(SANITIZED)UNCLASSIFIED FOREIGN-LANGUAGE BROCHURE ON INSTITUTE OF BIOLOGY(SANITIZED)

• Document Type: CREST
• Collection: General CIA Records
• Document Number (FOIA) /ESDN (CREST): CIA-RDP80T00246A002900500001-4
• Release Decision: RIPPUB
• Original Classification: C
• Document Page Count: 57
• Document Creation Date: December 21, 2016
• Sequence Number: 1
• Content Type: REPORT

Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Iq
Next 3 Page(s) In Document Denied
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
E S K O S L O V E N S K A A A K A D E M I E V 9 D
CE SKOSLOVE NSKA
MIKROBIOLOGIE
sea
[ce SAV
OSi MIKROBIOL.
PRAHA, CE1' R 1956 - STR. 1-48
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
OESK.OSLOVENSKA MIKROBIOLOGIE
1i1enov redakcni rady:
KAREL BERAN, LADISLAV BORECKI~, MIKULA9 BURGER, JOSEF DYR, EVA
HLAVA KOVA, CTIRAD JOHN, JAN KAROLOEK, JIAf MACURA, redakitni tajemnik,
JI1 f MALEK, JAN NECASEK, i len korespondent SAV PAVOL NEMEC, KAREL RA8KA,
JAROMfR SEIFERT, JAROSLAV 8TERZL
1. Malek: Rozvoj 6eskoslovensk6 mikrobiologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1
J. 8terzl: Dlouhodobt; imunisace. I. YTtlum tvorby protilatek ph kaidodenni imunisaci . . . . . 7
J. Johanovsky: Stav nevnimavosti v prub6hu experimentalni stafylokokov6 infekce. I. . . . . . 16
M. Burger a K. Beran: 0 transglukosidaeni 6innosti enzymatick6ho preparatu Aspergillus niger . 26
J. Chaloupka: Proteolyticke enzymy aktinomycety Streptomyces griseus. II. Vliv povahy a kon-
centrace dusiku na sekreci proteasy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
J. Szanto: Titr&cia virusu chripky v tkaninovych kultdrach . . . . . . . . . . . . . . . . 41
Kr$tka sdeleni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
Zpr4vy . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246A002900500001-4
Ceskoslovenska
M I K ROB 1 O LOG I E
ro5nIk 1. (1956) - J. 1
Rozvoj ceskoslovenske mikrobiologie
Timto prvym 6islem za6iname vydavat novy nag biologicky 6asopis ,Ceskoslo-
venska mikrobiologie", ktery bude otiskovat price ze vAech useku mikrobiologie,
pokud maji obecnt jsi zam6 eni i vyznam. easopis ma byt sou&sne ideovym organi-
satorem a podnt covatelem vedeckeho Evota ve v6ech usecich mikrobiologie. Sku-
teenost, fie muieme Wit vydavat samostatny Lasopis mikrobiologicky, je odrazem
toho velkeho rozvoje, ktereho jsme v poslednich letech svi dky na poli biologickych
v6 d a zvla?te i v mikrobiologii. Ukazal to ui nag easopis, Nskoslovenska biologie",
kde v posledni dobe asi polovina uvefejiiovanych praci byla mikrobiologicka.
Svedkem tohoto rozvoje je piedevAim 1?ada konferenci, ktere byly uskute6neny
v jednotlivych usecich mikrobiologickych, jako byly konference pudni, technicke
mikrobiologie, konference virologicka, imunologicka, dale i pravidelne pracovni
seminare, jake se poiadaji na pfiklad na poli mikrobiologie zemt delsk6 nebo tech-
nicke. We to ukazuje, fie ui byla vytvotena iada dobre zorganisovanych vedeckych
stredisek, ktera zabezpe6uji bohatou vedeckou tvorbu, jejfi vysledky maji byt
naplni tohoto noveho oasopisu. Je pochopitelne, le Lento velky rozvoj pottebuje
sve forum, avAak nejen takove, ktere by prostt pfijimalo a uvefejnovalo price,
ale doslova kolbi te, na kterem by se nove smi ry i myslenky mohly nejen uplatfiovat,
ale i vybojovavat sve vedecke boje, bez jakych vt da nem$ie jit kupiedu. Phi tg
pf leiitosti je jiste uiite6ne pfehlednout, z jakych zdrojtt se nape mikrobiologie
za6ala rozvijet, jake jsou jeji kofeny, v jakych smerech dogla nejdale a jake duleiite
ukoly zfistala dluina.
NejdHve nekolik poznamek k historii nagi mikrobiologie, abychom si pfipomneli,
o jake tradice jsme se mohli a mixieme v dnegnim jejim rozvoji opirat. Na prvy
pohled by se mohlo zdat, fie neni moino mluvit o tradicich nagi mikrobiologie, vidyt
z minulosti predmnichovske republiky jsme pfevzali nagi mikrobiologii tak nepatrnt
rozvinutou, fie i po6et mikrobiologu vAech zamt leni neptevygoval pfilig oislo deset,
a o nejakych vyznaenych Akolach mikrobiologickych z hlubgi minulosti WE mule
byt W. Avgak tento neute eny stay minulosti zrcadli pouze naprosto nedostateLny
zajem, ktery byl v minulosti za rakouske monarchie i za predmnichovske republiky
venovan vede vfibec a tim spilt v6& tak mlade jako byla mikrobiologie, ale neni
vyrazem nezajmu o mikrobiologii u nas mezi praeovniky pfirodnich a lekafskych ved
nebo vf vidy 20 ai 24 hodin pied vlastni infekci.
PoSet mikrobfa v krvi infikovanfich zvffat jsme zjilifovali takto: 1 ml odebran6 krve jsme smisili
s 2 ml sterilni destilovan6 vody, z toho nao6kovali 3krAte po Y2 ml na krevni agary a z po6tu vyrostl fch
kolonil vyLlslili obsah mikrobil v 1 ml krve.
Po6et mikrobu v organech jsme zjilfovali kvantitativn6 tak, 3.e jsme ihned po usmrcenf zvfiete
odebrali steriln6 east orgAnu a dali ji zmrazit. Po rozmraien1 jame odd6lili malou east orgAnu, odvA ili
ji steriln6 na torsnich vAlkAch, rozetieli v beef misce a mfsili ji v 5 ml fysiologickgho roztoku. Z teto
suspense jame piipravili n6kolik fed6n1 (1 : 5, 1 : 25 atd.) a stanovili poeet mikrobfa, jak uvedeno vf3e.
V ~sledky jsou uvedeny po prepo6tu na 1 mg v$hy orgmnu. PH opakovanem zpracov6nf tehoi vzorku
kolfsaly v f sledky phbliing o 10 %.
Ke kultivaci jsme pouiili krevnlho agaru v modifikaci podle O'Meara a Mc Sweena (1936). Pro lepml
molnost ur6eni hemolysy jame poumlvali bud krkli6ich nebo propran fth ovelch krvinek. Pro kaid:~ pokus
bylo ulito pfd vlidy z jedn6 vArky a 6erstv6 pfipravenfrch. V pokuse s E. coli jame kultivovali mikroba
na Endov6 pfad6.
Po6et leukocytfi v krvi a diferenciAlni b11 fr obraz jsme ur6ovali bglin fpm zpiasobem.
Ve v6t&in6 pokusu jsme zjilfovali teplotu rektfilnim mgfenlm teplomgrem n6kolikrAt za den;
vksledky byly kolfsav6 a proto je nehodnotime a neuvAdime. SpiAe se nAm osv6d6il pokles rektAlnl
teploty o 1-2?jako spolehlivA predpovgd smrti dangho zvliete b6hem ngkolika nAsledujfcich hodin.
V ysledky
Intravenosni infekce subletalni
davkou (ptibliine 1/10 DLM) sta- +o
fylokokove kultury Wood A menf
vyrazne reaktivitu pokusnych zvfiat 5
ve6i smrtelne davice infekce vstfik-
nutm o 24 hodin pozdeji. Pokusna
zvifata pfeifvaji podstatne delhf do- 0
bu, pfipadne i trvale, zatfm co kon- +500
troly hynou veteinou pfibliine za
dobu 24 hodin (tabulka 1). PH tom +000
po6et mikrobe a leukocyte v krvi je
u obou skupin zvfiat v podstate stejny 500
(obr. 1, 2). I v organech se naleza
v dobe usmrceni jak u pokusnych, tak o
i kontrolnfch zvfiat zhruba stejny + 3
po6et mikrobe (tabulka 2).
JrUr6it6 rozdfly v po6tu leukocyte Obr. 1. Po6et leukocyte a mikrobia v krvi u krAlfkA
O 11 v krvi i or ariech kontrolnich a piipraven f~ch piedbg nou infekcf kme.
a
g jsme nem Wood A 10-milionflmikrobu. Vlastnf infekce za
nagli u Usti pokusnych zviiat ve 24 hodin dAvkou 100 mil. mikrobfa kmene Wood A.
srovnanf s kontrolami za 20 hod. po Na ose x Leas v hodinAc:h, na ose y pobet leukoevtil (na-
vstfiknutf infekce. V techto pfipa- hoie) a po6et mikrobil v 1 ml krve (dole). Pokusna
dech jame totii zjistili o neco vet?f zvffata plug, kontroly L'Arkovan6.
poLet mfkrobit v krvi a organech a snfieny po6et leukocyte u kontrolnich zvfiat.
V jednom pokusu jsme tento obraz zfskali i phi usmrceni zvfiat za 8 hodin po
silne davice infekce.
Domnfvame se, ie tyto nalezy je moino vyloEt tak, le Alo o zvflata ve Apatnr m,
nekdy agonalnfm stavu nedlouho pied smrtf, na rozdfl od pokusnych zvfiat pHipra-
venych pfedbeinou infekci, ktera pfeifvala nekolikanasobne dale a ktera odbLr
vzorke v dobe 20 hodin po infekci zastihl v celkove dobrem stavu. Tento pfedpoklad
jsme potvrdili dvema kontrolnimi pokusy. V prv6m jsme zvifata reinfikovali malou
davkou stafylokokove infekce, neschopnou vyvolat vaznej9f pogkozenf nebo dokonce
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Tab. 1. Piehled pokuse se zmenenou vnimavosti po male davice virulentni stafylokokove kultury
Wood A. *) = mladi kralici vahy 1-1,5 kg, znalka z = trvale piieziva.
kontroly
10 mil
100 mil*)
65
30,
38
5 mil
50 mil*)
72,
204
20.
24
10 mil
100 mil*)
48,
96,
144
24,
24
40 mil
500 mil
96,
216,
z,
z
40,
72
20 mil
200 mil
120,
z,
z,
z
72.
120
MorCata 100 mil
3 miliardy
72,
120,
144,
z
24,
48,
48, 72
Tab. 2. Poeet mikrobu v krvi a organech u kraliku s piedbCznou infekci malou davkou virulentni
kultury. Piedbezna infekce 5 mil., vlastni infekce 50 mil. stafylokoku Wood A. Zviiata usmrcena
po 4 hod. pokusu.
Mikrobu v 1 ml krve
1 hod.
126
95
160
155
112
2 hod
73
105
102
54
67
4 hod.
22
51
46
32
27
Mikrobu v 1 mg organu
jatra
93
84
133
88
55
Alice
8
11
9
25
9
slezina
35
70
60
75
71
nadledvinky
5
3
3
3
5
0-.
-20
smrt zviiat (tabulka 3). V druhem pokusu jsme infikovali nesmrtici davkou E. coli
(tabulka 4).
V obou pfipadech byly prubeh leukocytarni hladiny i zmeny poctu mikrobu
v krvi a organech shodne u pokusnych i kontrolnich zviiat. Potvrdilo se, ie po pri-
pravne infekci nenastavaji zmeny schopnosti eliminovat vstiiknute mikroby z orga-
18
Obr. 2. PriibCh leukocytarni hladiny
pfi infekci kraliku piipravenych
piedbCznou infekci kmenem Wood A
20 milione mikrobu. Na ose x Cas
vzhledem k dobCinfekee v hodinach,
na ose y pocet bilych krvinek v tisi-
cich. Pokusna zvii?ata pine Cary, kon-
troly carkovan6, silne Cary prumCr
celkoveho poctu bilych krvinek,slabe
Cary hodnoty neutrofilnich leukocyte
u jednotlivych zviiat.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Tab. 3. Po6et mikrobu v krvi a org&nech u kr&lfkil s pledb&nnou infekci malou d&vkou virulentni
kultury. Pfedb6in& infekce 5 mil., vlastnf infekce 10 mil. stafylokoku, kmen Wood A. Zvfiata usmrcena
po 12 hodin&ch pokusu.
Mikrobu v 1 ml krve
1 hod.
165
144
32
75
115
54
2 hod.
-
41
34
103
63
14
4 hod.
26
39
43
-
38
16
6 hod.
12
8
12
2
7
11
12 hod.
0
6
2
0
4
0
Mikrobfi v 1 mg org&nu
j&tra
0,6
0,55
-
0,28
0,6
0,15
plfce
0,18
0,11
-
0,5
0,15
0,37
slezina
0,4
0,65
-
0,3
0,72
0,55
nadledvinky
0,17
0
-
0,25
0,16
0,1
Tab. 4. Po6et mikrobu (E. coli) u kr&liku piipravenych pfedb6 nou infekci virulentnfm kmenem Wood A
v d&vice 10 mil. Zvi ata usmrcena za 20 hodin po infekci 0,5 ml lestn6,ctihodinov6 bujonov6 kultury
E. coli.
Mikrobu v 1 ml krve
1 hod.
103 161
136 214 174
2 hod.
54 41
24 71 46
6 hod.
8 4
7 2 13
20 hod.
10 10
12 8 23
Pocet mikrobu v 100 mg org&nu
j&tra
5,3 32
10,6 24 24,3
slezina
29 54,3
8,3 21 34,3
nismu a ie tedy rozdily zjistene v nt kterych z piedeslych pokusu je nutno pti6ist
celkovemu agonalnimu zhrouceni organismu a s tim spojenemu pomnoieni mikrobu.
V dalgi praci jsme provedli fadu pokusu s rnznymi kmeny stafylokoku, abychom
zjistili jednak piipadnou specifitu techto reakci, jednak jejich relativni rozgifenost
a platnost. Vysledky techto pokusu udava v pfehledu tabulka 5.
Z tabulky vyplyva nekolik zaveru: 1. Byla znovu nekolikrat potvrzena skute6nost,
ie po intravenosni stafylokokove infekci nastava zv3 eni odolnosti vuLi stafyloko-
kove reinfekci, anii by dochazelo ke zmenam schopnosti ofi#ovat vnitini prostfedi
od mikrobfi. Ukazalo se, ie tento jev nastava i pii pouiiti ruznych kmnnu pro pied-
beinou a vlastni infekci. 2. V nekterych pokusech se ukazalo, ie zvygena odolnost
pokusnych zvitat je spojena - na rozdil od piedchozich vysledku - s intensivnej?i'
a rychlejsi o6istou krve od mikrobu. Tento zjev nastava zejmena tam, kde kpfi
pravne infekci bylo pouiito relativne vetsi divky mene virulentni kultury.
Na zaklad6 techto zjisteni jsme phstoupili k pokusum, kde jsme pro ptipravnou
infekci pouiili malo virulentni kultury Wood B. Vysledky ukazuje obr. 3 a tabulka 6
a 7. Jak je patrno, vznikaji po phipravne infekci relativn6 velkou davkou nevirulentni
kultury v organismu zmeny, kter6 se phi nasledne infekci virulentnim kmenem pro-
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Tab. 5. Piehled pokusiu o vnitrodruhov6 specifitg ochrany vyvolane pfedb5inou infekci stafylokokove kultury. Nejsou vy6islenydobysmrti v pifpa-
dg exitu pri odb6ru krve a hodnoty bakteriemie pii zvysenem preagonalnim pomnoieni mikrobu.
Poeet Prumerne procento poctu mikrobu
Piipravna infekce zviiat Vlastni infekce Doba smrti v hodinach v krvi proti kontrolkm
kmen d#vka kmen davka pokusna kontroly 1 hod. 5 hod. 20 hod.
