,69
- 0,14
3,89
3,82
- 0,07
54,52
3,96
3,81
- 0,15
3,96
3,75
- 0,21
56,52
4,03
3,86
- 0,17
4,19
3,91
- 0,38
59,08
4,09
3,86
- 0,23
3,18
3,92
- 0,26
71,62
4,55
4,31
- 0,24
4,67
4,50
-0 , 17
73,57
4,40
4,23
- 0,17
4,66
4,42
- 0,24
75,57,
4,43
4,28
- 0,15
4,62
4,51
- 0,11
77,57
4,55'
4,42
-0,13
4,85
4,75
- 0,10
79,57
3,93
4,18
+ 0,21
4,20
4,40
+ 0,20
81,01
3,89
4,12
+ 0,23
4,25
4,45
+ 0,20
93,60
3,80
3,84
+ 0,04
4,48
4,50
+ 0,02
Citlivost prfstroje je dana jeho konstantou. Jak jsme jii uvedli, pohybujf se
konstanty banek mezi 0,110 ai 0,120 ml . mm-1, t. j. odeoftame-Ii 6daje na mano-
metru s ptesnostf 0,5 mm, zachytime zmeny asi 0,06 ml.
Pfesnost pfistroje zavisf na pfesnosti, s jakou vypo5itame konstantu; v naAich
pokusech mely konstanty, vypo6itan6 z jednotlivych merenf (nejmen6 etyl) maxi-
malnf odchylku ?0,001 ml . mm-1, t. j. 1 %. Dale zavisf na pfesnosti vytempero-
vanf Lazne; maximaln6 pozorovana odchylka tlaku ve dvou prazdnych nadobach,
umfst5nych v rtlzno 56,sti Lazne, byla ?1,5 mm, coi pledstavuje asi ?0,18 ml.
Pfesnost stanoveni zavisf nejen na pfesnosti pfistroje, ale take na vzorcfch. Vliv
vzorku jsme ukazali v pokusu, jehoi vysledky jsou v tabulce 1.
Ode6itanfm na pFfstroji zfskame vidy spotfebu kysliku a produkci kysliZniku
uhliLiteho v intervalu mezi dvema metenimi (nebot kyslfk dopliiujeme vidy po kai-
d6m metenf). SeLitame-li tyto hodnoty, dostaneme celkov6 mnoistvf plynit produko-
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
vanych pffpadn6 spotfebovanych od za6atku pokusu a vynagfine je do grafu.
Krome toho z kaideho mefenf, nebo vidy za ur6ity interval vypoLitame rychlost
zmeny objemu plynu a respiraeni kvocient (RQ). Hodnoty produkce kysli6nfku
uh i iteho jsou vAak verohodn6 pouze u pfid s pH niisfm nei 6,0. U neutralnfch neb
karbonatovych pud je lze hodnotit jen pfibliine. Vubec Be nelze na tyto udaje spoleh-
nout v pokusech, kde vznika, amoniak, kyseliny, nebo Be jinak meni pH.
Pok
s
S
b
t
t
Obsah uhliku ve 100 g pudy
u
u
s
r
poMte5ni kone5ny
1
0
1070
1030
2
glukosa
1470
1120
3
celulosa
1530
1370
4
kasein
1570
1120
Pfidame-li do pudy latku znameho sloienf, muieme vypoMftat stupen jeji oxydace
jako pomer veskereho dosud spotfebovaneho kyslfku ve variant6 s pfidanou latkou,
zmengeneho o kyslfk spotfebovany v kontrole, k mnoistvi kyslfku, potfebnemu
k uplne oxydaci pfidan6 latky. Platt jen tehdy, neovlivnuje-li substrat endogenni
respiraci. U latek neznameho sloienf je nutno stanovit obsah uhliku. V pokusech,
He prichazf v ilvahu nitrifikace, je tfeba stanovit na poMtku i na konci pokusu
veAkery a nitratovy, pffpadn6 i nitritovy dusfk.
Tim, ie nahrazujeme vydychany kyslik podle popsanych pravidel, podafilo Be nam
udriet iadany parcialni tlak kyslfku v nadobach. Nelze ovsem pfehlfiet okolnost,
ie v bahce bez louhu je vzdugny dusfk zvolna nahrazovan kysli6nfkem uhli&tym.
Do jist6 miry to lze zanedbat, nebot je znamo, ie pudnf vzduch v pfirozenych pod-
mfnkach obsahuje zna6n6 zvygen6 procento kysh6nfku uhliLiteho. Kdyby vAak
koncentrace tohoto plynu stoupla nad hodnotu obvyklou v pudnfm vzduchu, mohl
by Be jeho vliv jii projevit, zejmena na paralelite prubehu pochodu v bahce s louhem
a bez louhu. Abychom Be vyvarovali tohoto nebezpeLi, provLtritvali jsme v urLitych
intervalech pokusn6 bai ky proudem vzduchu.
NaAe prate m6 la pfedevgfm metodick6 zamefenf, a proto uvadfine vysledky m6feni
spfge jen jako pfiklad funkce pfistroje. Stanoveni pravidel mineralisace ruznych
latek si vyiada velkeho poLtu pokusu daleko sloiitej?ich, nei jsou uveden6 pfiklady.