15
5 mil
2
15 120 mile
120 iije 26 40
83 %
142
15
5 mil
2
130 160 11111
72 144 30
126 %
116 "/10
-
15
3 mil
3
10 240 mil
24 72 120 20 36 48
78 %
121 %
119 %
130
20 mil
2
15 120 mil
32 120 16
97 %
117 ?%
-
130
20 mil
2
15 120 mil
- -
114 %
92 %
111 %
Wood B
100 mil
1
15 120 mil
--
16 %
- -
Wood B
100 mil
2
15 120 mil
24 40 16
41 %
46
9
100 mil
2
I
130 160 mil
40 72 30
i
23 %
I
13 0/
-
10
50 mil
2
15 80 mil
72 120 40 48
53 0/0
41 %
57 %
10
50 mil
2
130 160 mil
72 96 30
65 %
68 %
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
jevi proti kontrolam zvye#enou leukocytarn1 hladinou, zvygenou oListou krve
od mikrobu a nevelkym prodlouienim doby iivota nebo zvet?enim procenta pfeii-
lych zvifat.
Obr. 3. Prebgh leukocytarni hladiny
a bakteriemie pfi infekci kralike pfi-
pravenrch pfedb6inou nevirulentni
infekci kmenem Wood B v davice 200
mil. mikrobu. Na ose x Leas vzhledem
k dob6 infekee v hodinach, na ose y
poi et bilfch krvinek v tisicich a ve
stovkach poLet mikrobu v 1 ml krve.
Ping Cary pokusna zvifata, Carkovan6
kontroly, silno Lary: celkovy poCet
bfl ch krvinek, slab6 Lary poCet ne-
utrofilnich leukocyte. Velko teeky
oznaCuji poSet mikrobfi v krvi kont-
rol, slab6 teCky v krvi pokusnfych
zvirat.
V dalgich dvou pokusech celkem na 10 kralicich jsme zjistili, ie po pripravne
infekci nevirulentnim kmenem v male davice (odpovidajici davkam virulentnich
kmenu pouiitych v pfedchozich pokusech) nevznika ani zvygena odolnost v 6i
reinfekci, ani zmena oCisty krve.
Tab. 6. Prebeh intravenosni stafylokokov6 infekce u kralike po pfedb6iin6m vstfiknuti v6tlfi davky
nevirulentni stafylokokove kultury. Piipravna infekce 200 mil Wood B, vlastni infekce 300 mil. Wood A.
Kontroly
Pokusni kralici
PoCet mikrobu v 1 ml krve
1,5 hod.
559
1100
58
210
49
32
10 125
3 hod.
75
198
10
29
12
4
2 -
20 hod.
588
129
750
39
135
400
1 -
PoCet leukocyte v krvi
- 24 hod.
6000
5100
6450
10800
4500
9450
4700 7400
v dobeinfekce
8200
7800
5100
8900
4900
7800
5650 6300
+ 4 hod.
3350
5100
3200
5650
6300
6300
5700 -
+ 20 hod.
4100
4400
2450
4200
6400
7200
7800 -
Doba smrti
2 dny
iije
3 dny
zije
'zije
5 dni
iije -
Tab. 7. Pfehled pokuse se zmenenou vnimavosti po velke davice nevirulentni stafylokokov6 kultury
Wood B.
PXpravna infekce
Vlastni infekce
Doba tivota ve dnech
Wood B
Wood A
pokusni kralici
kontroly
100 mil
300 mil
zije
zije
4
iije
200 mil
300 mil
4
iije zije
2
3 iije 3.ije
200 mil
500 mil
3
6
2
3
200 mil
400 mil i
1
2 2
1
1,5
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Pokusili jsme se dale sledovat pomoci bakteriemie za 20 hod. po vstiiknuti
mikrobu kvantitativni pomery pri piedbeine infekci ruzne virulentnimi kmeny.
Vysledky nejsou zcela rovnomerne, individuelni reaktivita jednotlivych kraliku
zteiuje moinost hodnoceni. Presto lze vsak celkove rici, ie pfibliine, bez ohledu na
mnoistvi vstfiknutych mikrobu, se udriuji v organismu vice kmeny virulentnejei
(tabulka 8).
Tab. 8. Poi et mikrobu v 1 ml krve u jednotlivych zvifat 20 hodin po intravenosni pHpravne infekci
ruzne virulentnimi kmeny stafylokcku.
Kmen
Pocet
zvirat
Davka
Wood B
4
20 mil
Wood B
3
100 mil
15
4
5 mil
130
4
20 mil
Nakonec jsme se nekolika pokusy se shodnym vysledkem piesvedeili, ie velka
davka stafylokokove vakciny pusobi podobne jako velka davka Eve, malo viru-
lentni infekce, zatim co vakcina v male davice nevyvola ileinek odpovidajici pusobeni
iive virulentni kultury (tabulka 9).
Tab. 9. Zmeny vnimavosti k stafylokokove infekci po stafylokokove vakcini v male a velke davice,
aplikovane intravenosne 24 hodin pied infekci. Infekee kraliku kmenem Wood A v davice 300 mil.,
morcat v davice 3 miliardy.
Pocet mikrobu
v I ml krve
1 hod.
3 hod.
20 hod.
Doba smrti v hodinach
Morcata - doba
smrti v hodinach
348
107
129
40
DLM
V mil.
2000
5
8
12
13
2000
6
17
23
80
8
22
27
54
160
12
31
44
102
Vakcina
Wood A 50 mil.
288 373 227 371
95 154 89 110
143 97 48 227
Vakeina
Wood B 500 mil.
120 77 89
24 11 26
81 1 36
20 40 40 72 40 40 40 72 96 I 40 72 96 120 120
Diskuse
Uvedene vysledky je moan shrnout takto: pfi intravenosni stafylokokove
infekci zvifat, kterym byla 24 hodin pfedem vstriknuta nevelka davka (pfibliine
1/1e DLM) intravenosni infekce, dochazi ke zmenam prubehu onemocneni. Tato
zvirata projevuji zvysenou odolnost, preiivaji We nebo i trvale pri rychle nastava-
jici smrti kontrol infikovanych stejnou davkou. Pfitom se zde, ie se uplatnuji dva
typy reakci: v jednech pripadech je nevelky stupen zvyseni odolnosti provezen
zvysenim poetu leukocyte v krvi a urychlenym oeisfovinim krve od vstriknutych
mikrobu. Druhy moiny vysledek predbeine infekce je ten, ie pfi relativni odolnosti
probiha stafylokokove infekce bez zmen leukocytarni hladiny a bez zmen poetu
mikrobu v krvi a organech oproti kontrolam.
K hodnoceni stupne zvyseni odolnosti je treba uvest, ie je dobfe znemo, ie i pri
normalni imunisaci vznika protistafylokokova imunita pomerne spatne, zfidka
presahuje odolnost vttei nekolika DLM a zpravidla se projevi jen prodlouienim doby
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246A002900500001-4
ivota proti kontrolam (Ramon a j. 1936, Forssman 1938, Schmidt 1940). Ve
svych pokusech jsme nadto pouiili prakticky temer vidyveteiho mnoistvi mikrobu
nei odpovfda minimalni smrtelne davice, proto dosaiene rozdlly v dobe zivota
pokladame za prukazne.
Prvy typ reakce, zvyseni odolnosti spojene s leukocytosou a zvyeenou oListou
krve od mikrobu, odpovfda znamym skuteenostem o vlivu nespecifickych podnetii
(mleka, krve, sera, extraktfi mikrobu, nukleovych kyselin a j.) na antiinfekeni odol-
nost, shrnovanym zpravidla pod pojem ,proteinovb." nebo ,popudovi" terapie
a pod. (Petersen 1923, Jelin 1926, Phillipson 1937, Bieling 1944, Zil'ber 1948).
Druhy typ reakce ma na prvy pohled protichudne vlastnosti typu prveho. Leuko-
cytarni hladina probiha obdobne jako u kontrolnich zvirat, neni rozdilu v rychlosti
vylu6ovani mikrobu z krve a v jejich mnoistvi v organech. Pritom zvyeeni odol-
nosti je pomerne vetei nei u prveho typu reakce. Mezi obema typy reakci je ur6ita
zavislost vzhledem k mnoistvi vstfiknutych mikrobu: prvy typ vznika jen po vet-
eich davkach stafylokoku, druhy typ vznika i po malych davkach dostateCne viru-
lentnich mikrobu.
Prvy typ reakce lze vyvolat i prisluenou vakcinou, druhy typ nikoliv. Pokud jde
o skuteCCnou intensitu obou podnetu, nelze infekci ,malou davkou virulentnich
mikrobu" pokladat za slabei: sledovani bakteriemie ukazalo, ie virulentnich mi-
krobu pretrvava v organismu vice, i kdyi jich bylo vstriknuto puvodne mnohem
menei mnoistvi.
Sledovani leukocytarni hladiny v krvi a poetu mikrobu v krvi a organech nedava
jiste obraz o veech reakcich a zmenach, ktere nastavaji u infikovanych kraliku.
Nesledovali jsme na priklad zmeny leukocytarni v dreni kostni, funkeni aktivitu
a morfologieke zmeny RES, vyluCovani mikrobu ledvinami a pod. a pochopitelne ani
celkove humoralne nervove regulaeni mechanismy. Presto veak se domnivame,
e mUeme stanovit ureite zavery, a to predeveim proto, ie v obou sledovanych
indikatorech se ukazaly napadne a vyrazne rozdily mezi obema typy reakci.
Prubeh bakteriemie pri intravenosni infekci je od prvych praci s infekci pneumo-
kokovou (Wright 1927) dobre znam. Po prvotnim poklesu dochazi k druhotne
bakteriemicke vine bud slabe a doCasne u imunnich zvirat nebo malo virulentnich
mikrobu, nebo silne a progresivne se zvyeujici ai k smrti pri virulentni letalni
infekci. Tyto nalezy byly mnohokrat opakovany a potvrzeny, u stafylokokove
infekce na pfiklad Forssmanem (1937). Burnet (1929), Cowan (1939) a j. ukazali,
e intensita a rychlost oeisty krve od stafylokoku po intravenosni infekci je vetei
u imunisovanych zvirat nei u kontrol, a to pfibliine v takovem stupni, jaky jsme
pozorovali u prveho typu reakce.
Pokud jde o druhy typ reakce, domnivame se, ie shodny prubeh bakteriemie,
ziskany v 11 pokusech na 59 kralicich i stejne pofty mikrobu v organech, zjietene
ve 4 pokusech na 22 zviratech, jsou dostateene prnkazne. Objasneni je treba snad
jen u vykladu hodnot, ziskanych za 20 hod. po infekci, zvlaet i proto, ie jednotliv6
prate uvadeji (Rake 1936), ie tato druhotna bakteriemicka vlna ma znaeny vyznam
pro ureeni osudu infekce, na priklad pneumokokove. Ukazali jsme, ie jsme pozoro-
vali zvyeeni poCCtu mikrobu v krvi a organech u kontrolnich kraliku proti pokusnym
tehdy, elo-li o zvirata ve velmi epatnem ai agonalnim stavu, hynouci o nekolik malo
hodin pozdeji. Jestliie bylo k infekci pouiito davky male a nebo malo patogenniho
heterologniho mikroba, nedoelo k letalnimu poekozeni organismu a proto ani k zme-
nam poCtu mikrobu u kontrolnich a pokusnych zvirat. Domnivame se, ie zaver toho
je jasny: zvyeeny poeet mikrobu za 20 hodin po infekci je dfisledkem, nikoliv priCinou
rozdilu v odolnosti easti zvirat.
Ferina a Messina (1954) vstrikovali krysam stafylokoky intravenosne 48 hodin
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246A002900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
po pfedbeine infekci nevelkou davkou, zvfi ata usmrcovali za 2 hodiny a zjisfovali,
ie baktericidni schopnost tkani a organu je proti kontrolnim zvirattilm nezvysena,
spice sniiena. Podobne Teague a Me Williams (1937) nalezli, ie po intravenosnim
vstfiknuti tyfove vakciny vznika odolnost proti intravenosni tyfove infekci po 24 hodi-
nach. Pritom nenalezli rozdilu v baktericidni schopnosti krve in vitro, ve vyluco-
vani mikrobu z krve, ani v leukocytarni hladine v prvych hodinach pokusu; stejne
jako my pak nalezli zvysenou bakteriemii u kontrolnich zvi at v pozdejsich hodinach
pokusu nedlouho pled jejich smrti.
Z nasich vysledku vyplyva jako nova skuteenost zjisteni, ie po nevelke virulentni
stafylokokove intravenosni infekci vznika za ureitych podminek odolnost vuci
smrtelne davice teie infekce, nespojena s antimikrobnimi obrannymi reakeemi, pres-
neji receno: vznika nevnimavost ke stafylokokove infekei, probihajici v organismu
se stejnym poctem mikrobu, ktery dostacuje k prudkemu letalnimu licinku u kon-
trolnich zvifat. Ukazali jsme, ie tato reakce nastava pomerne casto, a to i vuei
heterolognim kmenum patogennich stafylokoku a odlisili jsme ji od reakce typu
,,popudove terapie", ke ktere dochazi po vstfiknuti vetsiho mnoistvi malo virulent-
nich mikrobu nebo i stafylokokove vakciny. V nasledujicim sdeleni se pokusime
zodpovedet nektere dalsi otazky o mechanismech a podstate tohoto jevu.
Souhrn
1. Sledovali jsme leukocytarni hladinu a poet mikrobu v krvi a organech pfi
stafylokokove infekci u kraliku, infikovanych 24 hodin pfedem malou davkou
stafylokokove kultury.
2. Za techto podminek vznika zvyseni odolnosti pokusnych zvifat k smrtelne
stafylokokove infekci. V nekterych pi'ipadech se po pripravne infekci vetsi davkou
nevirulentnich mikrobu uplatnuje mechanismus leukocytarni mobilisace a zvyseni
o6isty krve od mikrobu.
3. V druhe casti pfipadu po pfipadne infekci malou davkou virulentnich stafylo-
koku probiha ph vlastni infekci leukocytarni hladina u pokusnych a kontrolnich
zvuat stejne, krev i organy ukazuji stejne mnoistvi mikrobu. Vznikla odolnost nema,
pokud lze soudit, charakter antimikrobni obranne reakce. Dalsi rozbor jevu je pred-
metem nasledujiciho sdeleni.
Za technickou spolupraci dbkuji M. Burianove a J. Krtickove.
Bieling, R.: Die biologische Infektionsabwehr des menschlichen Korpers. Wien 1944.
Bordet, J.: Traiti de l'immuniti dans les maladies infectieuses. Paris 1939.
Burnet, F. M.: The exotoxins of Staphylococcus pyogenes aures. J. Path. Bact. 32 : 717, 1929.
Cowan, S. T.: Staphylococcal infection in rabbits, antibacterial and non-specific immunity. J. Path.
Bact. 48 : 545, 1939.
Ferina, F., Messina, L.: Infezione stafilococcico sperimentale e reinfezione. Giorn. Batt. Immunol. 47 : 108,
1954.
Forssman, J.: Verbreitung der Sta'phylokokken in Kaninchen nach intravenosen Injektionen von Staphy-
lokokken. Zschr. Immunitatsforsch. 91 : 165, 1937.
Forssman, J.: Studies in Staphylococci XIII. Acta path. micr. Scand. 15 : 396, 1938.
Jelin, W.: Studien caber den Mechanismus der natiirlichen Immunitdt. IV. Cbl. Bakter. 98 : 411, 1926.
Johanovsky, J.: Reaktivita organismu pr"i infekci a intoxikaci. Rozpravy akademie 1956, v tisku.
Krylov, V. N.: Depressionnyj immunitet (po Morgenrothu) v eksperimente. ZMEI 2, 1947.
O'Meara, R. A. Q., Mac Sween, J. C.: The failure of staphylococcus to grow from small inocula in routine
laboratory media. J. Path. Bait. 43 : 473, 1936.
Morgenroth, J., Biberstein, H., Schnitzer, R.: Die Depressionsimmunitdt. Studien caber Superinfektion
mit Streptokokken. D. med. Wochenschr. 40 : 337, 1920.
Morgenroth, J., Abraham, L.: Depressionsimmunitdt bei intravenoser Swperinfektion mit Streptokokken.
Zschr. Hyg. Infkr. 94 :163,1921.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Petersen, W. F.: Proteintherapie and unspezifiache Letslungsateigerung. Berlin 1923.
Philipson, J.: Experimental studies on enhanced reaietence to infection following some non specific measures.
Acts path. micr. Scared., supl. 32, 1937.
Rake, G.: Pathogenesis of pneumococcus infection in mice. J. exp. Med. 63 : 191, 1936.
Ramon, (3., Richou, R., Djourichitch, M.: Sur le mechanisme de t'immunite conferee par l'anatoxine
staphylococcique d l'egard de l'infection par le 8taphylocoque virulent. Rev. immun. 1 : 482, 1936.
Schmidt, H.: Grundlagen der spezifischen Therapie. 1940.
Teague, 0., Mc Williams, H.: J. Immunol 2 : 185, 1917, cit. J. Philipson, 1937.
Wright, H. D.: Experimental pneumococcal septicaemia and antipneumococcal immunity. J. Path. Bact.
30 : 185, 1927.
Zi?ber, A. A.: Osnovy immuniteta. Moskva 1948.
COCTOHHHe HeBOCnpHHMLIHBOCTH
B Te'leHHe BIZCHep 1MeHTaJIbHOfi CTat }iJIOHORHOBO1I HHI eRI;H13. I
Pe 810 Me
Mm iiccaeAOBaJIH ypOBexb JI(tlKOI(HTOB H KOJIHReCTBO MHKP060B B KPOBH H opraxax KpOJIHKOB,
3apaHt(HHmx as 24 `iaca go CT4l)HJIOKOxx0B01t v.H4)e8I;HH He60JIbnIott Ao3o t KyJIbTyPb1 cTa4mHJlo-
KOKKOB.
IYpH TaiHX yCJIOBHHX co3gaeTCH noraIHIeHHaH yCTOMIHBOCTb f0AO11 NTHNIX HtMBOTHaIX K CMepTeJlb-
HOtl CTa(HJIOKOKKOBO# HH4?KqHH. B H,HOTOIMX CJiyYasx nocne npeABapHTeJIbH0it HH(IeRIJHH
60JILMOR A030Ik HeBHpyJIeHT1'.MX MHKP060B npaBOAHTCH B AEI1cTBHe MExaHH3M M0611JIH3agHx Jletk-
HOI(HTOB H yCHJIHBaeTCH OYHCTKa KPOBH OT MHHrO(0B.
B Apyrllx cnnyYanx nocBe npeABapHTeJIbHOII HH()exl(HH He3Hax1HTeJIano l AoaoIl BHpyJIEHTHNX
CTa4)HJIOKOHKOB ypOBeHb JI(ti.'OAKTOB HPH COECTBeBHOt CTa[)HJIOKOKKOBOA HH4)CKI;HH 6biBaeT
y HOHTFOJIbHMIX H y nOJl0IIMTHb X }KHBOTHb X 09BHaKOBb I1, B KPOBH H B opraHax Ha(n1OAaeTCH
OAHHaKOBoe HOJIH'IeCTBO MHKf O6oB. Co3gaiou(aacH TaKHM o6paaoM yCTOt'HBOCTb He HOCHT, NOBH-
AHMOMy, xapaRTepa aan }1THOf allTHMHKrOCHOI't peaHI;HH. AanbHettmne HccJleAosaHHH BTOrO
HBJIeHHH COCTaBJIHIOT npeAMeT CaM0CTOHTEJIbnoro COOCII[eHHH.
The Phenomenon of Resistance in the Course of Experimental Staphylococcal
Infection I.
J. Johanovaky
Summary
The leucocyte level and the number of bacteria in the blood and organs was followed during staphylo-
coccal infection in rabbits which had been infected 24 hours previously with small doses of staphylococcal
cultures.
Under these conditions the experimental animals showed an increased resistance to the lethal effect
of staphylococcal infection. In some cases, after a preparatory infection with a larger dose of non-viru-
lent organisms, the mechanism of leucocytic mobilisation come into action with increased clearing of the
blood of bacteria.
In other cases, after a preparatory infection with a small dose of virulent staphylococci, the level of
leucocytes in the experimental animals and controls remained the same after the infection itself and the
blood and organs showed the same number of bacteria. The resistance developed, did not have, as far as
can be judged, the character of an antibacterial defence reaction. A further analysis of the phenomenon
is the subject of a further communication.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Ceskoslovenska
M I K R O B I O L O G I E
rocnik 1. (1956) - c. 1
O transglukosidacni cinnosti enzymatickeho preparatu plisne
Aspergillus niger
MIKULA$ BURGER a KAREL BERAN
i' eskoslovenska akademie vcd, Biologicky ustav, mikrobiologicke oddcleni, Praha
Peditel ustavu akademik Ivan Malek
Doslo 28. 9. 1955
Inkubujeme-li kultivacni kapalinu nebo extrakt kultury Aspergillus niger s malto-
sou, dochazi vedle hydrolysy maltosy k tvorbe nekterych oligosacharidu (Pan a j.,
1950, 1951). Jsou charakteristicke tim, ie obsahuji 1,6-glukopyranosove vazby
(panosa, isomaltosa). Mimo to vznika obvykle jeste stopa maltotriosy (Burger,
Beran 1956 a, b).
Je jeste malo faktu k disposici, aby bylo molno rici, jakym mechanismem tyto
produkty vznikaji. Objasneni tohoto mechanismu ma vyznam pro provozni
pouziti uvedenych preparatu, ponevadz tyto oligosacharidy vznikaji i pri hydrolyse
skrobu v provozu. Vyreseni tohoto problemu ma tez vyznam pro poznani nekterych
zakladnich otazek souvisicich s interakci substratu s enzymem pri hydrolyse poly-
a oligosacharidfi.
Dues uz vime, ze tvorba techto oligosacharidii probiha transglukosidaci, t. j. prena-
senim glukosoveho zbytku z maltosy, resp. skrobu na prislusny akceptor (maltosu,
glukosu, pripadne jine; Pan, Nicholson a Kolachov 1952). Je zajimave, ze Tada
oligosacharidu mimo maltosu v pokusech Pana a spolupracovniku neslouzila jako
substrat pro tvorbu isomaltosy, resp. vyssich oligosacharidu s 1,6-glukopyranosovou
vazbou (Pan, Nicholson, Kolachov 1952).
Je ukolem teto prate zjistit, zda se z nekterych latek po kratkodobe i dlouhodobe
inkubaci s preparatem A. niger tvori redukujici oligosacharidy s 1,6-glukopyrano-
sovou vazbou.
Metodika
Pouzite enzymaticke preparaty. K pokusum jsme poukili enzymatickeho preparatu z kultury plisn6
Aspergillus niger. PFipravu kaltur na otrubach a extrakei enzyme z tcchto kultur jsme popsali jik dfive
(Burger a Boran 1956a). Charakteristickou vlastnosti tohoto preparatu je, ke obsahuje velmi vysokou
maltasovou ak';ivitu.
Pracovni postup. Jednotlive substraty jsme inkubovali enzymatickym preparatem 75 minut a 18 hodin
pii 30?C. Celkovy objem inkabovane smbsi civil 1 ml a obsahoval: 3 %substratu v konecne koncentraci,
0,3 ml roztoku enzymu, acetatovy pufr o konecne koncentraci 6,5.10-2 M apH 4,5, pi?ipadne i glukosu
o konecne koncentraci 0,3 ?o. Glukosu jsme k substratum piidavali jako mokny akceptor. Aby nedoslo
k narustu bchem inkubace, piidali jsme k inkubovane smesi nckolik kapek toluenu. Enzymatickou
cinnost jsme zastavili ponokenim zkumavky do vrouci vodni Lazne na 5 minut. Ze vzorku jsme nakapali
20 Ed na chromatograficky papir Whatman C. 1.
Analyticke metody. Vznikle produkty inkubace jsme zjilfovali chromatografickou metodou podle
Greena a Stonea (1952), kterou jsme upravili. Jako standardu jsme poukili vzorku maltosy po inkubaci
s enzymatickym preparatem A. niger, jehok slokeni cukru je nam zname (Burger a Beran 1956b).
V obrazcich je oznacovan S1.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Vysledky
t inek enzymatickeho preparatu na razne oligosacharidy
Na obr. 1 je uvedena chromatograficka analysa produkta vzniklych po 75minu-
tove inkubaci enzymatickeho preparatu s maltosou, sacharosou, laktosou, rafinosou,
a cellobiosou. Behem teto doby nastala hydrolysa uvedenych substrata do rozli6-
n6ho stupne. U rafinosy je videt, ie odgtepovanf fruktosy probfha intensivneji nei
hydrolysa melibiosy. Skvrna rafinosy a sacharosy vznika na papffe zfejme po
hydrolyse techto cukra behem vyvolavanf chromatogramu. U maltosy je zfetelna
tvorba panosy, isomaltosy, u cellobiosy je taktei zfetelna tvorba isomaltosy a dalhfho
produktu, ktery se na papffe umistuje mezi maltotriosu a panosu. U ostatnfch
oligosacharida se netvofil iadny redukujfcf cukr. Jelikoi laktosa se umisfuje pouii-
tym postupem vyvijeni chromatogramu stejne jako isomaltosa, maieme o tomto
oligosacharidu ffci, ie netvoff vyggi redukujici oligosacharidy.
Obr. 2 ukazuje stay po 18 hodinach inkubace. Maltosa a cellobiosa jsou jii prak-
ticky fiplne hydrolysovany. Panosa a neidentifikovany oligosacharid vznikly z cello-
biosy jsou taktei odbourany a zbyva jen isomaltosa.
NO
G
T
IM
S2 a b c d
SI
MM MM SS MG MG S,
S
G G
Obr. 3. 1Jcinek enzymatickeho preparatu A. niger Obr. 4. YJcinek enzymatickeho preparatu A.
na trehalosu. niger na methylmannosu a methylglukosu.
Obr. 3. S2 = vzorek trehalosy, a = trehalosa s glukosou po 75 minutach inkubace, b = treha-
losa po 75 minutech inkubace, c = trehalosa s glukosou po 18 hodinach inkubace, d = trehalosa po
18 hodinach inkubace, G = glukosa, M = maltosa, T = trehalosa, IM = isomaltosa, P = panosa.
Obr. 4. S2 =vzorek methylmannosy, MM = methylmannosa, MM + G = methylmannosa a glukosou,
S3 = vzorek methylglukosy, MG = methylglukosa, MG + G = methylglukosa a glukosou, Ma = mannosa,
G = glukosa, M = maltosa, IM = isomaltosa, P = panosa.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Ani po teto dobe neskyta rafinosa, resp. melibiosa, laktosa a sacharosa redukujici
oligosacharidy s 1,6-glukopyranosovou vazbou podobne tem, ktere vznikly z maltosy.
Chromatogram dale ukazuje, ie z maltosy a cellobiosy vznikly stopy oligosacha-
ridu, ktere jsou na papire umisteny mezi maltosou, resp. cellobiosou a isomaltosou.
Jsou to pravdepodobne oligosacharidy s jinou nei 1,4, resp. s 1,6-glukopyranosovou
vazbou, jei bude nutno jeste stanovit.
Pokud jde o rafinosu, laktosu a sacharosu, potvrzuji nase nalezy vysledky Pana
a spolupracovniku (Pan, Nicholson a Kolachov 1952), kteri taktei nenalezli reduku-
jici oligosacharidy po inkubaci kultivaeni tekutiny A. niger s vyse uvedenymi
cukry. Pokud jde o cellobiosu, rozchazi se nase vysledky s nalezy uvedenych autorn,
kteri nenasli iadny oligosacharid po inkubaci cellobiosy s kultivaeni tekutinou
A. niger (Pan, Nicholson a Kolachov 1952).
Na obr. 3 jsou uvedeny vysledky po inkubaci trehalosy (c -D-glukopyranosyl-
a-D-glukopyranosa) s enzymatickem preparatem A. niger.
Tei u tohoto oligosacharidu nedoslo k tvorbe noveho produktu mimo glukosu.
Jak je patrno z obrazku, trehalosa dava skvrnu mezi maltosou a isomaltosou. Jako
neredukujici oligosacharid vyredukovala stfibro po piedbeine hydrolyse na papire
behem vyvolavani chromatogramu. Obr. 3 ukazuje, ie i po 18 hodinach byla treha-
losa hydrolysovana jen z male casti. Stopy fruktosy a pentos na chromatogramu
pochazeji z enzymatickeho preparatu.
Ucinek enzymatickeho preparatu na nektere heterosacharidy
Dall pokusy se tykaly ucinku enzymatickeho preparatu A. niger na methyl-a-D-
glukosu, methyl-oc-D-mannosu a glukosu-l-fosfat. Vysledky jsou uvedeny
v obr. 4 a 5.
S2 d e
Obr. 5. lNinek enzymatickeho preparatu A. niger na glukosa-1-fosfat. a = glukosa-1-fosfat po 75 minu-
tach inkubace, b = glukosa-1-fosfat s glukosou po 75 minutach inkubace, c = enzymaticky preparat
po 75 minutach inkubace, S2 = vzorek glukosa -1-fosfatu, d = glukosa-1-fosfat po 18 hodinach inkubace,
e = glukosa-l-fosfat s glukosou po 18 hodinach inkubace, f = enzymaticky preparat po 18 hodinach
inkubace.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Jak obr. 4 ukazuje, jsou vysledky obdobn6 tem, jei jsou uvedeny v pfedeglych
pokusech. Behem 18 hodin doglo k hydrolyse methyl-glukosy. K tvorb6 oligo-
sacharida vAak ani po teto dob6 nedoglo. Obr. 4 ukazuje tei, ie methyl-mannosa byla
hydrolysovana jen ve stopovem mnoistvi.
Stejn6 vysledky jsme obrdieli i ph inkubaci glukosa-1-fosfatu s enzymatickym
preparatem (obr. 5). Ani po 18 hodinach nedoglo k tvorb6 noveho produktu krom6
glukosy. Ani hydrolysa glukosy-l-fosfatu nebyla za nagich pokusnych podminek
uplna.
CSinek enzymatickeho preparatu na glukosu
V pfedchazejicich pokusech jsme sledovali pfenos glukosoveho radikalu z holo-
nebo z heterosida na uhlohydratovy akceptor.
V dalhich pokusech jsme cht5li zjistit, zda dochazi k syntese uvedenych oligosa-
charida tei pfimo z glukosy. Protoie jsme pfedpokladali, ie pfipadna syntesa zde
bude probihat jako zvrat hydrolytick6 reakce, upravili jsme pokusn6 podminky tak,
aby synteticka reakce mohla probehnout co nejdale. Proto jsme sni ili aktivni
koncentraci vody ptidanim nadmerneho mnoistvi glukosy, reap. pfidanim glycerinu
k reak6ni smesi. KoneCna koncentrace glukosy 5inila: 5, 10, 30, 40, 50 a 60 %. Glu-
kosa tedy byla v reakCni smesi substratem, akceptorem a mimo to v nadmernych
koncentracich odnimala ze smesi vodu. Jinak byly podminky inkubace stejn6 jako
v pfedeglych pokusech.
Na rozdil od pfedeglych pokusa jsme v tomto pfipade nanaseli na chromatogra-
ficky papir po 10, u1 vzorku. Vysledky po 18 hodinach inkubace jsou uvedeny
na obr. 6 a 7.
Obr. 6 ukazuje, le za nagich pokusnych podminek doglo k syntese dvou oligosacha-
rida z glukosy, a to maltosy a isomaltosy. Je nutno si vAimnout, ie na rozdil od
maltosy, ktera se utvorila jen pfi vy6gich koncentracich glukosy (od 30%), isomaltosa
se utvofila jii pri 5 a 10% glukosy ve smesi.
Chromatogram po 150 minutach inkubace poskytoval obdobny obraz jako po
18 hodinach s tim rozdilem, ie mnoistvi utvofenych produkta bylo mensi.
Na obr. 7 jsou uvedeny, vedle inkubovanych smesi, kontroly roztoka glukosy
ve stejnych koncentracich jako v inkubovanych smesich. Obr. 7 dokazuje tedy, ie
vznikl6 oligosacharidy se utvofily enzymatickou syntesou a nebyly pfitomny ve
vzorcich glukosy jako neCistoty.
Disku8e
V nsAich pfedeglych pracich uvadime n6kolik skuteCnosti, ktere dokazuji, ie
tvorba isomaltosy a panosy pri inkubaci maltosy enzymatickym preparatem
A. niger neni vysledkem einnosti zvla?tni transglukosidasy, nybri ie vznik uvede-
nych oligosacharida z maltosy katalysuje maltasa (Burger a Beran 1954, 1956b).
0 maltase je vAak zname, ie hydrolysuje take fadu substrata, u kterych jsme zde
nezjistili tvorbu oligosacharida (Summer a Myrback 1950) - (na pi. methylglukosa
a trehalosa). Vznika, otazka, prof u techto substrata nedoglo za nagich pokusnych
podminek k tvorbe uvedenych oligosacharida. Je znamo, a na nasich chromato-
gramech je to tei vystiin5 pfedvedeno, ie uvedeny substraty jsou ve srovnani
s maltosou mnohem pomaleji hydrolysovany maltasou. Z toho vyplyva, le afinita
maltasy vaCi na pi'. trehalose a methylglukose je ve srovnani s afinitou vaCi maltose
mnohem mend. Totei zjistime, porovname-Ii afinitu maltasy vaCi uvedenym
substratum a vaCi vod6. TransglukosidaCni produkty katalysovan6 maltasou mohou
v6ak vzniknout jen v pfipad6, ie v systemu je pritomen akceptor majici dostate&e
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
vetsi afinitu k maltase nez voda. Je zrejme, ze trehalosa a methylglukosa tuto afinitu
nemaji. Ani glukosa nemohia byt v nasich pokusech akceptorem, jelikoi jeji kon-
centrace byla v roztoku nizka.