Tyto pfiklady jsme volili pouze proto, abychoin ukazali rozsah pouiitelnosti navrie-
n6ho pfistroje.
Autor dgkuje Janu Kfltkovi a A1en6 Reichelove za technickou spolupraoi.
V praci jsme popsali pffstroj, dovolujfci po neomezen6 dlouhou dobu sledovat
prubeini spotfebu kyslfku a produkci kyslienfku uhliLiteho v deseti stogramovych
nebo vi tefch vzorcfch pudy souLasni, s pfesnostf asi E 2 %. Citlivost pfistroje je
podle uspofadani pokusu 0,6 ai 0,04 yl na gram vzorku. Teplota je regulovana
s pfesnosti na desetinu stupn6, vlhkost vzorku Be prakticky nemenf, obsah kyslfku
kolisa o ? 10 % kolem vychozf hodnoty. Uvedli jsme therorii pfistroje, zpusob
pouiiti a popsali nekolik pokusu, sledujfcfch mineralisaci organickych latek podle
spotfeby kysliku.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Gamble, S., Mayhev, C., Chappel, W.: Respiration rates and plate counts for determining effects of herbicides
on heterotrophic soil microorganisms. Soil Sci. 74 : 347, 1952.
Chase, F. E.: Use of the Warburg respirometer to study microbial activity in soils. Nature 171 : 481, 1953.
Johnston, D. R.: A laboratory study of the decomposition of vegetable debris in relation to the formation of
raw humus. Plant and Soil 4 : 345, 1953.
Kleinzeller, A., Mhlek, J., Vrba, R.: Manometricke melody a jejich poufiti v biologii a biochemii. Praha,
1954.
Lees, H.: A simple apparatus for measuring the oxygen uptake of soils. Plant and Soil 2 : 123, 1949.
Lees, H.: A percolating respirometr. Nature 166: 118, 1950.
Rovira, A. D.: Use of Warburg apparatus in soil metabolism studies. Nature 172 : 29, 1953.
Swaby, A. J., Passey, B. I.: A simple macrorespirometer for studies in soil microbiology. Austral. J. Agric.
Res. 4 : 334, 1953.
HenoJlb8oBaHHe pecnHpoMeTPHH B MHKpo6HoIIorHH nogBbI. I.
McTogHxa MaxpopecnepoMeTpnH
OnHcbiBaeTCn annapaT, n03BOJIHIOIAHH B TeHeHae HeorpaHn' eHHO AOnrOrO BpeMeHH Henpep&BHo
cneAHTm as noTpe6neaaeM xecJlopoAa n npogyxgnea yraexecnoro rasa oAHOSpeMenno B 10 o6paallax
cpeALI (BeCOM HO 100 rp HJIH 60nbme) C TOgHOCTbIO AO ?2%. L1yBCTBHTen16HOCTb annapaTa Kone6-
neTca, B saBHCHMOCTH OT IIOCTaHOBKH onarra, OT 0,6 Ao 0,04 AN ?Ha 1 rp o6paaga. TeMnepaTypa
peryJlHpyezcH C TOYHOCTbIO AO 0,1?, BnaMKOCTb o6paaga OCTaeTca IIpaKTH4eCKH HeH3MeHHOH,
OTKJIoReHHH coAep,KaHHH xecnopoga OT HCXOAHOH BennYHHEZ COCTaBJInIOT ? 10%. HanaraeTCa
TeopHH annapaTa n cnoco6 ero npHMeaeHHH. Onacaso Hecnonbxo OIIalTOB no HCCneAOBaHHIO
MeaepanHaaqHH opraHH4eCKHx BeMeCTB B 3aBHCHMOCTH OT noTpe6aeHHH KHCnOpoga.
The Use of Respirometry in the Microbiology of Soil. I.
A Method of Macrorespirometry
Summary
The communication describes an apparatus which makes it possible to carry out for an indefinite
period a parallel study of the consumption of oxygen and production of carbon dioxide in ten 100 g.
specimens (or larger specimens) of soil simultaneously, with a degree of precision of approximately ? 2%.
Sensitivity is from 0.6 - 0.04 ?l./g. specimen, according to the arrangement of the experiment. The
temperature can be regulated to within 0.1?, the degree of moisture of the specimen remains practically
unchanged and the oxygen content varies within the limits of ? 10% of the initial value. An account
is given of the principle of the apparatus, together with the method of use, and a number of experiments
studying the mineralisation of organic substances according to oxygen consumption are described.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Perspectives and Horizons in Microbiology
A Symposium edited by S. A. Waksman, Rutger's University Press, Brunswick 1955.