Zajimava je tvorba isomaltosy z cellobiosy, protoie je mozno z tohoto faktu pred-
pokladat, ze se v tomto pfiklade isomaltosa tvofi obdobnym, pripadne stejnym
mechanismem jako z maltosy. Nemame vsak dalsi pokusy k disposici, abychom
mohli tuto domnenku potvrdit.
Pokud jde o sacharosu, je zrejme, ie hydrolysa probehla pomoci "invertasy
(13-fruktosidasy) a nemohly zde tedy vzniknout redukujici oligosacharidy, ktere
vznikaji ph hydrolyse maltosy (Bealing a Bacon 1953).
Je nutno zduraznit, ie nami pouiitou metodou (ctyrnasobne vyvijeni chromato-
gramu) nelze bezpecne odkryt oligosacharidy majici v molekule vice nez etyfi,
resp. pet glukosovych zbytku. Proto tvorbu vyssich sacharidu v nasich pokusech
nelze vyloucit.
Pokusy, kde jsme inkubovali ruzne mnozstvi glukosy, dokazaly, ie nami studo-
vane enzymaticke preparaty mohou resyntetisovat isomaltosu z glukosy a je-li
koncentrace vody sniiena na dostatecnou mez, probiha take resyntesa maltosy.
Tvorba isomaltosy neprobihala sekundarne z maltosy, o semi svedci skutecnost,
ie ph nizsi koncentraci glukosy (od 5 %) se utvofila pouze isomaltosa, ale zadna
maltosa. Z Who vyplyva, ie enzymaticky preparat A. niger katalysuje syntesu
isomaltosy nejen cestou transglukosidacni:
maltosa + glukosa isomaltosa + glukosa
ale tek na zaklade rovnice:
glukosa + glukosa isomaltosa.
Vypoety nam ukazaly, ze tyto reakce jsou termodynamicky mozne, bereme-li
v uvahu, ze isomaltosa resp. maltosa se utvofila v mnoistvi vice nez tisickrit men-
sim, nez byla koncentrace glukosy.
Souhrn
Sledovalijsme tvorbu redukujicich oligosacharidu majicich 1,6-glukopyranosovou
vazbu (isomaltosa a panosa) ph inkubaci enzymatickeho extraktu plisne A. niger
s roztoky ruznych oligosacharidu a ruzne koncentrovane glukosy. Dospeli jsme
k tomto zaverum:
1. Na maltose se tvofi jak isomaltosa tak i panosa ve znaenem mnoistvi. PH delsi
inkubaci se hromadi jen isomaltosa.
2. Na cellobiose se tvori isomaltosa a neznamy oligosacharid, ktery leii mezi
maltotriosou a panosou.
3. Vyse uvedene oligosacharidy se netvori za nasich pokusnych podminek ph
inkubaci preparatu s roztoky: trehalosy, rafinosy, laktosy, sacharosy, methyl-
mannosy, methyl-glukosy a glukosa-l-fosfatu.
4. Ph inkubaci koncentrovanejsich roztoku glukosy je resyntetisovana isomal-
tosa (od 5% glukosy) a maltosa (od 30% glukosy).
5. Nase vysledky dokazuji, ze tvorba redukujicich oligosacharidu s 1,6-gluko-
pyranosovymi vazbami mule probihat vedle transglukosidaenich reakci z oligo-
sacharidu tei resyntesou z glukosy.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Akademiku I. Mblkovi dbkujeme za zhjem a pfipominky pH provhdbni teto pncce. Za peblivou
technickou spoluprdci dbkujeme E. Masnerov6.
Liter atura
Bealing, F. Y., Bacon, I. S. D.: The action of mould enzymes on sucrose. Biochem J. 53 : 277, 1953.
Burger, M., Beran, K.: K otdzce mechanismu hydrolysy dextrine pl1s71ovgmi enzymatickymi prepardty.
Chem. listy 48 : 1395, 1954.
Burger, M., Beran, K.: 0 mechanismu Oinku maltdsy plisnd Aspergillus niger I. Vliv teploty na aktivaci
hydrolysy.fkrobu pl18A0Vymi, enzymatickymi prepardty. Chem. listy 50 : 133, 1956a.
Burger, M., Beran, K.: 0 mechanismu iilinku maltdsy pli8n6A8pergillus niger II. Tran8glukosida5ni
reakce. Chem. listy 50, 1956b (V tisku).
Green, S. R., Stone, I.: Fermentability of Wort trisaccharide a factor in variable attenuations. Wallerstein
Lab. Comm. 51 : 347, 1952.
Pan, S. C., Andreasen, A. A., Kolachov, P.: Enzymic conversion of maltose into unfermentable carbo-
hydrate. Science 112: 115, 1950.
Pan, S. C., Nicholson, L. W., Kolachov, P.: Isolation of a crystalline trisacharide from unfermentable
carbohydrate produced. J. Am. Chem. Soc. 73 : 2547, 1951.
Pan, S. C., Nicholson, L. W., Kolachov, P.: Enzymic synthesis of oligosacharides - a transglucosidation.
Arch. Biochem. Biophys 42 : 406, 1952.
Summer, J. B., Myrbick, K.: The enzymes. New York 1950.
0 TpaxcrJIloxo313RauxoHHoil geHTeJIbHOCTH aH3I4MaTwiecxoro npenapaTa
IIJIecenn Aspergillus niger
M. Bypeep u K. Bepan
Pe310Me
Mb1 ncCJIeAOBaJtn o6pa3OBaHHe B0CCTaHaBJIHBaIou~1X onxrocaxapnAoB, o6Jlagaiou{ax 1,6-rnloxo-
nnpaH030B0l CBH3bIO (H3oMarnbT03a H naHo3a), npH HHKy6aqnn 3H3HMaTH'IecHoro 3HCTpaHTa
nJleceHF A. niger c pacTBOpaMa pa3JIHiIHux oTlnrocaxapHAOB H pa3JIH4HMX KOHI[eHTpaIu4 t rJno-
Ho3u. Barrio yCTaHOBJIeHO, gITO:
Ha MaJIbTO3e o6pa3yI0TCH B 3HaLIHTeJIbHOM MoJiJ4geCTBe Has H30MaJIbT03a, TaK 14 naH03a. npu
60JIee AJIHTeJIbHOrl HHKy6agan HaKonnfieTCH TOJIbKo naoMaJIbTO3a.
Ha I[eJ1Jlo6no3e 06pa3yIOTCH 1430MaJIbT03a H HeH3BeCTHLIfI oJIllrocaxap1A, pacnoJloa eHHblll
B XpoMaTOI'paMMe Memgy MaJIbT0TpI030111 n naHOBot.
BbIIIIeHa3BaHHbie OJIHrocaxapnAM He 06pa3yIOTCH nPH HHHy6al;nn npenapaTa c paCTBOpaMH
TperaJloau, pa4nlHo3bl, JIaHT03uI, caxapo3bI, McTHJI-MaHHo3b1, McTHJI-rJIIOK03bi H rJ1toKoaa-1-(oc4)aTa.
IIpH HHxy6al1Hn B 6oJlee HOHIJeHTpHpOBaHHUX paCTBOpax rJIIoKo3bI peCIHTeTn3HpyeTCH H30-
MaJIbT03a (Ha`iHHan c 5% rJuono3u) H Ma3IbTO3a (HaiIHHaH c 3o %).
P03yJIbTaTbl HaIIInX nCCJ1eA0BaHll1 fo1a3bIBa1OT, `ITO o6pa3OB3Hlle BOCCTcHaBJIHBaIOIUHX 03114r0-
caxapl49oB c 1,6-rJnosonnpano3osbIMH CBH3HMH MOHfeT, - apoMe peaKWill TpaHcrJI1oKo31AagmH
H3 oJlnrocaxap1AoB, - IlpoTesaTh H B BHAe pecnHTe3Hp0sannH 113 r3noKoau.
On the Transglucosidational Activity of an Enzymatic Preparations of the Fungus
Aspergillus niger
M. Burger and K. Beran
Summary
A study was made of the formation of reducing oligosaccharides containing a 1,6-glucopyranose link
(isomaltose and panose) on incubation of enzymatic extract of the fungus Aspergillus niger with solu-
tions of various oligosaccharides and various concentrations of glucose. The findings were as follows:
Both isomaltose and panose are formed on maltose in striking amounts. With longer incubation only
isomaltose accumulates.
On cellobiose isomaltose is formed, together with an unknown oligosaccharide which lies on the
chromatogram between maltotriose and panose.
The above-mentioned oligosaccharides are not formed on incubating the preparation with solutions
of trehalose, raffinose, lactose, saccharose, methyl-mannose, methyl-glucose and glucose-l-phosphate.
On incubating in more concentrated solutions of glucose, isomaltose and maltose are resynthesised.
(from 5 % and 30 % glucose respectively).
These results show that the formation of reducing oligosaccharides with a 1,6-glucopyranose link may
also take place, in addition to transglucosidational reactions from oligosaccharides, by resynthesis from
glucose.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
CeskosZovenska
M I K R O B I O L O G I E
ro8nik 1. (1956) - 6. 1
Proteolyticke enzymy aktinomycety Streptomyces griseus. H.
Vliv povahy a koncentrace dusiku na sekreci proteasy
JIM CHALOUPKA
Nskoslovenska akademie vSd, Biologicky ustav, mikrobiologicke odd6leni, Praha
1editel ustavu akademik Ivan Malek
Dlouhou dobu nebyla jasna otazka, zda proteasy mikroorganismu jsou vylueo-
vany do prostfedi v dusledku aktivnich zivotnich pochodn nebo zda pasivne difun-
duji z autolysujicich bunek. Dnes se zda, ie alespon ve vetsine pripadu vylucuji
proteasy jeste mlade, mnoiici se bunky (Virtanen a Tarnanen 1932, Birch-Hitschfeld
1940, Gorini a Lanzavecchia 1954). Neni vsak dosud vyresena otazka o vyznamu
mimobunecnych proteas anaerobnich klostridii, aktivovanych cysteinem, o nichi
Maschmann (1938) soudi, ie difunduji do prostiedi v dusledku autolysy na rozdil
od kolagenas, ktere jsou vylucovany v prubehu mnoieni kultury.
Velmi sloiitou je otazka vlivu slozeni iivneho prostfedi, pfedevsim povahy
a obsahu dusiku na sekreci proteas. Zda se, ze v tomto ohledu neexistuje nejaka
obecne platna zakonitost a ie jednotlive skupiny mikroorganismu nebo i jednotlive
druhy reaguji ruzne. Sporulujici bakterie tvoii proteasy, predevsim v piitomnosti
vysokych koncentraci dusiku v pude (Hoogerheide a Langhery 1951, Imseneckij
a Kasatkina 1954), anerobni klostridie vyiaduji dokonce nenastepenou bilkovinu
(Mantejfel 1941), na peptidech k produkci nedochazi. Plisne vylueuji proteasy pouze
na organicky vazanem dusiku, aktinomycety i na dusienanech a amonnych solich
(Dion 1950).
Velmi nejasna je otazka vlivu koncentrace dusiku v iivnem prostfedi (respektive
jeho pomeru k uhliku) na tvorbu proteas. Vysoka koncentrace dusiku, ktera je podle
nekterych autorfi nezbytn, pro tvorbu proteasy, nemusi byt vidy vhodna. Guntel-
berg (1954) si povsiml, ie Bacillus subtilis tvoTi se stoupajici koncentraci dusiku
vice proteasy jen do ureite hranice. Potom vsak hladina enzymu klesa, i kdyi se
mnozstvi bakterii nadale zvysuje. Na obdobny zjev narazil i Dion (1950), ktery
zjistil, ie za ur6itou koncentraci dusiku v mediu se poeina mnozstvi proteasy vylu-
eovane plisni Gliocladium roseum sniiovat. Nesledoval vsak narust kultury a tak
jeho nalez nevi moino hodnotit. Je zajimave, ie aktivita proteasy v bunkach je do
znacne miry nezavisla na obsahu dusiku v prostfedi i v bunkach. Plati to jak pro
proteolyticke, tak i pro neproteolyticke mikroorganismy (Virtanen a Winkler 1949,
Virtanen a Kokkola 1950).
Stejne nejasna je i uloha cukerne sloiky iivne pudy pfi tvorbe a sekreci proteas
mikroorganismy. Pritomnost vetsich koncentraci uhlohydratu brzdi podle nekterych
autoru (Hoogerheide a Langhery 1951) tvorbu proteasy sporulujicimi bacily. Podle
jinych (Chopra 1945) nebrzdi pTitomnost cukrti vlastni tvorbu enzymu, pouze bran
jeho sekreci do prostfedi a pusobi jeho hromaden v bunkach. U nekterych mikro-
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
organismu, na pfiklad u Bacillus lique/aciens (Fukumoto a Yamamoto 1952)
a u plisni (Dion 1950) je naopak ptitomnost cukerne sloiky nutna pro produkci
proteasy.
V teto praci jsme studovali podminky, pfedevAim vliv dusikate vyiivy, za nichi
dochazi k sekreci enzymu do prostiedi. Proteasa nam slouiila jako model, na kterem
jsme iesili otazky vztahu mezi organismem a vnej?im prostiedim, v danem pfipade
mezi piitomnosti resp. nepfitomnosti specifickeho substratu a vylu6ovanim enzymu.
Kultura. Pracovali jsme s prumyslovym kmenem Streptomycea griseus. Ph praci jsme vyehazeli
z konserv (5. generate) uchovavanych na Aikmam bramborovgm agaru pii 5 ?C.
2ivne pudy. Aktinomycetu jsme kultivovali na Waksmanovy puda B (dale WB), obsahujici pepton
a glukosu, jejichi pomgr jsme v jednotlivych pokusech manili.
Jako zdroje dusiku jsme pouzivali taxi fosfore6nanu amonnaho, zelatiny a hydrolysatu'celatiny. Ph
piiprav6 hydrolysatu'zelatiny jsme postupovali takto: 50 g zelatiny jsme rozpustili za stalgho michani
v 450 ml horke destilovana vody. Po rozputt6ni jsme upravili pH 1 N-HC1 na 1,1 a pfidali roztok 15 mg
pepsinu (V(TFB). Smgs jsme ulohiili na 18 hodin do thermostatu pfi 37?C. Potom jsme pH upravili
6 N-NaOH na 7,6, pfidali roztok 15 mg krystal. trypsinu (V(TFB) a ulo ili na 6 hodin do thermostatu
pii 37?C. fast takto piipravengho enzymatickeho hydrolysatu jsme dale vaiili s kyselinou sfrovou
(300 ml hyd -olysatu x-60 ml 10 N-HZSO4) 24 hodiny pod zpStnym chladieem. Ionty SO"* jsme odstranili
phdanim ekvivalentniho mnoristvi Ba (OH)2. 8 H2O. Roztok jsme nepatrna okyselili kyselinou sirovou,
abychom odstranili zbytek eventualn6 piitomnSch iontiu Ba?'.
Analyticke metody. Proteolytickou aktivitu jsme stanovili Ansonovou metodou na kaseinovgm
substrata (Anson 1938) v uprav6 popsan6 v piedchozi praci (Chaloupka 1955a). V kultiva6ni tekutiny
se nam nepodafilo prokazat piitomnost enzymogenu (Chaloupka 1955b).
Suhinu jsme stanovili v 5,0 ml kultiva8ni tekutiny. Mycel jsme po odstiedgni proplachli vodou a sugili
48 hodin pii 105?C. V ngkterych pokusech jsme misto suliny stanovili obsah mikrobnich bilkovin podle
Sticklanda (1951).
pH v kultivaeni tekutiny jsme prub6in6 sledovali bromthymolovou modii a kresolovou 6erveni
s pouiitim komparatoru.
Barveni prepardtu. Preparaty jsme barvili podle Grama v Novyho modifikaei.
Pracovni poatup. 2ivn6 pudy, piipraven6 obmgnou jednotliv frch slozek Waksmanovy pAdy (WB),
jsme rozlili po 100 ml do 500 ml varn fth bangk Sial. Sterilovali jsme dvakrat 115?C. Baiiky jsme oako-
vali jednak sporov frm inokulem, jednak vegetativnlm inokulem 48 hodin star fm, vyrostl f>m na pads WB
na tiepaece. Bafiky jsme po naoa kovani inkubovali na tiepaace (96 kmitu/min., d6lka kyvu 9,8 cm) ph
26 az 27?C. V f voj kultury byl pfi poutiti vegetativniho inokula pongkud rychlejAi a vf'sledky vyrovna-
n6jMi. Proto jsme ve vkttiin6 pokusiu pouzivali piedevMim tohoto zpusobu o6kovani. Kaidf' den jsme
steriln6 odebirali 6 ai 7 ml ffiivnaho prostiedi. V 5,0 ml jsme stanovili obsah suliny (nebo bilkovinu);
2,0 ml svrchni tekutiny jsme zredili boratovym pufrem o pH 8,3 a stanovili proteolytickou aktivitu.
Ve zbytku svrchni tekutiny jsme stanovili pH a ze zbytku kultiva6ni tekutiny jsme piipravili preparat.
Namgien6 hodnoty proteolytick6 aktivity jsou priu ngrem ze 6tyi= stanoveni, hodnoty sut;iny, bilkovin
a pH jsou prum6rem ze dvou vzorkiu. Vysledky piedstavuji typick6 hodnoty z iady reprodukovanSch
pokusu.
Vysledky
Prvni pokusy jsme konali na peptonovych pudach s koncentraci peptonu od 0,2 %
do 2,0 %. Ve vAech pokusech jsme zjistili nejvysgi proteolytickou aktivitu na pro-
stiedich s nizkym obsahem dusiku; na prostfedich s 2 % peptonu byla vidy nej-
niifi, i kdyi narust byl na techto nejvetei. Vysledky jednoho typickeho pokusu jsou
zachyceny na obr. 1. Nizka aktivita na pudach s vysokou koncentraci peptonu
mule byt zpusobena temito dvema duvody: a) pepton obsahuje inhibitor proteasy,
ktery podstatne sniiuje jejI aktivitu na pudach-bohatych peptonem; b) na pudach
s nizkou koncentraci dusiku dochazi k vetsimu vylu6ovani proteasy.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Prvni moinost (a) jsme vyloueili pokusem, pfi
nemi jsme smisili roztok pie&steneho enzymu se
stejnym objemem vody, 1%, 2% a 4% vodnym
roztokem peptonu. Po 10 min. stani pri pokojove
teplote jsme stanovili aktivitu. Z tabulky 1 je
ziejme, ie k inhibici proteasy roztokem peptonu
nedoslo.
Zjisiovali jsme dale, zda by bylo moino zvyse-
nou sekreci enzymu na prostredich s nizkym obsa-
hem dusiku vysvetlit jako Galeovu kompensa6ni
% peptonu
Aktivita
H2O
59,5
0,5
62,0
1,0
61,0
2,0
58,0
reakci vzhledem k nepriznivemu pH (Gale a Epps 1942, Gale 1952). PH kultivaci
aktinomycety na prostiedi s 1,5 % glukosy a 0,2 ai 0,5 % peptonu dochazi totii
120
100
80
60
40
20
Obr. 1. Vliv koncentrace peptonu na vylu5ovani
proteasy.
% peptonu: A = 0,5, B = 1,0, C = 2,0; koncen-
trace glukosy = 1,5 %.
Osa x = dny kultivace. - Osa
aktivita v a. 10-2
Obr. 2. Vliv koncentrace hydrolysatu zelatiny
na vylueovG,ni proteasy.
% hydrolysatu: A = 0,5, B = 1,0, C = 2,0;
koncentrace glukosy = 1,5 %.
y = sugina v mg/10 ml kultivalni tekutiny (dolni cast), proteolyticka
mekv tyrosinu na 1,0 ml kultivacni tekutiny (horni east).
k dosti zna6nemu poklesu pH - i pod 6,0. Protoie optimalni pH proteasy je pii
alkalickem pH (7,5 ai 8,6), je jeji aktivita v prostiedi niisi nei pri optimalnim pH.
N6ktere mikroorganismy vyrovnavaji podle Galea a spolupracovniku toto sniieni
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
enzymaticke aktivity vet?f produkcf enzymu. Ovefovali jsme Si proto tuto moinost
i v nagem pfpade a vyjadfili jsme v tabulce 2 proteolytickou aktivitu z pokusu
zachyceneho na grafu 1, jak v ,absolutni" hodnote, t. j. pfi jejfm optimalnfm pH,
tak i v jeji ,aktubini" hodnote, t. j. v aktivity, kterou enzym phi nam6fenem pH kulti-
va6ni tekutiny skute&6 ma.
peptonu
Dny
0,5 I
1,0 I 2,0
akt. a. abs. a.
akt. a.
abs. a. I akt. a. abs. a.
1
31,5
34,3
22,9 I
26,1 22,5 22,5
2
81,9
116,5
88,3
118,5 30,6 33,5
3
171,9
191,0
132,8
132,8 72,8 72,8
4
184,3
184,3
154,0
154,0 74 ,1 74,1
5
200,0
200,0
144,5
144,5 87,0 87,0
Obr. 3. Vliv koncentrace ielatiny na Obr. 4. Vliv koncentrace (NH4)2 HPO4 na
vyluLov4ni proteasy. vylu6ov6,ni proteasy.
% 3.elatiny: A = 0,5, B = 1,0, C = 2,0; koncentra- % fosforebnanu amonngho: A = 0,15, B = 0,6,
ce glukosy = 1,5 %. - Osa x = dny kultivace. C = 1,5. - % glukosy = 1,5.
Osa x = dny kultivace. - Osa y = mg bilkovin/10 ml kultiva5ni tekutiny (dolni bast), proteolyticki
aktivita v a. 10-$ mekv tyrosinu/1 ml kultivabni tekutiny (horni bast).
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Z tabulky 2 je patrna, ie zvysena vylucovani proteasy na prostredi s nizkym
obsahem peptonu neni moino vyloiit jako dusledek kompensaani reakee na pH.
I ,aktuAlni" proteolyticka aktivita byla nejvyssi na pudach chudych dusikem.
V dalsi aasti prate jsme si chteli overit, zda zjistenA zavislost plati i pri pouiiti
jinych zdroju dusiku. Pouiili jsme postupne enzymatickaho hydrolysatu ielatiny,
ielatiny (obsahujici 0,025 % hydrolysatu ielatiny jako startovni zdroj dusiku)
i anorganicky vazanaho dusiku - (NH4)2 HPO4. Ve vsech pokusech vylucovala
aktinomyceta do prostledi nejvice proteasy na pudach s nizkou koncentraci dusiku,
jak vyplyva z obr. 2, 3 a 4. Pomerne nejniisi sekrece proteasy jsme dosahli na pro-
stredi s ielatinou a hydrolysatem ielatiny, kde dodo rovnek v prubehu kultivace
k dosti znacna submersni sporulaci, na rozdil od peptonovych pud, na nichi dodo
k rozpadu mycelu a autolyse ui po tretim dnu kultivace.
Obr. 5. Vliv koncentrace glukosy na
vylueovani proteasy.
Obr. 6. Vliv ruzn6 dlouhych etepu ielatiny na
sekreci proteasy.
% glukosy: A = 0,5 B = 1,0, C = 2,0; kon- A = kratke stepy, B = dlouhe Wpy, C = bll-
centrace peptonu = 1 %. Proteolyticka aktivita kovina. Proteolyticka aktivita
v a. 10-3 mekv. v a. 10-2 mekv.
Osa x = dny kultivace. - Osa y = sulina v mg/10 ml kultivacni tekutiny (dolni cast). proteolyticka
aktivita tyrosinu/1,0 ml kultivacni tekutiny (horni cast).
Chtali jsme zjistit, zda mohou byt v techto pokusech namerena nisi hodnoty
.proteolyticka aktivity skresleny pritomnosti ielatiny jako substratu konkurujiciho
s kaseinem o povrch enzymu. Smisili jsme proto roztok piecistena proteasy jednak
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
s vodou (10 ml + 10 ml), jednak s roztokem 2 %ielatiny a stanovili proteasovou
aktivitu po 15 min., po 3 hodinach a po 48 hodinach uchovavani ph 27?. Vysledky
zachycuje tabulka 3, z ni je ztejme, ie k teto inhibici proteolyticke aktivity mule
dochizet pouze v poMteLnim ob-
Tabulka 3 dobi inkubace. Nizkou aktivitu
na pudach s ielatinou, resp. enzy-
bas Aktivita Gelatin matickym hydrolysatem ielatiny
H2O nevi tedy moino vysvetlit v tomto
smyslu.
15 min. 19,0 13,5 Dalsi nase pokusy mely zjistit,
3 hod. 17,8 15,5 zda k sekreci proteasy dochazi
48 hod. 13,8 15,7 v dusledku nedostatku dusiku
v pude nebo v dusledku vy6erpa-
ni jakehokoliv zdroje iivin, jehoi
koncentrace se stala kritickou. Tato druha eventualita byla dosti pravdepodobna,
protoie k nejintensivnejsimu vylucovani enzymu dochazi v nekterych pflpadech
ai ke konci kultivace, kdy se mycel ui nemnoii, ale autolysuje (Chaloupka 1955b).
Menili jsme proto koncentraci glukosy stejnym zpusobem jako v ptedchozich
pokusech dusik. Vysledek jednoho pokusu je znazornen na obr. 5. Celkovy obraz
v techto pokusech byl opaeny nei v ptedchozich. Nejvyssi sekrece proteasy nastala
v prostredi s nejvyssi koncentraci glukosy, kde byl i nejvetsi narust. Jeste ztetelneji
je to patrne z tabulky 4, v nii jsme srovnali vysledky nekolika pokusu.
Jsou v ni uvedeny hodnoty maximalni aktivity vztaiene na 1 mg maximalni
susiny resp. mikrobnich bilkovin, abychom ziskali obraz o vztahu mezi velikosti
sekrece a nirustem kultury.
Tabulka 4
P = pepton, H2 = hydrolysat ielatiny, i = ielatina, G = glukosa, B = bilkoviny, S = su?ina.
%
P/B
P/S
H22/S
22/S
G/S
G/S
0,2
4,40
0,5
2,19
2,40
1,17
1,75
1,76 ~
0,57
1,0
1,73
1,72
0,72
0,96
2,25
1,18
2,0
1,18
0,68
0,42
0,65
1,88
1,45
Pokusy je proto nutno hodnotit v tom smyslu, e na prostFedi s nizkym obsahem
zdroje dusiku dochazi ke specificke reakci organismu, projevujici se zvysenym vy-
lueovanim proteasy.
V posledni Msti prate jsme ptistoupili ke zjistovani vlivu povahy zdroje dusiku
(bilkovina, delsi peptidy, kratsi peptidy a aminokyseliny) na rust a sekreci proteasy.
Chteli jsme ziskat odpoved na otazku, zda nii9i produkce enzymu na pudach se
ielatinou, resp. hydrolysatem ielatiny nei na pudach s peptonem byla zpfisobena
delkou peptidickeho fetezce nebo specifickym aminokyselinovym sloienim ielatiny.
Ptipravili jsme proto WB pudu, obsahujici 1 % ielatiny, 1 % enzymatickeho hydro-
lysatu ielatiny a 1% kyseleho hydrolysatu ielatiny. 0 enzymatickem hydrolysatu
ielatiny (B) a ielatine (C) jsme zjistili jii pied tim, ie obsahuji delgi periodicke
tetezce nei v kyselem hydrolysatu ielatiny. Ke vsem pudam jsme pfidali 0, 025/0
enzymatickeho hydrolysitu ielatiny, aby aktinomyceta mela i na prostredi s bilko-
vinou asimilovatelny startovni zdroj dusiku. Vysledky jsou zachyceny na obr. 6.
V prubehu kultivace doslo k nejvet i sekreci proteasy na pude s kratkymi pepti-
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
dickymi stepy a aminokyselinami, k mensi na pude s delsimi stepy a k nejmensi na
prostredi s bilkovinou. Tato zavislost se opakovane potvrdila. Narest kultury
a prubeh pH byl ve vsech pfipadech piibliine tyi, jen na prostiedi se ielatinou byl
ponekud pomalejsi pokles susiny.
Naprosto odlisny byl vgak mikroskopicky obraz. Na prostfedi se zelatinou doslo
v prubehu kultivace jii druhy den k mohutne submersni sporulaci, na prostiedi
s enzymatickym hydrolysatem ielatiny byla sporulace men"si a na pude s kyselym
hydrolysatm nedoMlo ke sporulaci vubec, pouze k fragmentaci a autolyse mycelu
(obr. 7, 8, 9, 10).
Diskuse
Sekrece proteasy aktinomycetou Streptomyces griseus je podle nasich experi-
mentalnich vysledke podminena nebo ovlivnena predevsim temito dvema aktory:
Prvym je nedostatek dusiku v pude; druha skupina faktoru je mene vyhranena.
Muieme vsak fici, ie za urcitych podminek faktory, ktere urychluji nebo vyvolavaji
autolysu, zvysuji sekreci enzymu.
Nedostatek dusiku nebo nespravny pomer C > N se projevuje vylueovanim vel-
keho mnoistvi proteasy, jejii hladina v kultivacni tekutiny prevysuje hladinu
enzymu na pudach bohatych dusikem nejen relativne (t. j. vzhledem k mnoistvi
susiny), ale ve vetsine pfipadu i absolutne. Tato zavislost plati pro vsechny zdroje
dusiku nami studovane: pepton, ielatinu, enzymaticky hydrolysat ielatiny a fosfo-
recnan amonny. Vylucovani probiha na pudach chudych dusikem i za kyseleho pH
a pfi rustu kultury, na bohatych pudach predevsim v obdobi autolysy mycelu a za
alkalickeho pH. Zvysena sekrece enzymu na pudach s nizkou koncentraci dusiku by
mohla byt vyvolana predevsim temito devody:
a) pH kultivacni tekutiny s nizkym obsahem dusiku je pfi kultivaci nizke, avsak
optimalni pH enzymu je na alkalicke strane. Mule proto jit o kompensacni reakci,
podobnou te, kterou objevil Gale (1952).
b) Sekrece je zpesobena urychlenim autolysy v desledku vycerpani jednoho
(jakehokoliv) zdroje iivin.
c) Pouiita dusikata iivina mule obsahovat inhibitor proteasy, ktery sniiuje jeji
aktivitu. Nizka aktivita na prostfedich s vysokou koncentraci dusiku by tedy byla
zpusobena inhibici enzymu, ne jeho malou sekreci.
d) Vysoka aktivita proteasy na prostfedich chudych dusikem je vyvolana zvy-
senym vylueovanim enzymu. Je dusledkem prizpusobite reakce organismu, ktery
reaguje na sniieni pfitoku dusikatych iivin zvysenou sekreci piislusneho enzymu.
Prvni moinost (a) se nepotvrdila. I kdyi vyjadrime proteolytickou aktivitu v jeji
,,aktualni" hodnote, dostaneme prakticky tutei zavislost mezi koncentraci dusika-
teho zdroje a hladinou enzymu, jako pH jejim vyjadieni v ,absolutni" hodnote.
Rovnei druha eventualita (b) nemMe mit rozhodujici vyznam (obr. 5). PH kulti-
vaci na prostiedi s reznou koncentraci glukosy byla nejvyssi produkee proteasy na
pude s nejvyssim obsahem cukru, kde byl i nejvetsi narust - vysledek tedy naprosto
opacny nei na pudach s rfiznou koncentraci dusiku. Ti?eti moinost jsme vyloucili
pokusem, zachycenym v tabulce 1. Pritomnost inhibitoru se nepodafilo prokazat.
Jako nejpravdepodobnejsi tedy zustava moinost ctvrta (d), ie totii zvysena
produkee proteasy je specifickou reakci organismu na nizkou koncentraci dusi-
kateho zdroje. Tato schopnost mule mit velky vyznam pro mikroorganismy jako jsou
sporulujici bacily a aktinomycety, ktere se ucinne ucastni rozkladu bilkovinnych
zbytku a piirode. Sekrece proteasy za nedostatku aminokyselin a peptide mule mit
za nasledek odbourani eventualine pritomnych odpadnich bilkovin a zvyseni piitoku
asimilovatelnych dusikatych iivin. To umoini dalsi rust a mnoieni techto mikro-
organisme.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Sekreci proteasy aktinomycetou S. griaeus mohou zpusobit nebo zvyAit i 16'tky
nebo podmfnky, ktere urychluji autolysu. Vysvfta to z pokusu, pi i nichi jsme sledo-
vali vliv ruzne dlouhych tepu felatiny na vylOovanf enzymu. Opt tovane jsme
dostavali ptekvapive vysledky, ie totif nejmenAl sekrece enzymu nastala v piitom-
nosti bilkoviny a nejvet6i v ptftomnosti aminokyselin a kratkych peptidu. Nejniffi
hladina enzymu v prostfedi byla doprovazena submersnf sporulaci, nejvy?Af autoly-
sou mycelu.