Tato velmi zajimava knizka je souborem piehledu podanych na symposiu, poiadanem pii zaloleni
mikrobiologickeho ustavu na Rutger's University v New Brunswicku v USA, nbkolika nejvkznamnbj-
simi mikrobiology z ruznych useku mikrobiologie. Kni ka podava nejen piehled zambieni tohoto
zakladniho ustavu, ale i hlavni linie obecne mikrobiologie a zakladniho vyzkumu v mikrobiologii
vubec. Tim je jeji obsah pro nas poubny a podnbtny a jistb nas musi vest k tomu, abychom konfronto-
vali nae rozvoj v mikrobiologii s tim, co knika podava. Ustav si stanovi velke ukoly. Waksman ve svem
zavbrebnem projevu je shrnuje: ,Tento ustav zasvbti sve usili studiu nejmensich foram Evota, mikrobu,
at se nachazeji kdekoliv a vyvijeji jakoukoliv binnost. Nechf tento ustav je stiediskem, kde se budou
soustiedovat vbdci se vsech stran svbta k praci, ubeni i studiu. Pracovny ustavu jsou urbeny svobodnemu
rozvoji vbdeckeho poznani pro blaho lidstva." Ustav chce byt jakymsi doplnkem Pasteurova ustavu na
poli obecne mikrobiologie, mikrobni systematiky, fysiologie, biochemie, cytologie, genetiky atd.
Piiznabna a svym zambienim podnbtna je piednaska Cornelis B. Van Niela: Mikroby jako celek.
Autor v ni varuje pied tim, aby ,obeenA" mikrobiologie nebyla ztotoMovana s biochemii a aby
jedina linie studia mikroorganismu nebyla v biochemickemu vyzkumu. Nepodcenuje, co mft~e dat
biochemie vyzkumu mikroorganismu a obracenb, ale zduraznuje komplexnost projevtir mikroorganismu,
jejich organisace, rustu, jak odpovidaji na zevni binitele draldivosti, prombnlivosti a piizpusobivosti.
Tyto projevy nepozname ?studium jen isolovanych fragmentu organismu". Uvadi pro to piiklady
z otazek permeability, adaptaci a mutaci, pohyblivosti atd. Zduraznuje nutnost studia nejen celych,
riivych bunbk, ale i populaci, a to nejen bistych, ale i smisenych. Varuje pied experimentalnimi arte-
fakty (na pi. varuje pied pfilignou duvbrou v praci s kulturami ziskanymi z jedne buiky: ,dokonce ani
populace ziskane z jedne buiiky nejsou zdaleka homogenni").
Dalsi piedna?ka znameho praeovnika z Pasteurova ustavu A. Lwoffa (,,Some Aspects of Metapoietic
Integrations") zduraznuje dulecitost studovat mezi jinymi prombnami mikroorganismu otazku lysogenie;
bakteriofag totil v podobS profagu je pravdbpodobnb v tak tbsnem svazku se strukturami, ktere ovladaji
dbdibne vlastnosti bakterii, pie ji~ svou piitomnosti vyvolava zmbny, ktere pravb Lwoff nazyva ?meta-
poietickymi".
Na tuto pi-ednaiku navazuje referat znameho mikrobniho gonetika J. Lederberga (Genetics and
Microbiology), v nbmz jsou ptiznabne nbktere jeho nazory. Piedeveim uvadi svou lekci Dubosovou
poznamkou, naplnbnou skepticismem k formalni genetice (,,Bakterijni prombnlivost piechazi nyni ze
sbbratelske skiinky pfirodovbdce do sofisticke atmosfery biochemicke laboratoie"); dale varuje pied
pfilignym zjednodusovanim poznatku s bakterijnimi kulturami pfi genetickem hodnoceni (,,bb1ne
kultivabni metody piina eji stalou zmbnu chemickeho prostiedi dodatkem k nevyberpatelne zasobb
systematickych i poiadaeich chyb"), zduraznuje duleiitost prutokovych meted v podobb t. zv. chemo-
statu, jak jej vypracoval Novick se Szilardem pro studium prombnlivosti (,,spontannich mutaci"); iika:
?sofisticke studie bakterijnich mutaci nemohou dale nepiih1I et k moinosti jejich experimentalniho
ovladani s teto strany" a dodava: ,spontAnni (pies zambrne nepochopeni dialektickych materialistu[ ! J)
neznamena ..., ie geneticky material postrada fysieko spojeni s okolim" (!!). Ostatnb ,pokusy
s chemostatem ukazaly vkznamnk vliv zevniho prostiedi na vkskyt sporadickych mutaci..." Mluvi
take o genetickkch rekombinacich, transdukcich a zduraznuje vyznam jejich studia.
B. D. Davis ve svem referate (Nutrional and Enzymatic Studies on Microbial Mutants) hodnoti otazku
umble ziskanych t. zv. auxotrofnich mutant pro studium metabolickych cast u bakterii a tim i pro
poznani zakladnich procesu prembny latek vubee. Ukazuje to na piikladu studia syntesy aromatickych
sloubenin a hodnoti, za jakych podminek lze soudit, ze nam mutants odkryva skuteLne intermediarni
metabolity. Zduraziiuje, ~e k takovemu zavbru nestabi, uka'ce-li se, re je rustovou latkou, nebo je-li
auxotrofni mutantou hromadbna. Jig pevnbjsi je zavbr, podafi-li se z puvodniho, ,divok6ho" kmene
ziskat enzym, kterk tuto latku rozklada a kterk neni piitomen v pouzite auxotrofni mutantb. Av?ak
i pak je tieba zduraznit, ze skutebne intermediarni latky mohou bkt nestale nebo vazane a nemusi byt
pPitonmy nikdy vice nez jen ve stopach. Latky, ktere se odkryji jako rustove latky nebo so hromadi,
mohou bkt jen odpadovymi derivaty, jen ,blede odrazy live skuteenosti."
Na zakladb takoveho kritickeho pfistupu pak hodnoti ziskane poznatky o syntese fenylalaninu a uza-
vira, ze pravdbpodobnb kys. fenylpyrohroznova a prefenova (PPA) jsou skutebnkmi normalnimi inter-
mediarnimi latkami. Podobnb je PPA asi prekursorem tyrosinu, kde'fto o kyselinb fosfosikimove
soudi, ie je produktem vedlejsim, stejnb jako kyselina chinova (quinic acid). Pies to, ze vychazi z hypo-
tesy o souvislosti gene a enzyme (,,one-gene-one-enzyme theory"), sam ukazuje na slabs mists teto
teorie.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Dalbi stab H. A. Barkers (Progress and Problems in Bacterial Metabolism) se zabyvA obecnb otAzkami
atudia bakterijniho metabolismu jak a hlediska novych metodiokf'ch pfiatupii, tak dosatenkch vf'sledke
i v*znamu pro iebeni obecnkch otAzek metabolismu vebec. Ukazuje, jak z pevodni, bistb prezkumn6
prAce na poli obecn6 mikrobiologie so zabalo utivat jako hlavni metody pokusu bilanbniho, ktery
poskytl mnotstvi zAvatnf ch kvantitativnich Adaje o moinfth cestAoh fermentace, nemohl vbak odkryt
skutebnnr proces a jeho postupem. Jako dalbi stupei studia uvAdi poznAni, le za velikou rozmanitosti
metabolickj,ch protean u reznf'eh mikrobu so skrjvA velikA podobnost zAkladnich procese. Z novbjbich
metod vymezuje motnosti poutivAni metody isotope, ohromatografie, studia mikrobnich enzyme,
auxotrofnich mutant a zderaziuje dele'titost t. zv. techniky simulthnnich adaptaci. I u With vbak
zderaziiuje, to ,metabolick6 procesy jsou tak dokonale koordinovAny, to je obtitno oddblit a identi-
fikovat jednotliv6 reakee". Upozoriiuje pak zvl6Atb na novb poznatky o rlstovfth lAtkAoh (kyselina
lipoov6, ferrichrom, disacharid glukosy s N-acetyl-glukosaminem) ziskanb hlubbim studiem mikrobni
vS-tivy. Upozorfiuje t6t na jin6 net glykolytickb testy rozkladu cukre (oesta kyseliny glukonov6,
ribulosofosfAtu, 2-keto, 3-desoxy 6-fosfoglukonAtu), na novb poznatky psi studio trikarboxylovbho
eyklu, energii bohat 'oh sloubenin (pfitomnost jinfth type oytoohrome a cytochromoxydAsy u bakterii,
pfltomnost cytochromov~oh slotek u anaerobnich bakterii redukujicich sulfft). Ukazuje na deletitost
studia procesfi biosyntesy. Jako Akol pro mikrobiology stanovi studovat obeenb projevy tivota na meta-
boliernu bakterii.
Stat J. W. Fostera (Molds as Metabolic Models) ukazuje na perspektivy vf+zkumu hub. Zderaziiuje,
-le neni Abeln6 oddblovat metabolismus hub od metabolismu bakterii, ponbvadt maji mnoho podobn6ho
a spolebn6ho; bohutel studia hub bylo poutito nepombrnb mbnb net bakterii, ab rob, starou tradici -
hned od dob Pasteurov fth. Hlubbi studium bohat6ho kaleidoskopu katabolick fth reakoi, kter6 j sou
schopny uskutebflovat houby, mete pfin6st velk~ prospbch nejen theoretick~, ale i praktick*. Je vbak
k tome tieba daleko vice hledat v piirodb, na piirozen f'ch nalezibtich hub, ponbvadt abirkov6 kmeny
byly vbtbinou sbirAny a vedeny jednostrannb, a poutivat nov kch zpesobe isolace. Jako piiklad takov fth
neobekb,van fth nAleze uvadi nAlez plisnb, kter6 stabi ethan jako jediny zdroj C. Stejnb tak syntetick6
pochody u plisni zasluhuji pozornosti a studia. PiedpoklAdA, to i plisnb jsou schopny utivat sloubenin
s 1-3 uhliky jako zAkladu syntesy.
Jako dalbi je zaiazena staff znAm6ho W. W. Umbreita (Metabolic Pathways). Hodnoti v ni zAkladni
typy metabolickkch procese v buiice. Upozori'iuje na 3 charakterietick6 rysy: 1. VelkA Mst chemismu
bufiky se uskutebiiuje nikoliv syntesou do novo, nftrt daleko ekonomibtbjbim zpesobem, t. j. pienosem
nebo v -mbnou chemickych skupin. 2. Chemick6 procesy tvoii ietbzce, v nicht zabAtek velmi pevnb
urbuje prebbh cel6 lady dalbich blAnkir. Psi tom vyslovuje domngnku (o kter6 sAm fikA, to snad vypadA
mechanisticky nebo mAlo uspokojivb), to adaptace je jen vSrmbna jit hotovfth metabolickfth stezek
a kompetice mezi nimi, nikoliv jejich zmbna. 3. Charakteristick6 jsou procesy cyklick6. Pro jednotliv6
metabolick6 procesy existuji alternAtni, ale nepo6etn6 stezky. Proto i metabolisovAni rfzn6ho vkcho-
ziho materiAlu dostAvA vtdy jednotnf, smbr. To asi plats nejen o rozkladu, ale i o syntese a je odrazem
jistkch jednotnS'ch principe v tiv6 pfirodb. ZAvbrem zderazfiuje of-znam mikrobiologie pro obecn6
studium piembny l66tkov6, nebot psi metodick6 jednoduchosti dAvA motnost studia velmi rozlibnfth
pochode.