Studium vztahfi mezi submersnf sporulaci, autolysou a produkci proteasy vyria-
duje jute dal iho zkoumanf, protofe zatim neni moino fici, zda se autolysou pouze
uvoll uje z bunek enzym jii dffve v nich vytvofeny, nebo zda ph autolyse dochazf
ke zvygene syntese proteasy.
1. Ph kultivaci aktinomycety Streptomyces griseus v prosti edf s ruznym obsahem
dusiku vylu6uje aktinomyceta vice proteasy v prosti edf s nizkou koncentraci dusiku
nei na pudach dusikem bohatych.
2. Tato sekrece je pravdepodobne specifickou odpovedf mikroorganismu na snffenf
obsahu dusikatych Evin bez ohledu na to, zda jsou piftomny ve forme bilkoviny,
peptidu, nebo amonnych soli.
3. Snfienf koncentrace cukru v prostfedi ma za nasledek snfienf sekrece proteasy.
4. VyWovanf proteasy je zavisle i na zdroji dusiku. Nejniffi je na pude s bilko-
vinou, vy?Ai na de1 ich peptidech a nejvyggi na kratkych peptidech a aminokyseli-
nach.
5. Nizka sekrece enzyme na bflkovinach je doprovazena mohutnou submersnf
sporulacf aktinomycety, vysoka sekrece na kratkych peptidech a aminokyselinach
fragmentaci a autolysou mycelu.
Za technickou spolupncci dbkujeme O. Civinov6.
(Obrazovi psilohy III, IV)
Anson, M. L.: Estimation of pepsin, trypsin, papain and cathepsin with hemoglobin. J. Gen. Physiol. 22 : 79
1938.
Birch - Hirschfeld, L.: Zb1. Bakter. Parasitenk. I. Abt., Orig. 145 : 476. 1940. C. A. 35, 4901.
Dion, W. M.: The proteolytic enzymes of microorganisms. II. Factors affecting the production of proteases
in submerged culture. Can. J. Research 28C; 586, 1950.
Fukumoto, J., Yamamoto, T.: Mechanism of protease production by bacteria and crystalisation of bacterial
protease. Symp. Enzyme Chem. (Japan) 7, 8, 1952. C. A. 46, 8160 f.
Gale, E. F.: The chemical activities of bacteria. New York 1952.
Gale, E. F.: Epps, J.: Biochem. J. 36: 609, 1942. Cituje Gale 1952.
Gorini, L., Lanzavecchia, G.: Recherches sur le michanisme de production d'une proteinase bactdrienne.
II Mise en ividence d'un zymogine pricurseur de la prof hnase de Coccus P. Biochem. Biophys. Acta 15 :
: 399, 1954.
Guntelberg, A. V.: Method for the production of the plackalbumin-forming protinase from Bacillus subtilis.
Compt. rend. tray. Lab. Carlsberg, Ser. Chim. 29 : 27, 1954.
Hoogerheide, J. C., Langhery, J. C.: Enzymes. U. S. Patent 2, 549, 465, Apr. 17, 1951. C. A. 5238 h.
Chaloupka, J.: Proteolyticke enzymy aktinomycety Streptomyces griseus. Os. biologie 4 : 206. 1955a.
Chaloupka, J.: Tvorba a vylu6ovdni proteasy aktinomycetou Streptomyce8 griseus. Disertabnl pr$ce.
Praha, 1955b.
Chopra, N. N.: Carbohydrates and microbial proteina8es. Proc. Ind. Acad. Sci. 22B : 323, 1945. C. A. 40,
34973.
Imbeneckij, A. A., Kasatkina, J. D.: Aktivnost gidrolitiZeskich fermentov i izmen6ivost Bac. mesentericus.
Mikrobiologija 23 : 649, 1954.
Mantejfel, A. Ja.: Autolysis of acetobutyl bacteria. Mikrobiologija 10 : 273. 1941. C. A. 37, 2409?.
Maschmann, E.: Uber Bakterienproteinasen. III. Die Protea8en des B. perfringens. Biochem. Zschr. 295
351, 1938.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Stickland, L. H.: The determination of small quantities of bacteria by means of biuret reaction. J. Gen.
Microbiol. 5 : 698, 1951.
Virtanen, A. J. Kokkola, Ti.: Influence of nitrogen nutrition on the excretion of protease by gelatine -
liquefying bacteria. Acta Chem. Scand. 4 : 64, 1950.
Virtanen, A. J., Tarnanen, J.: Die Sekretion and Thermostabilitat der Bakterienproteasen. Zschr. Phy-
siol. Chem. 204 : 247, 1932.
Virtanen, A. J., Winkler, U.: Effect of decrease in the protein content of cells on the proteolytic enzymes
system. Acta Chem. Scand. 3 : 272, 1949.
Waksman, S. A.: The actinomycetes. Waltham 1950.
I1pOTeOJIITTIILIecHHe 3H3HMbI aHTHH091H14eTa Streftomyces rlseus II
g
BJIIIHHIIe xapaiTepa n KoHueHTpallnn a30Ta Ha BbIAe3lenne npoTea3bl
JO. Xa.soynKa
P e 3 10 M e
Ilpit KyJIbTllBaunn Streptomyces griseus B cpeAe c pa3Jr1V1HbIM co;~ep uanneM a3oTa BHTIIHO-
MIWeT BbIReJIneT 60Jtblue npOTea3bl B cpeAe C HH3KHM COAepH(aHIIIeM a3OTa, `IeM B Cpeue, 6oraTOIl
a3OTOM.
BbigeJIeHne 11pOTea3bI HBJIHeTCH, BepoHTHO, CHeUHn j.4IeCKHM OTBeTOM MlHpo0praHn3Ma Ha CHn-
HceHne co lepxcaHHH a3oTHCTbiX nITaTeJIbH. X Ben;eCTB, - He3aBHCHMO OT TOrO, np1CyTCTByIOT JIM
OHn B BHAe 6eilHOB, nenTB90B nJln aMMOHaeEbIX COJief.
CHHH{eane KoHueHTpalwn caxapoB B cpeAe BbI3biBaeT CHJnueHHe ceRpellnn npoTea3bl.
BbigeJICHne npoTea3bl 3aBHCIIT n OT q)OpMbI, B H KOl nplCyTCTByeT a30T: OHO rbiBaeT McHbnle
Beero B 6eJIKOBOl3 Cpeue, IIOBJ,nnaeTCH B cpeAe C AJInHIlLIMJJ MoJlexyJlaMH nenTBAoB, a ene 6oJiblue
IIOBbIIHaeTCH B epege C HOpoTKnMU IlenTH aMF n aMnHOHItCJIOTaMn.
He3Ha4HTeJ1uHaa CeKpel[lH 3H3IMOB B 6eJIKOBbIx cpeAax COnpOBOHCAaeTCH ITHTeHCFBHOII rJIy6nH-
11oa CnOpyJiHAHea aKTHHOMnl(eTa, Torga an 3HagnTe2lbna1 ceHpe41H nx Ha KopOTHHX nenTiSax
H aMHHOHHCJIOTax - tTIparMeHTaUZne11 H aBTOJIn3OM Mnl1e7IIH.
Proteolytic Enzymes of Actinomyces Streptomyces griseus. H.
The Influence of the Nature and Concentration of Nitrogen on the Secretion of Protease
J. Chaloupka
Summary
When culturing actinomyces Streptomyces griseus in environments with a varying content of nitro-
gen, actinomyces secretes more protease in an environment with a low concentration of nitrogen than
on media rich in nitrogen.
This secretion is probably the specific response of the microorganism to a decrease in the content of
nitrogen nutrients, regardless of whether they are present in the form of protein, peptides or ammonium
salts.
A decrease in the concentration of sugars in the environment results in a decrease in the secretion
of protease.
The secretion of protease also depends on the form of nitrogen. It is lowest on a protein medium,
higher on the longer peptides and greatest on the higher peptides and the amino acids.
Low secretion of enzymes on proteins is accompanied by submerged sporulation of Streptomyces,
high secretion on the short peptides and the amino acids is accompanied by fragmentation and with
autolysis of the mycelium.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Ceskoslovenska
M I K R O B I O L O G I E
ro5nik 1. (1956) - J. 1
Titracia virusu chripky v tkanivovych kulturach
JAN SZANTO
tweskoslovenska akademie v6d, Virologicky iistav, Bratislava
Mnoienie virusu chripky v tkanivovgch kulturach moieme dokazal bud titraciou
infek6neho materialu z kultur na vyvijajiicich sa kuracich embryach alebo vnima-
vgch zvieratach, alebo hemaglutina6nou skugkou. Pri hemaglutina6nej skuske
pouiivame virus vyluhovang z tkaniva, alantoickfi ei amnionicku tekutinu alebo
vgiivnu tekutinu z kultur a pridanim eervengch krviniek zis#ujeme hemaglutinaciu.
Posledng sposob nie je narocng a mbie s1uiit ako jednoducha kontrola rozmnoiovania
virusu. Pre ur6enie titru virusu v tkaninovgch kulturach sme volili spominanu
hemaglutina6nfi skiisku. Vgsledky podavame v tejto praci.
Material. V pokusoch sme pouiili virus chripky typu A, kmen PR8, adaptovany na alantois kura-
cieho embrya. Tkanivove kultury z chorionalantoickych blan 10 ai 16dnovych kuracich embryi sme
zakladali do Erlenrneyerovych baniek a otacavych skfimaviek.
Suspendovani tkanivovi kultziry v Erlenmeyerovgch bankdch. Vybrate chorionalantoicka blany sme
preplachli niekorkokrat vymenenym fyziologickym roztokom a rozstrihali na drobne kusky. Do jednej
Erlenmeyerovej hanky obsahu 25 ai 30 ml sme pridali 3 ai 5 kvapiek asi 50 % suspenzie tkaniva.
Vyiivna tekutina sa skladala z 3 dielov Hanksovho roztoku a 1 dielu konskeho sera. Na jednu Erlen-
meyerovu banku sme pridali 3 ml vyiivnej zmesi.
Z infikovanej alantoickej tekutiny sme spravili desatnasobn6 riedenia Hanksovym roztokom a z kai-
d5ho riedenia sme pridali 0,1 ml suspenzie virusu na jednu banku. V kaidom riedeni sme pouiivali
atyri hanky. Kultury sa inkubovali 4 az 6 dni pri 35? C.
Tkanivovi kultxfiry v otc avgch skaimavkdch. Do skumavky sme pridali 3 ai 5 kvapiek kohutej plazmy.
Plazmu sme rozotreli po vnutornej stene spodnej tretiny sktimavky a pridali sme asi 30 kuskov rozstri-
hanej chorionalantoickej blany. Tekute prostredie sa skladalo z 1,5 ml Geyovho roztoku. Virus sme
pridali v mnoistve 0,1 ml na jednu skumavku z kaidbho riedenia infikovanej alantoickej tekutiny.
Alantoicka tekutina sa riedila Geyovym roztokom. V kaidom riedeni sme pouiili atyri skumavky.
Kultury sa vloiili do otaiaveho bubna a inkubovali sa 72 hod. pri 36? C.
Titracia virusu na kuracich embryach. Infikovanu alantoieku tekutinu, ktoru sme pouiivali pri poku-
soch s tkanivovymi kulturami, sme titrovali aj na vajickach. V kaidom riedeni sme pouiili atyri vajibka.
Virus sme obkovali intraalantoicky v mnoistve 0,1 ml z kaideho riedenia infikovanej alantoickej teku-
tiny. Vajicka sa inkubovali 48 hod. pri 35,5? C.
Dokaz rozmnofenia virusu. K 0,5 ml tekutiny z kultur alebo alantoickej tekutiny sme pridali 0,5 ml
0,5 % kohutich krviniek. Infekcny titer virusu chripky sme vypobitali podra Reed-Muencha (cit. Blaa-
kovib a i. 1954) akumulacnym vypo5tom.
Vysledky
Titracia virusu chripky v suspendovangch tkanivovgch kulturach
v Erlenmeyerovgch bankach
Virus chripky sme titrovali v suspendovangch tkanivovgch kulturach a su6asne
na vaji6kach. V kaidom riedeni sme pouiili 6tyri kultury, resp. 9tyri vaji6ka. Kul-
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
tury sme zalozili z chorionalantoickych blan 10 a 11dnovych kuracich embryi.
Virus chripky sme pridali v mnozstve 0,1 ml z kaideho riedenia infikovanej alan-
toickej tekutiny. To iste mnoistvo virusu sme ookovali aj na kuracie embryo.
Kultury sa inkubovali 5 dni a vajiLka 48 hod. Infekcny titer virusu zisteny pomocou
tkanivovych kultur bol v jednom pokuse 10-5,50 a v druhom 10-4,51 Titraciou
infekcnej alantoickej tekutiny na kuracich embryach sa zistil infekcny titer virusu
10-7'0 a 10-0.45 (tab. 1).
Tab. 1. Infek6n6 titre virusu chrfpky pri titracii v suspendovanych
tkanivovych kulturach a na vyvfjajucich sa kuracich embryach
Vek chorionalant. bl. v tk. kult.
10dnove
1ldnov6,
Vek kuracich embr. pri titracii
l0dnove
lldnove
Mnozstvo inokula
0,l ml
0,1 ml
Dobainkubacie ockovanych kur. embr.
48 hod.
48 hod.
Doba inkubacie tk. kult. s virusom
5dni
5dni
Infckcny titer na kur. embryach
10-7,?
10- 5,45
Infekcny titer v tk. kulturach
10-5,5?
10- 4,50
V tkanivovych kulturach sme zistili infek6ny titer virusu o nieco nizsi ako pri
titracii na vajiokach. Hemaglutinacia v tekutine z kultur je dobre vyznacena
a vysledky sa dajli dobre odcital. Po6et vajicok a tkanivovych kultur, v ktorych sa
zistili hemaglutininy, udava tabulka 2.
Tab. 2. V ititateli sa udava polet pozitivnych vysled-
kov z ockovanych pripadov. V menovateli sa udava
poiet ockovanych pripadov v kazdom riedenf
10 1 3/4
4/4
10- 2 3/4 4/4
20-3 4/4 4/4
19-4 3/4 4/4
10-5 3/4 0/4
10-6 3/4 0/4
10-7 3/4 0/4
10-s 1/4 0/4
10-9 0/4 0/4
Infekcny titer 10--84" 10-4,50
Aj ked je infekony titer virusu nizsi pri titracii v suspendovanych tkanivovych
kulturach ako pri titracii na vajickach, ma tato metoda niektore vyhody. Technika
zakladania suspendovanych tkanivovych kultur je jednoducha a inkubacia s viru-
som chripky infikovanych kultur v Erlenmeyerovych bankach nevyzaduje specialne
inkubatory. Pri titracii virusu v tkanivovych kulturach sa spotrebuje malo mate-
rialu. Z troth az pat chorionalantiockych blan zaloiime 32 kultur, co za ezi od
vel'kosti tychto blan.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Titracia vlrusu chripky v tkaninovych kulturach v otaeavych skumavkach
Na porovnanie vysledkov titracie virusu chripky v suspendovanych tkanivovych
kulturach sme robili titraciu v tkanivovych kulturach v ota avych skumavkach.
Vysledky titracie vlrusu v tkanivovych kulturach v ota avych skumavkach a na
vaji6kach vidime na tabulke 3.
Tab. 3. Infek6n6 titre virusu ehripky pri titracii v tkanivovSch kultd-
rach v ot46avSch skumavkach a na vyvijajucich sa kuracich embryach
I. pokus
II. pokus
Vek chorionalant. bl. v tk. kult.
13di'iove
10diiove
Vek kuracfch embr. pri titracii
12diove
10di ova
Mno'istvo inokula
0,1 ml
0,1 ml
Doba inkubacie o6kovanych kur. embr.
48 hod.
48 hod.
Doba inkubacie tk. kult. s vfrusom
72 hod.
72 hod.