P. W. Wilson (Pathways in Biological Nitrogen Fixation) podAvA piehled o historii studia biologiek6
fixace dusiku, o jeho vftkumnfrch stezkAch a vyhledech; zde zderaziiuje hlavnb dAletitost isotopov6
techniky.
Stat D. H. Peterson (Microorganisms and Steroid Transformations) seznamuje a pombrnb novym
Asekem, v nbmt mikrobiologie zasahuje do praxe i teorie chemick6 syntesy: podAvA pfehled i vyhledy
pfembn farmakologicky dbletitS,ch steroide pomoci mikroorganisme. Ukazuje, to i ph pokrobil6 drovni
chemick6 syntesy jsou piembny, kter6 lze nepombrnb ekonomibtbji provAdbt pomoci mikroorganisme.
Tim so obraci pozornost na novy zpesob vyutiti mikroorganisme, kterS, jit nyni, za pombrnb krbtkou
-dobu, dal pozoruhodn6 v kaledky: biologick6 piembny ateroidu se dues poutlvA na pi. psi vyrobb korti-
zonu, hydrokortizonu, estronu, testosteronu.
Ve bets bAsti symposia jsou soustiedbny piehledy, tfkajici se vztahu mikroorganisme a vybbich
forem tivota. Z nich jeden se tfA vztahu mikrobe k rostlinAm, ostatni jsou vbnovAny jejich vztahu
k blovbku a boji s nimi.
Pfehled Starkeyev (Microorganisms and Plant Life) ukazuje, jak mAlo jo probAdAna otAzka vztahu
mikroorganismA a rostliny, tak deletitA pro otAzky zembdblstvi. Neni vyjasnbna Aloha mikroorganisme
v rhizosf6re, a to ani pokud se t~be vlivu rostliny na mikroby, ani obrAcenb; je nedostatek pozntke
o tom, co se dbje na povrchu koienfi, nefpln6 jsou znalosti, co koieny secernuji i co z produkte mikrob-
nich jsou schopny pfijimat. DAle podAvA piehled o vyznamu a studiu mykorhizy a bakteriorhizy,
piechAzi k parasitismu, psi nbmt se zastavuje u otAzky, co je imunita rostlin, jakA je role taninu a fenole
vebec a i fytoncide. Nakonec hodnoti vkznam antibiotik pro rostlinu: mohou byt piijimAny rostlinou
a pfenbAeny v ni, nespornb maji pfiznivy vliv na klibeni a ran6 fAze v ftoje rostlin.
ZnAmy badatel mikrobnich polysaeharide Heidelberger hodnoti nejdeletitbjbi nevyfeAene otdzky
imunologiekd (Some Unsolved Problems in Immunology) : Misto a zpesob tvorby protilAtek; v bem
spobivA specifita bilkovinnfth antigene, zvlAbtb specifibnost antigennich uhlovodane, sloteni a specifita
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
antigenh krevnich skupin, podstata, mechanismus i kinetika hbinku komplementu, vztah alergie a imu-
nity (2 rhzn6 protilhtky #-globulin - sensibilisujicf, a y-globulin - neutralisujici), podstata a specifibnost
alergenh. 0 budoucnosti imunologie iikh: ,Moderni kvantitativni imunochemick6 metody piina6eji
a budou dale piin66et mocn6 zbranb, kter6 piinesou konebn6 ie6enf".
Nerozie6enou othzkou chemoterapie virovgch ncfkaz se zabyvh ve sv6m piehledu Horsfall F. L. Jr.
(The Inhibition of Virus Reproduction by Chemical Substances). Othzkou je jii mechanismus mnoienf
virh: mnota se nebo jsou mnoieny ? I u virh vidime obdobi lag-faze a pak logaritmick6 mnokeni, jehok
rychlost a tam i mnoistvi viru zhvisi na oxydativnim metabolismu. Uvhda lhtky, kter6 inhibuji mnokeni
bakteriofhgh: proflavin zasahuje ai nitrobunbbny proces, takie zasahuje pozdb, hbinnbj6f je 5-methyl-
tryptofan, ktery jej inhibuje v ran6 fazi, podobnb i chloramfenikol. Ale zku6enosti s bakteriofhgy nelze
pien6st na ostatni vary, nebot podstata jejich ubinku i mnokeni je jinh. Proti nim jsou nejslibnbjMM
analoga aminokyselin a purimi: 5,6-dichlorderivht benzimidazolribofuranosidu (blizky B13 a adenosinu)
brzdf nitrobunbbn6 mnokeni, nemh pia tom hbinek na oxydativni metabolismus buiiky; m6nb hbinny
je 2,5-dimethylimidazol. Zajimav6 je, ke pouzderny polysacharid klebsiely specificky 16b1 smrteln6
onemoenbni my6a pneumonia (zasahuje asi jik bbhem inkubace).
Eagle H. se zabyva probl6my vyzkumu antibiotik (Challenging Problems in Antibiotic Research).
Uvadf tyto othzky: Poukitf antibiotik ve vyzkumu; Probl6my resistentnach kmenh, zvlhhtb stafylo-
kokh; Antibiotika proti bervhm, prvokhm a virhm; Permeabilita bunbk jako motny limitujica faktor;
Toxicita antibiotik (precitlivblost proti penicilinu, gastrointestinalni poruchy po tetracyklinech, krevni
dyskrasie po chloramfenikolu). Podstatu vzniku resistence jako obecnb biologickou otazku vidi v selekci
resistentnich kmenh ze spontannb vzniklych mutant a nikoliv v jejich vzniku pod ubinkem antibiotik;
sam v6ak upozorAuje, ke takto nelze vysvbtlit vznik resistentnach kmenh po malych davkach. 0 citli-
vosti na penicilin soudi na zaklad6 svych pokush, ke zavisi na schopnosti vhzat penicilin - mnokstvi
vazan6ho penicilinu, kter6 zabiji, je konstantni (1500-2800 molekul, t. j. asi 1,4-2,2 lcg na 1 buihku).
Za dal6a nevyfe6enou otazku poklhda podstatu ubinku antibiotik. 0 dalkm vyvoji vyzkumu antibiotik
souda, ke je dhlekit6jAi studovat fysiologicky vyznam antibiotika pro sambho jeho producenta, net
zkouAet v6eehny mokn6 filtraty z plasm a aktinomycet na antibiotickou iibinnost. Vhbec o dalMam vyvoji
chemoterapie iikh, ke ?je tieba hledat novy phstup a novou orientaci, ma-li hledhna mat sthle rostouci
produktivitu".
Zajimavy je i zavbrebny projev Waksmanhv (Microbiology Takes the Stage), v nbmk se zamy&li nad
nbkterymi zhkladnfmi othzkami perspektivy mikrobiologie a vbdy vhbec. Ponbvadt hstav so bude
zabyvat i mikrobiologickou vyukou, zam-Mli se nad vychovou budoucich vbdch. Jsou pia torn dva typy
vyehovy: prey se stara naplnit kandidhta vgdomostmi, druhy se snail piesvbdbit jej o tom, ke vi velmi
mhlo. Druhy je obtiknbjMM, ale lep6i. 0 zam6feni dstavu Hka, le se bude iidit piikladem Pasteurovfpm:
vbda a jejf aplikace jsou nerozlubnb spojeny; nebude pgstovat proto ani jen ?bistou", ,zhkladni", ani
jen aplikovanou a praktickou vgdu.
Pro nas, ktefi zabiname rozvijet perspektivy rozvoje null mikrobiologie, je tedy kniika plnh poubenf.
V nbkterych bodech, a to ne vyjimebnych, so nab program shoduje s programem, ktery je nastlnbn
v symposiu, v jinych (studium metabolickych cast, genetiky, studium plisni) nas nabada, abychom
svou praci prohloubili a vice rozvinuli. V nbkterych othzkhch mhme na sv6 hkoly nazory alespoh bastebn6
odli6n6 (otazky imunologick6, hkoly genetiky). Kaidy mikrobiolog v ni v6ak jistb najde mnoho podnbth.
Akademik Ivan Mdlek
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80TOO246AO02900500008-7
Zpr it vy
Doe. Ph.. Dr Franti6ek Stranak zemiel
Dne 15. II. 1957 zemiel doc. PhDr FrantiAek StratAk (narozen 5. XII. 1875 v Boskovicich). Stu-
doval gymnasium v Litomybli, kde maturoval v roce 1896. Na Karlove universitb v Praze studoval pak
botaniku, geologii, palaeontologii a filosofli a studia ukonbil doktoritem z botaniky v roce 1909. Byl
jednim z prvnich nabich mikrobiologil a take jeho habilitabni price byla z tohoto oboru - bakterios
brambord. Habilitoval se na Vysoke bkole zembdelskeho a lesniho inien~rstvi v roce 1917. Po studiich
na universite pdsobil kritkou dobu jako gymnasijni profesor. Nespokojil Be timto ddblem. Proto ut
v roce 1907 piechizi do v kzkumnictvi, ktere bylo tehdy skutebne v plenkich a vyladovalo vbtbiho
nadbeni, skromnosti a dobrovolneho zieknuti se jine, dspbbnejbi kariery. Nastoupil tehdy misto bakte-
riologa a fytopatologa na V ftkumnb stanici hospodeksko-fysiologicke ph beskem odboru tehdejbi
Zemedelske rady v Praze, s nekolika vjznabnf+mi jinkmi pracovniky byl tam asistentem prof. Dr Julia
Stoklasy. Po roce 1918 pobal budovat fytopatologickfr dstav - fistav pro ochranu rostlin - v rimci
tehdy novb ziizovan f ch Stitnich v ftkumnych fistavtl zemedelsk kch (pro vrobu rostlinnou) v Praze.