Infek6n~ titer na kur. embryach
10-8.89
10-8,16
InfekLsn~r titer v tk. kulturach
10-6,20
10-6'33
Na titraciu vlrusu chripky v tkanivovych kulturach v otaeavych skumavkach
sme pouiivali chorionalantoicke blany z 10 ai 16dilovych kuracfch embryf. Chorion-
alantoicke blany z takto starych kuracich embryi sli vhodne na titraciu virusu
v kulturach.
Pri titracii vlrusu chripky v otaeavych skumavkach mal virus vyAgie infek6ne
titre ako v suspendovanych tkanivovych kulturach. Aby sme zistili presne rozdiely
medzi infekenymi titrami v otaeavych skumavkach a v suspendovanych kulturach,
titrovali sme sueasne tfi istui alantoicku tekutinu v obidvoch druhoch tkanivovych
kultur. V otaeavych skumavkach mal virus infekeny titer 10-1,60 a v suspendova-
nych kulturach 10-6,80 V inom pokuse bol infek6ny titer virusu pri titracii podl'a
prvej metody 10-1'0, podia druhej metody 10-6,60
Avsak rozdiel medzi infekLnymi titrami v ot&6avych skumavkach a na vaji&'kach
bol vel'mi menlivy. Zistili sme r6zne infekene titre vlrusu v otaeavych skumavkach
aj pri titracii tej istej alantoickej tekutiny. Rozdiely medzi infekLnymi titrami
na vaji6kach a v suspendovanych tkanivovych kulturach sa menili podia vygky
infekenych titrov na vaji6kach. Infekene titre v suspendovanych kulturach sa
menili podia urLitych pravidelnych podmienok. Pri titracii tej istej alantoickej
kutiny'v suspendovanych tkanivovych kulturach vychadzali vidy tie iste hodnoty
infekenych titrov. Rozdiely medzi infek6nymi titrami v ota avych skumavkach
a na vajiekach sit prove preto take menlive, ie infekene titre vyehadzaju vidy rozne
tak pri titracii virusu na vaji kach, ako aj v tkanivovych kulturach v otaeavych
skumavkach.
Celkove boli infek6ne titre vlrusu chripky vidy vygsie v tkanivovych kulturach
v otaeavych skumavkam ako v suspendovanych tkanivovych kulturach. Hranica
medzi poslednym riedenim, ktore davalo hemaglutinaciu a riedenim, ktore nedavalo
hemaglutinaciu, nebola taka ostra v ota avych skumavkach ako v tkanivovych
kulturach v Erlenmeyerovych bankach.
Diskusia
Rozmnoiovanie vlrusu chripky v tkanivovych kulturach m8 eme dokazat jedno-
duchym sposobom pomocou hemaglutina6nej skuAky, ktoru robime z tekutej lazy
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
kultur. Prvy raz pouzil Weller a Enders (1948) tuto metodu na dokaz rozmnozovania
virusu chripky a epidemickej parotitidy v tkanivovych kulturach. U virusu chripky
mozeme zistit hemaglutininy v tkanivovych kulturach z chorionalantoickych blan
a tkaniv z celeho kuracieho embrya. Hodnoty hemaglutinacnych titrov su nizke
u obidvoch druhov tkaniv v porovnani s hodnotami hemaglutinacnych titrov, ktore
dosahuje ten isty virus v alantoickej tekutine (Szanto 1955). V tkanivovych kultu-
rach z chorionalantoickych blan su vyssie hemaglutinacne titre ako v tkanivovych
kulturach z tkaniv celeho kuracieho embrya (Szanto).
Hemaglutinacnu schopnost tekutej fazy tkanivovych kultur infikovanych viru-
som chripky mono pouzif na titraciu tohto virusu v tkanivovych kulturach. Pri
titracii virusu chripky v suspendovanych tkanivovych kulturach ma virus nizsi
infekcny titer ako pri titracii na kuracich embryach. Tieto vysledky potvrdzuju aj
pokusy Gajduseka (1953), ktory dosiahol nizsie hodnoty infekcnych titrov pri
titracii virusov chripky v suspendovanych tkanivovych kulturach ako na vajickach.
Wunder a spol. (1954) robili titraciu virusu chripky v tkanivovych kulturach, ktore
pozostavali z jedneho kusku chorionalantoickej blany. Z jednej chorionalantoickej
blany zalozili 16 kultur do skumaviek, ktore sa neotacali. Virus mal nizsi infekcny
titer pri titracii v tkanivovych kulturach ako na kuracich embryach.
Rozmnozovanie virusu chripky v suspendovanych tkanivovych kulturach zavisi
od mnozstva tkaniva. Pri malom poste buniek sa virus nerozmnozuje. Ked je prilia
mnoho tkaniva, virus sa tiez zle rozmnozuje (Magill a Francis 1936). Womack a Kass
(1953) zistili, ze rozmnoiovanie virusu chripky v suspendovanych tkanivovych
kulturach zavisi od mnozstva tkaniva a ve kosti inokula. Burr a spol. (1954) nedo-
siahli rozmnozenie virusu chripky, ked pouzili vlhke tkanivo vahy 10 mg. V kultu-
rach, obsahujucich tkanivo vlhkej chorionalantoickej blany vahy 100-250 mg sa
virus rozmnozuje v priblizne rovnakej miere.
Po naockovani virusu chripky do alantoickeho vaku kuracieho embrya sa tento
rozmnozuje v entodermalnych bunkach alantoickej blany. V tkanivovych kulturach
sa moze virus chripky rozmnozovat v bunkach vsetkych troch zarodocnych listov
chorionalantoickej blany. (Henle 1953.) Tamm a Tyrrell (1954) zistili, ze alantoicky
a chorionovy povrch chorionalantoickej blany adsorbuje a produkuje rovnake
mnozstvo virusu chripky.
Titracia virusu chripky v tkanivovych kulturach v otacavych skumavkach je
citlivejsia ako titracia virusu v suspendovanych tkanivovych kulturach, ale menej
citliva, ako titracia na kuracich embryach. Mensia citlivost moze byt sposobena
tenkou vrstvou plazmy, ktora brani vniknutiu virusovych castic do buniek, hlavne
ked sa prides virus v malom mnozstve ku kulturam. Tenka vrstva plazmy moze
zabranit rovnomernemu vniknutiu castic virusu poliomyelitidy do buniek tkanivo-
vych kultur (Klone 1954).
Na titraciu virusu chripky v tkanivovych kulturach v otacavych skumavkach sme
pouzili chorionalantoicke blany z 10 az 16dnovych kuracich embryi. Zistili sme, ze
tkanivove kultury z takto starch chorionalantoickych blan su vhodne na titraciu
virusu chripky. Tieto pozorovania potvrdzuju aj vysledky pokusov Fultona a Armi-
taga (cit. pod:'a Burra a spol. 1954), ktori zistili, ze chorionalantoicke blany z 9 az
16dnovych kuracich embryi vytvaraju rovnake mnozstvo virusu. Burr a spol.
(1954) povazuju za najvhodnejsie blany z 9dnovych kuracich embryi, v ktorych sa
vytvara najviacej virusu chripky; postupujucim vekom chorionalantoickych blan
klesa mnozstvo produkovaneho virusu.
Najvacsia vyhoda titracie virusu chripky v tkanivovych kulturach spociva hlavne
v uspore materialu. Z niekol'kych chorionalantoloickych blan mozeme zalozit
ve:ky pocet tkanivovych kultur. Technika zakladania suspendovanych tkanivovych
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
kultur do Erlenmeyerovych baniek je jednoducha. Zakladanie kultur do otaeavych
skumaviek je zloiitej9ia. Kultury v Erlenmeyerovych bankach moieme inkubovat
v oby6ajnom termostate a nepotrebujeme gpecialne Hahne, ako je to pri titracii
virusu chripky na vaji6kach. Nevyhodou titracie virusu chripky v tkanivovych
kulturach je mengia citlivost tejto metody, takie infekLne titre su niisie pri titracii
virusu v tkanivovych kulturach ako pri titracii na vajiekach.
Pokusy sme robili s laboratornym kmenom PR8 virusu chripky. Pokusy bude
treba rozsirit aj na 6erstvo izolovan6 chripkov6 kmene, Lim stupne prakticky
vyznam tychto pokusov. Vysledky tejto prate prispievaju k poznaniu biologickych
vlastnosti virusu chripky a k skumaniu vztahu k virusu a bunky na modeli
kmena PR8.
V praci podavame vysledky z titracie virusu chripky v tkanivovych kulturach.
Rozmnoienie virusu chripky v tkanivovych kulturach sme zistili dokazom hemaglu-
tininov v tekutom prostredi kultur.
Virus chripky ma nii6i infek6ny titer pri titracii v suspendovanych tkanivovych
kulturach ako pri titracii na vyvijajitcich sa kuracich embryach. VyAgie hodnoty
sme dosiahli v tkanivovych kulturach v ota avych skumavkach, ale infekMe titre
boli niifie ako pri titracii virusu na kuracich embryach.
Na titraciu virusu chripky v tkanivovych kulturach v ota&vych skumavkach
sme pouiili chorionalantoick6 blany z 10 ai 16dnovych kuracich embryi.
Vyhodou titracie virusu chripky v tkanivovych kulturach je uspora
materialu.
Burr, M. M., Campbell, M. E., Morgan, J. F., Nagler, F. P.: Studies on the propagation of influenza and
mumps viruses in tissue culture with chemically-defined media. Canad. J. Microbiol. 1 : 158, 1954.
Fulton, F., Armitage, P.: Cit. podra Burr, M. M. a spol. Canad. J. Microbiol. 1 : 158, 1954.
Gajdusek, D. C.: Suspended cell tissue cultures for study virus growth kinetics. Proc. Soc. Exp. Biol. (N. Y.)
83 : 621, 1953.
Henle, W.: Multiplication of influenza virus in the entodermal cells of the allantois of the chick embryo.
Cit. Smith, K. M., Lauffer M. A.: Advances in virus research. New-York 1953 (str. 141).
Klone, W.: Der Nachweis des Poliomyelitis Virus in Stuhlproben mittels der Gewebekultur. Z. Hyg.
Infektkr. 140 : 58, 1954.
Magill, T. P., Francis, T.: Studies with human influenza virus cultivated in artificial medium. J. Exp.
Med. 63 : 803, 1936.
Reed, L. J., Muench, H.: Cit. podia Blabkovib, D. a spol.: Laborat6rne met6dy vo virol6gii. Bratislava
1954.
Szknto, J.: Dlhodobd kultivdcia virusu chripky v tkanivovych kulturach v otdJavych 8kximavkdch. Bioldgia:
10:584, 1955.
Tamm, I., Tyrrell, D. A. J.: Influenza virus multiplication in the chorionallantoie membrane in vitro:
kinetic aspects of inhibition by 5,6-Dichloro-l-D-ribofuranosyl-benzimidazole. J. Exp. Med. 100 : 541,
1954.
Weller, T. H., Enders, J. F.: Production of hem-agglutinin by mumps and influenza A viruses in suspended
cell tissue cultures. Proc. Soc. Exp. Med. (N. Y.) 69 : 124, 1948.
Womack, C. R., Kass, E. H.: Influenza virus in allantoic sac tissue culture. Quantitative studies on nucleic
acid content during growth and in the presence of cortisone. J. Immunol. 71 : 152, 1953.
Wunder, Ch. C., Brandon, F. B., Brinton, Ch. C.: Assay of influenza virus infectivity with chicken
embryonic membranes. Proc. Soc. Exp. Biol. (N. Y.). 86 : 561, 1954.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
T14Tpa1 i rn pyca rpHnna B TxaxeBblx xynbTypax
H. CaKmo
Pe, 310Me
,JaIOTCH pe3yJiaraTbI THTpaJHH BHpyca rpHnna B THaHeBbIX KyJIbTypax. CTeneHb pa3MHwReHHII
BHpyca rpHnna B THaHeBbIX HyJIbTypax mm onpeAeJ naff HyTeM AOKa3aTeJIbCTBa HaJIHrIiiH reMar-
rJIIOTHHnHOB B HCiiAHofi Cpei e KyJIbTyp.
Bapyc rpHnna OTJIH'iaeTCH 6oJtee HH3HHM HH(~eHIIHOHHUM TIITpOM npH THTpaJHH B THaHeBbIX
KyJIbTypaX BO B3BeCIi, ueM npH THTpaIjIIH Ha pa3BHBa10n1HXCn KypHHJIX 3apo ii1max. CpaBHHTeJIbHO
6o.iee BUcoKHe noKa3aTeJIH Mm nOJlyifaiiH npH THaHeBbIX KyJIbTypaX BO Bpal1IaIO WHXCH np06npMax,
HO HH(De1I(HOHHble THTpbI BCe Me 6bIBaJiH Hnnie, qeM npH THTpaI11B BHpyca Ha HypHHblx 3apo-
AblHiax.
in THTpaIAHH BHpyca rpnnna B THaHeBbIX Ky b ypax no BpaluaioH{nxca npo6HpKax MUI nOJIb3o-
BaJIHCb xopFOHaJIJIaHTOHCHOti O60JIOYK011 1-16-AHeBHbiX 3apoAbnuefl.
l1penMyH{eCTBOM THTpa1{HH BHpyca rpHnna B THaHeBbIX HyJIbTypaX BBJIneTCH 3KOHOMII9 Ma-
TepHaiia.
Summary
The results of titration of the influenza virus in tissue cultures are given in the communication.
Proliferation of the influenza virus in tissue cultures was ascertained by the demonstration of haemagglu-
tinins in the fluid environment of the cultures.
The influenza virus has a lower infection titre on titration in suspended tissue cultures than on
titration in developing chick embryos. Higher values were obtained in tissue cultures in roller-tubes but
the infection titres were lower than on titration of the virus in chick embryos.
For titration of the influenza virus in the tissue cultures in roller-tubes, chorio-allantoic membranes
from 10-16-day-old chick embryos were used.
The advantage of titration of the influenza virus in tissue cultures is the saving of material.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Kratka sdLleni
8tepeni asparaginu enzymatickym komplexem pud
JAROSLAV DROBNfK
Biologick$ fakulta Karlovy university, oddgleni pudni mikrobiologie, Praha
Doflo 28. 10. 1955
Vypracovali jsme metodiku stanoveni enzymatickbho Atgpeni. asparaginu v pudg, abychom mohli
sledovat pochody rozkladu bilkovinn ~ch (a pfibuzn ~ch) 14tek i pfislubn4 spole&nstva mikroorganismiu
po enzymologickb str4nce. K 5 g pudy pfid4vame 0,75 ml toluenu a po 15 min. roztokasparaginu (33 mg/ml ).
Inkubujeme 48 hod. PH 42 T. Uvoingn ~ NH3 stanovime modifikovanou Conwayovou difusni metodou.
pH pudy mSnime jednak pufrem (Drobnfk 1955), jednak pfid4nfm suspense 1 n Ca(OH)2 (0,05 ai 1,0 ml),
nebo 3 m H3PO4 (0,02 a'c 1,0 ml). Tento druh~, zpi'Isob, vyuiivajicf pfirozenb ustojbivosti pudy i aspa-
raginu, je v f hodnSj9f. Metodika stanoveni je rychl4 a jednoduch4. PH 3 paralelnich stanovenich je v bgs'nb
polni pudg prukazn4 jiri 5% odchylka.
Vlastnosti enzymu. Za uvedenych podminek se aktivnimi pudami dos4hne ai 50% roz?tgpeni aspa-
raginu. Sterilisace pudy (1,5 atm po 20 min.) takfka Aping tttgpeni zastavi. Kromg deamidace asparaginu
probihaji i jine reakce, z nich'c je nejpravdgpodobnejbf dekarboxylace kyseliny asparagovb, jak o tom
sv6d6l pfftomnost alaninu ve btgpnffch produktech. Neni vylouLeno, rie podrobngj?i v*zkum ukAfe
i jine reakce. Nejvhodngjgi koncentrace substr4tu je 33 mg/ml. Tepeing optimum leis kolem 50 ?C.
PH 25? a 65? je aktivita poloviLnf. Optim4lni pH je 6,5 ai 7,0. St5peni je zastaveno pfi pH < 5,0 a je
polovibni ph pH 5,3 a 9,3.
Podratnky tvorby enzymu. Rozkledaji-li se v pudg organiekg lbtky bohat6 dusikem (kasein, pepton,
vojtg ka), stoup4 rychlost &tgpeni asparaginu touto pudou. Naopak, pfi rozkladu 14tek uhlikat fth
(na phiklad glukosy), nebo po pfid4ni miner4lnich soli do pudy (NO3, PO,) aktivita kles4. Pudy doble
hnojen6 s dobrou z4sobou dusiku maji obecng aktivitu vybbi neki pudy chudili. Tyto pfedbH zjiAt6n4
vlastnosti dynamiky tvorby enzymatickbho komlexu d4vaji pfedpoklady vyukiiti enzymatickgho
btgpeni asparaginu ke studiu pfemgny 14tek v pudg a spolei enstev pAdnich mikroorganismu. Z4roveii
jsou dfikazem na?i tese (Drobnik 1955, Drobnik a Seifert 1955), ie aktivita jednotlivych specifickfch
enzymu nevystihuje celkovou biologickou aktivitu pudy, ale informuje nos o jeji kvalitativni str4nce.