Byly to skromne zabitky, ve kterkch tehdy StradAk ve stare (irebovee zabinal. Ustav, kteremu piipa-
daly tak velike iAkoly, byl v jedine mistnosti, nebylo pracovniktt. Ale StratlAkovi se podafilo dlouho-
letou prat{ vychovat kAdry, vybavit tistav a pozvednout jej na drover evropskeho mbiitka. V rote 1928
so t!stav piestbhoval do Dejvic a StratAk jej vedl a'I do sveho odchodu do d>fchodu, do 1. 111.1939.
Ale ani na zasloutenem odpobinku Stratik neodpobival. Pracoval na akcich pro ziskAnt zdrav *ch
bramborovkch sadeb, na uznivAn-t osiva a sAdi, spolupracoval s tehdejbim 1Cstavem pro ochranu roetlin,
pozdbji s fytopatologickkm oddelenim Biologickeho (istavu CSAV, Kontrolnim istavem min. zemb-
delstvi a vbude tam, kde byly prAvem vyhlediviny jeho bohate zkubenosti. 0 jeho'livem zijmu o sou-
basn~ pokrok vedeckeho bidAni svedbf i jeho piednAbka, kterou - pies evitj vysokk vek - pfednesl
na celostitni konferenci o mikrobiologii ptldy v iinoru 1954 v Liblicich.
StraAAk byl skromn~ vbdeckf' pracovnik. Nechlubil se tim, ie vykonal dulelite price mikrobiolo-
gicke, le k nAm zavAdel moderni fytopatologii a jej{ praktickou aplikaci, ochranu rostlin, ve prospech
celeho stAtu.
StraAAk zabal jako odvA1nk botanik - probAdal kvetenu tehdy jebtg nedostupne propasti Macochy
a Sloupskkch jeskynt (1906-1907). Jeho price z let 1907-1910 z mikrobiologie ptldy, tkkajici as ze-
jmena otAzek azotobaktera a jeho zAmbrneho pouliti pro zvybeni i!rodnosti ptldy a zvsbeni vj'nosit,
ztistivaji i dnes pracemi zAkladnimi. Ale jil v roce 1907 poznAvA StrafiAk svoje hlavni poslAni: uvest
k nim pokrokovou ochranu rostlin. Piechizi proto brzy, jit v rote 1908, na pole patologie a ochrany
rostlin. Do roku 1938 uveiejnil StrafiAk pies 200 vedeckych a vedecko-populArnich praci z celeho
obrovskeho pracovniho pole techto oborA, z oboru mikrobiologie, mykologie, abioticke patologie,
virologie i entomologie a j. OvlAdA tento novy a obti'lnfr obor v mbiitku skutebnb svbtovem a take
v nbm uplatfiuje svbtovf hlediska. Z vedeckfth prat{ nemohu se nezmfnit alespoA o nbkter*ch: o fep-
nych nematodech, bakteriosAch roetlin, americkem padli angreitovem, resistenci rostlin w i chorobAm
a bkfidctlm, o mouse burikove, vlivu ultrafialovfich paprsktl na vegetaci, o tMAsnbnkAch, klejotoku
ovocn3 ch stromfi, o bervcich na ovocnych stromech, o obilnkch rzich, o pfipravfch na ochranu rostlin,
o boji proti hrabobtlm, o radioaktivnich hnojivech, o organisaci ochrany rostlin, o sngtivostech obili
a boji proti nim, o toxickem vlivu terpenil na vegetaci podrostfi v jehlibnatych lesich, o poutiti otravnych
plyntl k hubeni 'fivobibnkch Akitdci, o moieni osiva, o rakovine bramborit, o virovych chorobich,
zvlfbte o mosaice revy vinne, o nekterf ch bkodliv*ch dipterAch, o spAle iepy, o mandelince bramborove,
o mandelince hlavfbkove, o such kch moiidlech, o chorobich a bktldcich lnu, o mtiie gama, o pana-
bovini revy vinne. i myslnb jsem uvedl tento of bet neuspoMdank podle obortl tak, jak to vytadovaly
problemy, take neuspoMAdane se vyskytujici.
Pro zavidgni a organisaci ochrany rostlin a rostliniiske clubby, jakolto dtlleliteho odvetvf zemb-
delske praxe i sprAvy, obbtoval StrafiAk mnoho basu, kterk by byl jinak mohl vbnovat prAci vbdecke.
PrAvem jsme ho povatovali za jednoho ze zakladateltl systematicke ochrany roetlin u nAs. V dobb,
ve ktere se dAly v ochran6 rostlin zmeny rAzu revolubniho, kdy bylo u nis tieba se brAnit rakovinb
brambortl, nebezpebnkm chorobAm osiva, kdy se organisovalo uznivAni plodin pro ziskAni jakostnich
osiv a sAdi, byl StrafAk vAdy na svem mists. ZavAdeni postfikit chemick~mi ptipravky u stromil a keitl,
itspebnfr boj proti rakovine bramborfi, moieni osiva obilovia suchou a mokrou cestou, boj proti virosim
rostlin, tispebne zmAhAnf hrabobfch kalamit, to byly velke piinosy na cestb, kterou StrafiAk raail ve
prospbch lidu. Straiiik, piesnt realista ve vede, objevoval dtyletite nove vbci na zAklade solidniho
faktickeho materiAlu, nepodceiioval pfi tom prAci popularisabnf, publikabni a piednAbkovou i prAci
v nejrfznSjBfch veiejnf'ch instituoich. Tef proto se NO uplatnil v naAi odborne prooi zikonodArne
a vybudovAnim pokrokove slulby ochrany rostlin ptispbl k zaiazeni nabs vlasti mezi pokrobilb zem8.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80TOO246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
Na zakladech jeho prate jsme budovali my, abychom zase, az na? cas dospeje, praci pi?edali rozv6tvene
a specialisovane skupin6 mladych pracovniku.
Stranak jako vysoko?kolsky ueitel mohl sve schopnosti a znalosti uplatnit jen caste6n6. Ale v ostatni
eve cinnosti, zakladaje eve ucebni metody na peti nezbytnych vlastnostech: u?lechtilosti v jednani,
lasce k povolani, ovladani latky, svobode badani a kriticke, ale laskave piisnosti, vychoval i'adu oddda-
nych 24kti . VAIili si ho - a jsem ?tiaten, 2e se k nim mohu pocitat - nejen jako laskaveho vedouciho,
ale te2 jako dobreho elovSka a otcovskeho pritele.
Stranak, skromny a nenaroeny elov6k, svou praci prosp6l mnoha zem6d6leum v na?em state, piispel
tak k jejich lep?imu Iivotu.
Jeho prate nebude zapomenuta !
Ctibor Blattn,i
Llen-korespondent OS A V
Vydavi Biologick~r ustav cieskoslovenske akademie v6d v Nakladatelstvi Os. akademie v6d,
VodiSkova 40, Praha II. Adresa redakee: Biologick~ ustav OSAV, Na cvi6i?ti 2, Praha XIX.
Administrate: Nakladatelstvi is. akademie v6d, Vodi6kova 40, Praha II, tel. 246241. Net
Statni banky eeskoslovensk6 5 438-214-0087, cislo smSrovaci 0152-1. Sni1eny poplatek povolen
vyrmSrem c. 313-400-Be-55. Dohledaci po?tovni uiad Praha 022. Tisknou a eapedujf: Prariska
tiskarny, n. p., provozovna 04, Praha XIII, Samova 12. Vy?lo dne 20. dubna 1957. - A-28147
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7
PoKoc, H., Byprep, M., Hpoxaaxa, H.: BaiiRHne XJ1opTeTpaIjHKJIHHa Ha aKTHBHOCTb a-aMH-
JIa3bI npoa3B0ACTBeHHoro IlITaMMa Actinomyces aureofacieus . . . . . . . . . . . . 65
KHeAJIraHCOBa, 3.: K BOnpocy aKCnepumeHTaJIbHOro n3y4eHHH B03HHKHOBeHHH nepeHpecTHOII
ycTOffvnBocra y CTa~ JIOHOKKOB (Micrococcus pyogenes) 71
BaHTep, B.: Cnopoo(pa3oBaHHe 6aunJIJI. IV. BoaAe#cTBI1e 1111CWHHOM It gacTanoM Ha o6pa-
3oBaHHe cnop y Bacillus megatherium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80
f'lorauoBcHah, 10.: 3Havenae x3lopbeo6pa3yloulero (aHTopa (clumping factor) Alin naTouer-
HOCTH CTa((1HJIOKOHKOB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90
fTep4ab, H.: IIepellecenne o6pa3ouauan allTHTeJI I:JIeTKaMH 110JI14MOp(4OHy1JIeapHOrO
aaccygaTa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
FoJIy6b, M.: I4MMyHoJtorHYecKHe 11 1'HCTOJIOragecHHe H3MeHeHHH IIPH HMMyHH3aiAKH JIx-
HOHAHbIM adiuvans . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
Jpo6Ha1, H.: I4CnoJIb3oBaHHe peCnapoMeTpaa B MIIHP06HOJIOra11 IlogBbI. 1. McTOAnKa
MaxpopecnupoMeTpau . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116
Peileuauu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124
X pouuna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127
liokos, J., Burger, M., Prochazka, P.: The Influence of Chlortetracycline on the Activity
of a-amylase of the Production Strain Actinomyces aureofaciens . . . . . . . . . . . 65
Knedlhansova, E.: Experimental Contribution on the Development of Cross Resistance in
Staphylococci (Micrococcus pyogeucs) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
Vinter, V.: Sporulation of Bacilli. IV. The Effect of Cystine and Cysteine on Spore Forma-
tion in Bacillus megatberium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80
J ohanovsky, J.: The Significance of the Clumping Factor for the Pathogenicity of Staphylo-
cocci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90
kerzl, J.: The Transfer of Antibody Formation by Means of the Cells of Polymorphonuclear
Exudate . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
Holub, M.: Immunological and Histological Changes in Immunization with a Lipoid
Adjuvant . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
Drobnik, J.: The Use of Respirouletry in the Microbiology of Soil. I. A Method of Macro-
respirometry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116
Critiques . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124
News . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500008-7