Ve studiu tohoto enzymatickgho komplexu pokrabujeme.
Literatura
Drobnik, J.: SStdpeni odkrobu enzymatickym komplexem pud. lws. biologie 4:19, 1955.
Drobnik, J., Seifert, J.: Vztah enzymatickg inverse sacharo8y v pude k nJkterym pudnl mikrobiologickym
testiim. Os. biologie, 4: 30, 1955.
PacmenaeHHe acnapamHa 9H3HMaTHiiecHHM KOMuuehco H IIOLIBM
Pesw.ue
llogBeHHble ()epMeHTmI paculerIJIHIOT acnaparirn Ha aMMMax H acnaparxxonylo KncJIOTy, KoTopaa
B OBOIO o epeAb npespanjaeTC51 axaaMaMH B aaaHHH. MTO6bI onpeAeJIHTb aRTHBHOCTb (DepMeHTa,
MuI BM ep,KHBaeM o6paaeIj no`1BuI c TOJIyBHOM H acnapar1HoM H onpeAeJIHeM KoJIH9ecTBO BO3HH-
KaIOn{ero aMMHaxa no AM 4yBHOMy meTOAy Conway-H. B pa6oTe npI1BOAHTCH AaHHble o xapaKTep-
Hmx MoMeHTax (1)epMeHTHOro xoMnJlexca. Mm npejuIoJlaraeM, `ITO McTOA axaHMaTw!ecxoro pac-
n[enJleHnit acnaparHHa AaCT MHOro 11eHHOro B Bollpoce npeBpauleHHll aaoTHCTbIx BeII(ecTB nOXIBu.
Uber die Spaltung des Asparagins durch den Enzymekomplex der Boden
Zusammen/asaung
Es wird eine Spaltung des Asparagins durch Bodenenzyme festgestellt. Die Aktivitat des Enzyms
wird durch die Menge des Ammoniaks bestimmt, das in der mit Toluen behandelten and Asparagin
enthaltenden Bodenprobe gebildet wird. Zur Bestimmung wurde die Conwaysche Diffusionsmethode
modifiziert. Bei der Spaltung des Asparagin wird der wahrscheinliche Eingriff des Enzymekomplexes
vermutet, da die bei der Reaktion entstehende Asparaginsaure durch andere Enzyme in Alanin ver-
wandelt wird. Die charakteristischen Eigenschaften des Enzymekomplexes werden kurz beschrieben.
Es ist anzunehmen, dass die enzymatische Spaltung des Asparagin fur das Studium der Zersetzung
stickstoffreicher organischer Substanzen im Boden von wertvoller Bedeutung sein wird.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Zpravy
Ke konferenci o anthropozoonosach
Problematice anthropozoonos buds vSnovan leto"sni sjezd (kveten 1956, Praha) mikrobiologicke
a epidemiologicke sekce N. lek. spolecnosti J. E. Purkyn6. Vzrustajiei frekvence lady zoonos u clovhka
a profesionalni charakter thchto onemocnbni jsou jednim z hlavnich duvodu, pros vyzkum anthro-
pozoonos byl zaiazen jako samostatny ukol do statniho vyzkumneho planu. Vedle praktickych duvodu
(vazanych velmi &ce se snahou o zvyseni zivocisne produkce) je to v"sak i zajem teoreticky, ktery vede
lekaiske a veterinarni mikrobiology k proliloubenemu studiu tSchto infekci. Lze zde totiz sledovat
i iadu obecnS mikrobiologickych zakonitosti, jejichz dspS"sne ieseni je piedpokladem pro stanoveni
uspSsne lSSebne taktiky i zabezpeceni prevence: adaptace mikroorganismu na endocelularni parasitis-
mus a odtud vyplyvajici moznost variability, chronicita az inaparentnost infekce, jak se s nimi setka-
veme u brucelosy, anebo listeriove Si toxoplasmove infekce matek, vedouci k tSzkemu poskozeni plodu.
Sjezd vSnovany problematice anthropozoonos bude zamSien piedevsim na clovSka jako piilezitostny
a posledni clank infekcniho okruhu, na procesy imunitni piestavby organismu po setkani s infektem
'm lidske choroby,
(vyznam alergisace !), na moznosti piesn6 diagnostiky klinicky malo zietelnych fore
na moznosti racionalni lecby i specificke proxylaxe chronickvch onemocnSni, pii nichz se vyraznS uplat-
huje dlouhodoba protekce mikroorganismu bunkami mesenchymalniho systemu.
KvStnovy sjezd o anthropozoonosach ma piinest puvodni vytSzky vyzkumu v tSchto riseeich studia
infekci: anthrax, onemocnSni vyvolavana pasteurelami ( s vyjimkou tula.remie), brucelosy, listeriosa,
otazky atypickych pyogennich korynebakterii, Q-horecka, problematika nSkterych viros (ortnithosa,
lyssa), z parasitologicke problematiky toxoplasmosa, onemocnSni vyvolane Pneumocystis carini
a nSktere leptospirosy. Problematiky tech zoonos, u nichz je jasne patrny piirodnS ohniskovy charakter
ve smyslu uceni akademika Pavlovskeho, se sjezd nehodle dotykat.
Konference na tema ,anthropozoonosy" se kona v Praze ve dnech 17.-19. kvbtna 1956.
Piihlasky k ricasti na konferenci a souhrny plipravovanych referatu zaslete do konce finora na
adresu Mikrobiologicka a epidemiologicke sekce spolecnosti J.E.P. Praha XII., 8robarova 48
(YTstav epidemiologie a mikrobiologie).
Vydave Biologicky ustav Nskoslovenskh akademie vhd v Nakladatelstvi N. akademie vSd,
Vodickova 40, Praha II. Adresa redakce: Biologicky ustav N AV, Na eviSiSti 2, Praha XIX.
Administrate: Nakladatelstvi N. akademie vSd, VodiSkova 40, Praha II, tel. 246241. -Net
Statni banky ceskoslovenske c 38-161-0087, cislo smhrovaci 0152-1. Tisknou a expeduji: PrazskS
tiskarny, n. p., provozovna 04, Praha XIII, Samova 12. Vyslo dne 20. irnora 1956. - A-02075
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
/M
M3
S, C R+G R L+G L M+G M S2 S+G S
S, R 4-G R L +G L M.G M C S+G S
Obr. 1. Doba inkubace 75 minut. Obr. 2. Doba inkubace 18 hodin.
U' inek enzymatickeho preparetu A. niger na nektere oligosacharidy
Inkubovane cukry: C = cellobiosa, R = rafinosa, R-G = rafinosa s glukosou, L = laktosa, L-G = laktosa s glukosou, M = maltosa,
M-G = maltosa s glukosou, S = sacharosa, S-G = sacharosa s glukosou, S2 = vzorek cellobiosy. Slozeni cukru v inkubovanych smesich:
F = fruktosa, G = glukosa, Ga = galaktosa, M = maltosa, IM = isomaltosa, Ma = maltotriosa, P = panosa.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
b c
G = glukosa, At = maltosa, IM = isomaltosa, P = panosa. (Doba inkubaee 1S hodin)
Obr. 6. a, b, e, d. e, f = 5, 10, 30, 40, 50 a 60 ?o glukosy, g 15 ?o glukosy a 50 ?o glyeerinu.
Obr. i. Sz S3 S4 = 40, 50 a 60?o roztok glukosy neinkubovan~, it, b, e 40, :ill a 60?? roztok glukosy
inkuhovan' s enzymatiek'~-m preparatem.
d e
9 sr
S2 s3 s4 a b C St
Obr. 6.
Ccinek enzymatic?keho preparatu .4. 11 iger no glukosu.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
J. Chaloupka: Proteolytick5 enzymy aktinomycety Streptomyces griseus. II.
Ohr. 7. Submersni sporulace aktinomycety Streptomyces griseus. PreparAt z 5denni kultury, vyrost1
na pud5 s 1 % zelatiny a 1,5 % glukosy. Barveno podle Grama. ZvStseno 2000krat.
Obr. 8. Mycel z 5denni kultury Streptomyces griseus, vyrostlg na pud5 s 1 % dlouhych stispu a 1,5 0
glukosy. Barveno podle Grama. ZvStseno 2000krat. Foto J. Fiala.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
Obr. 9. Mycel z 5denni kultury Streptomyces griseus, vyrostl na pude s 1 qo krtitkycla stepii zelatiny
a 1,5 glukosy. Bo-arveno podle Grama. Zvetseno 2000krht.
Obr. 10. Mycel ze 4denni kultury Streptomyces griseus, vyrostle na pude s 1 peptonu a 1,5 % glukosy.
Barveno podle Graina. Zvetseno 1500krat. Foto J. Fiala.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
NAKLADATELSTVf CESKOSLOVENSKE AKADEMIE VED
upozor1 uje StenMe na price z biologickSch oboru, kter6 vyMly v roce 1955 v Rozpravich CSAV
a Pracich Brn6nsk6 zikladny OSAV:
Rozpravy OSAV, fada MPV
roLnik 65 - 1955
Sebit 1. Jaroslav Pelikin: Pozndmky k bionomii populaci nikterych nalich drobnych caavctl. 12 KSs
Se6it 3. Miroslav Servit: NovE lilejniky. 10 KISs.
Suit S. Viclav Kazda: Pfiaplvek k ekologii krytonosce fepkovdho. 10 KSs.
Sebit 9. Jaroslav Kramif: Komdfi rodu Aede8 v OSR. 14 KSs.
Price Brn6nskti zb,kladny OSAV
ro~nik XXVII - 1955
Sedit 1. J. Peliktin: Studie o atanoviltich hrabole polniho (Mierotus arvalie Pall).
J. Kratochvll a B. Rosick~: Hrabol ceverni (Microtu8 oeoonomua), relikt zvifeny z doby ledovd
v 5SR. 18 KSs.
Suit 3. Jos. Podp6ra: Bryum generic monographiae prodromuc. 13,30 KSs.
Se3it 5. R. Dostil: 0 koreid ni mor fogeneci no pfikladd inn (Linum uaitaticcium). 16 KISS.
Sebit 9. Octavianus Farsk~: 0 firu puchyfnika Ukafekiho - Lytta veaicatoria L. - na Gablikaveku.
14,50 KSs.
Sebit 10. Fr. Tenors - Vlast. Barub: Helmithofauna myli a hrabofi1 atdtni pflrodni reservace v Lednici
a okoli.
VISra Holibovi a Mil. KoSil: K pozndni endoparacitickych Eervis mylovitych hlodovctu no Moravl.
Fr. Balit: Pfiaplvek k pozndni vlenek rodu Br{lelia I. 16 KISS.
Rozpravy OSAV a Price Brn6nsk6 zikladny si m ete objednat, i jednotliv6 sei ity, v administraci
Nakladatelstvi Oeskoslovensk6 akademie vgd, Praha II, Vodibkova 40. Dostanete je tak6 v prodejn6
NOSAV v Praze II, Viclavsk6 nim. 34.
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
 Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4
NAKLADATELSTVI (-'ESKOSLOVENSKE AKADEMIE VED
upozornuje ctenaie na tyto prace z oboru biologie:
F. H e r c 1 k: PROBLEM BAKTERIOFAGA
Cilem teto prace bylo zjistit, jake jsou morfologicke vztahy mezi bakterif a fagem a jak'm
zpitsobem probiha tvorba bakteriofaga. Autor se svymi spolupracovniky konal pokusy s elektro-
nov'm mikroskopem po dobu btyt let a tato publikace je v1'sledkem jejich studii o tvorbe faga.
Nejcennejgim ptinosem teto studie jsou nektere zav@ry povahy obecnO biologicke, o nicht se
autor zmitiuje v zavereene kapitole, ph Oemt je uvadi do vztahu s pracovnimi vysledky jinych
badateli o fagu, zvlagte badatelei sovetskych. V zavereene kapitole autor take ukazuje, jak po-
zorovani pracovnfi jeho kolektivu prispela k pochopeni skuteane podstaty bakteriofaga. Kniha
je doplnena mnotstvim mikroskopickych snimku, na niche autor demonstruje svuj vyklad,
a vecn'm i jmennym rejsttfkem.
Str. 112, obr. 6, p1il. 40, brot. KOs 30,-.
I. I. M e c n i k o v: OTAZKY IMUNITY
Tato publikace shrnuje nejv'znamnejgi prace ruskeho badatele I. I. Meenikova, kter' jako
tviirce fagocytarni theorie ma velky vyznam v dejinach moderni biologie i mediciny. Studie
v knize zatazene ukazuji, jak Meenikov rozvijel svou theorii, branil ji proti namitkam jinych
vedciz a doplnoval ji na zaklade novych vyzkumu. Vydavatele vybrali predevgim ty prace,
ktere ptinagely novy experimentalni material. K nim byl ptitazen i obsahly ptehled fago-
cytarni theorie, ,Ueeni o fagocytose a jeho experimentalni zaklady" z roku 1913, posledni pte-
hledny vyklad Meenikovem psany.
V protikladu k Meenikova theorii fagocytarni se vyvfjela z poeatku theorie humoralnf, podle
ktere nevnfmavost proti nemoci je vizana na antitoxicke vlastnosti sera. Ukazalo se, to v obran-
nych procesech organismu se tieastnf obe slotky, humoralni i fagocytarni, a to se obe theorie
navzajem doplriuji. Meenikov vyzkum humoralnich faktoru nepodcehoval a tada jeho praci se
obrra problematikou toxinir a antitoxinu. Take ty jsou v knize zastoupeny.
Duletftym prfspevkem ke studiu vakcinace proti infekenim nemocem jsou jeho drobnejii
prace o oekovani proti btignimu tyfu. Stat o imunit6 a vnimavosti proti sttevnf cholete po prve
ukazala, jak' vyznam pro imunitu ma normalnf flora organismu. Proto take tyto prace najde
etenat ve vyboru.
Prate v knize otigtene jsou setazeny chronologicky a podavajf dobr' obraz o vyvoji a vy-
sledeich Meenikovovy prace v imunologii. V zaveru je zatazena stat L. A. Zilbera, Fagocytarnf
theorie I. I. Meenikova, ktera pomute etenari, aby si tento obraz ucelil; ukazuje zaroveri,
kterym smerem gel dalgf vyvoj fagocytarni theorie a imunologie vfibec. Knihu doplr uji peelive
vypracovane poznamky. Ptipojen je jmenny rejsttik. Text je provazen vetgim poetem vy-
obrazeni.
Publikace je ureena vedeck'm pracovnikfum v experimentalni biologic, lekatum, studujfcfm
mediciny i girgimu kruhu zajemcu o lekarskou a biologickou problematiku, nebot nektere stati
jsou psany formou ptistupnou i laikovi s dostateen'm vgeobecnym vzdelanim.
Str. 460, XVIII obr. ptiloh, vaz. KOs 98,-.
N. A. K r a s i l n i k o v: AKTINOMYCETY - ANTAGONISTE
A ANTIBIOTICKE LATKY
Ylkolem teto knihy je seznamit etenate se zaklady vedy o antibiotikach a jejich producentech -
aktinomycetach - a zarovefi sestavit v piistupne forme methody, ktere by pomohly vest vy-
zkum a ziskat nova antibioticke litky. Autor ma v tomto pojednanf na zteteli jen ty druhy
a kmeny, ktere tvotf antibioticke latky, proto nepodava obecne poznatky o antagonickych pro-
jevech aktinomycet. Kniha je systematicky rozdelena na ttf hlavni easti. V prvni pojednava
autor o methodach studia aktinomycet, v druhy se zabyva antibiotiky, zvlagte streptomycinem
a v tteti pojednava o praktickem vyu2itf antibiotik hlavne v lekatstvf. Kniha je doplnena
bohatym seznamem odborne literatury.
Stran 300, obr. 15, brot. 32,40 KOs.
Tyto knihy obdraite ve vs"ech prodejndch n. p. KNIHA anebo pr"imo v prodejne
Nakladatelstvi Ceskoslovenske akademie ved, Praha II, Vdclavske ndmesti 34
Approved For Release 2008/04/10: CIA-RDP80T00246AO02900500001-4